Č. 1176.

Stavební právo: 1. Patronátní komisař jest oprávněn, aby za farní obročí nastupoval stížností k vyšší stolici v řízení stavebním, na kterém je obročí to interesováno, a to i když beneficiát sám stížnost nepodá. — 2. K účinnosti doručení výměru ve věcech stavebních za farní obročí stačí i doručení toliko beneficiátovi neb dočasnému administrátorovi. — 3. Nepodal-li ani patronátní komisař ani beneficiát (administrátor) včas stížnost proti stavebnímu povolení, vydanému ob. úřadem stavebním, nemůže opomenutí to napraviti podáním stížnosti proti potvrzujícímu rozhodnutí okr. správní komise, a nesmí také zem. správní výbor stížnost takovou podrobiti instančnímu přezkoumání.
(Nález ze dne 18. února 1922 č. 2187.)
Věc: Josef C. v T. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastnělou stranu — faráře v T. — adv. Dr. J. Choc z Prahy) stran povolení stavby domu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: K žádosti Josefa C., aby byl rozdělen pozemek č. kat. — v T., prohlášen za stavební parcelu, aby byla stanovena a vytýčena stavební čára a výška rovinná, jakož i uděleno povolení ke stavbě obytného domku na parcele té, nařídil obecní jako stavební úřad v T. stavební komisi na den 31. ledna 1921 na místě samém, k níž předvolal vedle stavebníka a obecní rady jako stavební komise též děkanský úřad v B. jako majitele sousedního pozemku č. kat. —. Při komisi té nebylo proti stavbě námitek i navrhla a vytyčila stavební komise čáru stavební, rozdělila pozemek č. kat. — a prohlásila jej za stavební parcelu a navrhla obecnímu zastupitelstvu schválení rozdělení pozemku toho, prohlášení jeho za stavební parcelu, schválení vytyčené stavební čáry a udělení stavebního povolení.
Ve schůzi obecního zastupitelstva konané téhož dne večer byly návrhy tyto resp. opatření učiněná jednohlasně schválena. Dne 7. února 1921 došlo k obecnímu úřadu v T. podání patronátního komisaře fary T. Antonína S., spolupodepsané starosty přifařených obcí H. a Hr., pak členem obecního zastupitelstva přifařené obce Ch., v němž tito protestují proti udělení stavebního práva na pozemku č. kat — proto, že nebyl ke stavební komisi pozván ani patronátní komisař ani zástupce farního úřadu v T. a že zastavením oné plochy bude znemožněno rozšířiti hřbitov a farní budovy a tak přibudou k dosavadním břemenům pro obec ještě nová. Žádají pak, aby Josefu C. nebylo dáno povolení ke stavbě na zmíněném pozemku.
Obecní úřad v T. dotázal se dne 10. února 1921 písemně Antonína S. a spol., jaký účel podání toto mělo, má-li je obecní úřad považovati za námitky proti udělení stavebního povolení proto, že nebyl patronátní komisař a farní úřad T. ke komisi přizváni, byli-li by podepsaní tam, byvše pozváni ke komisi, námitky tam uvedené uplatňovali, a vyzval je pod sankcí § 35 stav. ř., aby mají-li ještě jiné námitky proti stavbě, oznámili je dodatečně do 5 dnů tak, jakoby je byli přednesli při komisi, kdyby byli přítomni bývali. Spolu žádáno, aby bylo oznámeno, kdy se obce H., Hr. a Ch. usnesly na podání protestu. Na to oznámil Antonín Sl. dne 21. února 1921 obecnímu úřadu v T. písemně, že důrazně připomíná:
1. Ku každé stavební komisi povoláni musí býti všichni ti, kterých zamýšlená stavba se může týkati; obecní úřad v T. toho neučinil, ačkoliv se jedná o sousedící stavbu a cestu mezi farou T. a novým domkem; pročež táži se důrazně, proč nebylo tak učiněno.
2. K u dvěma již vzneseným námitkám připojuji třetí: za farou ponechána cesta v šíři pouze 5 m, takže nebude možno na cestu ani vjeti a na rohu zahýbati, pojede-li se s naloženým vozem; pročež důrazně žádám, aby zmíněná cesta aspoň o 1 1/2 až 2 m byla rozšířena.«
Farní úřad v T. téhož dne rovněž písemně oznámil, že »trvá na uvedených již námitkách proti stavbě na pozemku č. kat. — a žádá o sdělení, na jakém zákonném podkladě nebyl ani patronátní komisař, ani zástupce farního úřadu k stavební komisi pozváni.
