Č. 1471.Úředníci státní: Úředník, který překročil 60. rok věku a nabyl již zákonného nároku na plné výslužné, nemá právního nároku na to, aby byl i nadále ponechán v aktivní službě, třebas byl k ní zcela způsobilý.(Nález ze dne 5. září 1922 č. 12088.)Věc: Antonín W. v L. (adv. Dr. Jos. Neuhauser z Litoměřic) proti ministerstvu spravedlnosti v Praze (min. místotaj. Dr. Arn. Böhm) stran přeložení na trvalý odpočinek.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná:Důvody: Nař. rozhodnutím ministerstvo spravedlnosti potvrdilo výnos presidia vrchního zemského, soudu v Praze z —, kterým byl st-l podle § 80, odst. 2. a § 82 služ. pragm. přeložen z úřední moci na trvalý odpočinek, poněvadž překročil 60. rok života a nabyl zákonného nároku na úplné výslužné.Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí nss neshledal důvodnou.Přeložení st-le z úřední moci na trvalý odpočinek nestalo se, jak je patrno z výnosu presidia vrchního zemského soudu z — proto, že by kvalifikace jeho nebyla vyhovovala (§ 80, odst. 1. služ. pragm.), ani proto, že by byl trvale neschopným zastávati řádně svoje služební místo (§ 80, odst. 2. věta 1.), nýbrž výhradně z důvodu, že dovršil 60. rok věku a nabyl již zákonného nároku na plnou pensi (§ 80, odst. 2. věta druhá). Vzhledem k tomu nebylo třeba zabývati se námitkami, které dovozují, že tu nebylo předpokladů § 80, odst. 1. služ. pragm., resp. snaží se dokázati, že st-l je k další službě úplně způsobilý, a bylo se soudu omeziti toliko na zkoumání, byl-li úřad oprávněn vysloviti pensionování st-le dle § 80, odst. 2. věta 2. služ. pragm. Předpis tento stanoví, že úředník, když překročil 60. rok svého věku a nabyl již zákonného nároku na plné výslužné, může býti dán na trvalý odpočinek; jinými předpoklady zákon ani jiná právní norma v tomto případě pensinování nepodmiňuje, a ponechává volnému uvážení úřadu, chce-li za obou uvedených podmínek pravomoci mu dané použíti čili nic, aniž mu zejména také předpisuje neb i jen naznačuje motivy, jimiž by se při svém uvažování měl říditi. Nemá tedy úředník, když zmíněné dvě podmínky jsou splněny, žádného právního nároku na to, aby v aktivní službě byl ponechán i na dále. Nss-u podle § 2 zák. o ss přísluší zkoumati toliko, zda správní akt u něho naříkaný je zákonný, t. j. má-li zákonný podklad, a drží-li se v mezích zákonem mu vytčených; nenáleží mu však zkoumati nad to dále, zda akt jinak zákonný je také účelný a vhodný, aniž bdíti nad tím, aby veřejná správa v oboru své volné úvahy zachovávala stejný loket vůči všem. Nemohl tedy nss, hledě k vylíčenému právnímu stavu, ani zkoumati motivy, jimiž úřad — vyslovuje pensionování st-lovo — byl veden, ani se zabývati námitkou, že žal. úřad nepostupuje stejně vůči všem úředníkům, kteří překročili 60. rok věku a nabyli již nároku na plné výslužné, nýbrž bylo se mu omeziti toliko na otázku, zda oba tyto zákonné předpoklady jsou u st-le splněny. Že tomu tak jest, stížnost doznává. Proto nelze shledávati v nař. opatření nezákonného porušení práv st-lových a bylo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.