Obec Hr. zaslala opis protokolu o schůzi svého obecního zastupitelstva ze dne 18. února 1921, kde bylo znovu protestováno proti povolení ke stavbě, taktéž obec Ch. oznámila, že svého starostu zmocnila k podání námitek a doložila, že tímto podává odvolání proti povolení stavby. Potom vydal obecní úřad v- T. dne 11. března 1921 výměr o tom, že byla stavebníku Josefu C. usnesením obecního zastupitelstva a,obecní rady ze dne 31. ledna 1921 schválena stavební čára pro jeho novostavbu, že bylo schváleno rozdělení pozemku č. kat. — na stavební parcelu a že mu bylo uděleno povolení ke stavbě. O tom všem vyrozuměl vedle stavebníka a obecního úřadu v Ch., H. a Hr. též patronátního komisaře v T. a farní úřad v T., jehož potvrzení ze dne 13. března 1921 o příjmu výměru jest ve spisech založeno.
Obecní úřad v Ch. podal z tohoto usnesení stavební komise dne 25. března 1921 formální odvolání, obecní úřad v Hr. vrátil výměr s poznámkou, že obecní rada i T. se usnesla nepovoliti Josefu C. stavbu na parcele č. kat. — a že si proto může stěžovati ten, komu stavba nebyla povolena.
Obecní úřad předložil odvolání obce Ch. s veškerými spisy okresní správní komisi v B., která výnosem ze dne — odvolání obce Ch., podání patronátního komisaře fary T., pak farního úřadu v T., obcí H. a Hr., jež vesměs považovala za odvolání, zamítla a udělené povolení k parcelaci č. kat. —, stanovení stavební čáry a výše rovinné i udělené povolení ke stavbě potvrdila.
V odůvodnění se praví, že stačilo pozvati ke komisi bezprostředního souseda, děkanství v B., ale i kdyby byl měl býti pozván též zástupce fary T. — jako vzdálenější sousedky — že vada byla napravena dodatečným poskytnutím příležitosti k podání námitek. Zástupce fary že jest pouze beneficiát, nebylo tedy třeba zváti též patronátního komisaře. Jen beneficiát mohl tedy také podati odvolání, pročež se odvolání patronátního komisaře a přifařených obcí zamítá také pro nedostatek legitimace.
K odvolání obce H. došlo nad to bez usnesení obecního zastupitelstva. Rozhodnutí podrobilo dále též rozboru věcné námitky uvedené v podáních patronátního komisaře fary T. dovozujíc, že jsou bezpodstatné. K odvolání, které podal patronátní komisař fary T. spolu se zástupci přifařených obcí Hr., Ch. a H., bylo naříkaným rozhodnutím zemského správního výboru rozhodnutí okresní správní komise, jakož i celé řízení zrušeno, pro vadnost, protože stavební úřad nepřizval k místnímu šetření proti předpisům § 19 stav. ř. také faru T. jako majitelku sousedního pozemku a tedy zúčastněnou stranu.
Nss musel si, rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí Josefem C. pro nezákonost a zmatečnost podané, odpověděti nejprve na otázku popírané legitimace patronátního komisaře k zastupování fary T. v instančním řízení stavebním, a dospěl k názoru, že legitimace ta jest dána předpisem § 46 zákona ze dne 7. května 1874 č. 50 ř. z. Neboť dle tohoto ustanovení zákonného náleží patronovi dohled na správu jmění obročí, prováděnou beneficiátem, i nemůže tedy patronátnímu komisaři jako zástupci patronovu zásadně býti upíráno ani právo, aby — uzná-li toho s hlediska svého práva dozorčího potřebu — vyvolal i výrok vyšších instancí správních v záležitosti, na níž jest dotyčné farní obročí interesováno, a to i tehdy, když by beneficiát sám stížnost nepodal.
Dále byl nss nucen přihlédnouti přede vším jiným k námitce obsažené v odvodním spise patronátního komisaře fary T. a farního úřadu v T. — přifařené obce H., Hr. a Ch., které jsou uvedeny jako spolupodavatelé spisu toho, nebyly v řízení správním za zúčastněné strany uznány, neberou tento výrok žalovaného úřadu v odpor a proto na ně nelze pozírati — že prý novým rozhodnutím stavební komise ze dne 12. září 1921, vydaným k nové žádosti st-lově byla záležitost tato odstraněna, čímž má patrně býti naznačeno, že odpadá i potřeba, aby nss ve věci této rozhodoval. Ale nové komisionelní šetření, o němž jest tu řeč, bylo — jak ze spisů dodatečně předložených patrno — zavedeno právě následkem naříkaného rozhodnutí zemského správního výboru, stavebník Josef C. při něm setrval na svém dřívějším stanovisku, podal také proti rozhodnutí onomu stížnost k nss a stížnost tu dosud neodvolal. Není tedy pro nss důvodu ani možnosti, aby přihlížel k nějakým skutečnostem zběhlým teprve po vydání naříkaného rozhodnutí (§ 6 zák. o ss).
Postup žal. úřadu, který ke stížnosti patronátního komisaře fary T. v instanční cestě přezkoumal rozhodnutí okresní správní komise v B. a rozhodnutí to zrušil i s předchozím řízením, nelze však uznati za správný.
Jak ze spisů správních zřejmo, vystoupil patronátní komisař fary T. ve stavební věci Josefa C. poprvé u obecního úřadu v T. dne 7. února 1921 protestem proti udělení práva stavebního na pozemku č. kat. —, v němž vytýkal, že ani on, ani zástupce farního úřadu nebyli pozváni k stavební komisi konané dne 31. ledna 1921, a dokládaje, že zastavením plochy té bylo by znemožněno rozšíření hospodářských budov farních a rozšíření hřbitova, žádal, aby Josefu C. nebylo dáno. povolení ke stavbě na zmíněném pozemku.
Když pak obecní úřad v T. dne 10. února 1921 vyzval písemně jak patronátního komisaře, tak i administrátora fary, aby do 5 dnů oznámili, zda zmíněné podání patronátního komisaře považovati jest za námitky proti udělení stavebního povolení, a aby po případě přednesli i další své námitky proti stavbě té, mají-li jaké, oznámil patronátní komisař obecnímu úřadu v T. písemně, že se důrazně táže, proč nebyli ke stavební komisi povoláni všichni ti, kterých zamýšlená stavba se může týkati, a že k dvěma námitkám již vzneseným připojuje třetí, totiž tu, že mezi farou a stavebním místem ponechána byla jen cesta asi 5 m široká, k jízdě nepostačitelná, pročež žádá, aby zmíněná cesta alespoň o 1 1/2 až 2 m byla rozšířena.
Administrátor fary T. pak taktéž písemně oznámil toliko, že trvá na uvedených již námitkách (kterých?) proti stavbě na pozemku č. kat. — a žádá o sdělení, proč nebyl ani on, ani patronátní komisař pozváni k stavební komisi.
Na to vydal obecní úřad v T. dne 11. března 1921 výměr o tom, že byla stavebníku Josefu C. usnesením obecního zastupitelstva a obecní rady ze dne 31. ledna 1921 schválena stavební čára pro jeho novostavbu, že bylo schváleno rozdělení pozemku č. kat. — na stavební parcelu, že mu bylo uděleno povoleni ku stavbě. O tom všem nařídil vyrozuměti také patronátního komisaře a administrátora fary T. Doruční lístek prvnějšího není sice ve spisech založen, ale k účinnosti výměru onoho proti beneficiátu a patronátnímu komisaři by stačilo dle citovaného § 46 zákona z r. 1874 i pouhé doručení beneficiátovi, resp. dočasnému administrátorovi, do jehož rukou hořejší výměr byl dodán dle potvrzenky 13. března 1921.
Ani beneficiát, ani patronátní komisař nepodali proti vyřízení tomu po rozumu § 132 stav. ř. stížnost k okresní správní komisi jako druhé instanci ve věcech stavebích a vešlo proto vyřízení to proti nim v moc práva s účinkem, že nemohli je již bráti v odpor, když jim bylo oznámeno, že okresní správní komise ono usnesení svým rozhodnutím ze dne 5. dubna 1921 potvrdila.
Na tom nemění ničeho skutečnost, že okresní správní komise při svém výroku přihlížela také ke zmíněným prohlášením patronátního komisaře a administrátora fary ze dne 7. a 21. února 1921, posuzujíc je jako odvolání, když prohlášení ta dle svého obsahu výše reprodukovaného v pravdě vlastnosti takové neměla a míti nemohla, byvše předložena před vydáním stavebního povolení ze dne 11. března 1921 a majíce za účel toliko zmařiti vydání tohoto povolení.
Odvolání, které patronátní komisař fary T. u obecního úřadu v T. podal proti výměru okresní správní komise, bylo tudíž nepřípustné a neměl zemský správní výbor práva, aby jedině následkem něho — neboť ostatním spolustěžovatelům legitimaci ke stížnosti upřel — podrobil usnesení okresní správní komise instančnímu přezkoumání.
Učinil-li tak přece a zrušil-li jak naříkané usnesení správní komise, tak i celé řízení předcházející, příčí se jeho rozhodnutí zákonu a bylo je již proto ke stížnosti stavebníkově zrušiti dle § 7 zák. o ss., aniž bylo třeba zabývati se dalšími výtkami stížnosti, zejména také otázkou, zda fara T. v daném případě skutečně byla na věci interesována tak, aby nepozvání její ke komisi tvořilo zmatečnost celého řízení, která ani dodatečným poskytnutím příležitosti zástupcům fary, aby se vyjádřili, nebyla odstraněna.

Citace:

Č. 1176. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 306-310.