Č. 1477

.
Administrativní řízení: Kdy je nedostatek odůvodnění nař. rozhodnutí podstatnou vadou řízení?

(Nález ze dne 6. září 1922 č. 12159.)
Věc: Ing. Rudolf R. v B. a Balduin M. v B. (adv. Dr. R. Sgalitzer z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran vyvlastnění pro stavbu školy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo vysloveno toto:
Aby zabezpečeno bylo staveniště pro české národní školy v Boru u České Lípy převzaté podle zákona z 9. dubna 1920 č. 292 sb. z. a n. do správy ministerstva školství a národní osvěty, vyslovuji na základě § 7 zák. ze dne 3. dubna 1919/189 přihlížeje k výsledku komisionelního, řízení konaného dne 18/3 1922 v Boru vyvlastnění pozemku č. kat. 335/37 a 335/38 v Boru patřících Balduinu M.
Konaným šetřením bylo zjištěno, že jmenované pozemky jak po stránce technické, tak po stránce hygienické a pedagogické hodí se výborně k účelům novostavby českých národních škol v Boru, námitky pak proti vyvlastnění přednesené neshledány zdejším úřadem důvodnými.«
Stížnost vytýká toliko, že rozhodnutí neudává důvody, proč uznány byly bezdůvodnými obsáhlé námitky, které st-lé v řízení přednesli, zda byla konána šetření o nich, v jakém směru a rozsahu, není z rozhodnutí patrno, takže nelze důvodnost nař. rozhodnutí zkoumati. Námitku tuto uznal soud důvodnou.
Vyvlastnění jest krajním zásahem do práv vlastníkových; jest proto nezbytno, aby důvody, které vedou k vyvlastnění, byly vlastníkovi podrobně oznámeny a jemu tím umožněna obrana; z téhož důvodu je nezbytno, aby postiženému bylo řečeno, proč k námitkám jím předneseným se nepřihlíží, tak, aby vlastník měl možnost domáhati se účinně nápravy proti vyvlastňovacímu zákroku, kterým se cítí ve svých právech stíženým, podáním opravných prostředků k vyšším instancím, po případě stížností k nss-u. Při řízení, které předcházelo nař. rozhodnutí, přednesli oba st-lé řadu námitek, kterými se snažili prokázati, že vyvlastnění je nepřípustné, zejména proto, poněvadž podle jejich názoru jednak ho není třeba, jednak ohrožuje jejich vlastní bydlení resp. živnost.
Nař. rozhodnutí omezuje se na prohlášení, že námitky nebyly žal. úřadem uznány důvodnými; mimo to odvolává se na výsledek komisionelního řízení ze dne 18. března 1922.
V protokole o tomto šetření je sice podrobně uvedeno, proč úřední orgánové při komisi zúčastnění neuznávají námitky st-li přednesené důvodnými; ze znění tohoto protokolu však není patrno, že tyto vývody byly st-lům sděleny, neboť podpisy jejich nejsou na konci protokolu, nýbrž přímo na konci jejich prohlášení do protokolu zařazených, která ovšem předcházejí posudek komise, takže pouhý poukaz nař. rozhodnutí na onen protokol nemůže nahraditi sdělení důvodů v nálezu samém.
Tvrdí-li tedy st-lé, že pro neznalost důvodů, pro které nebyly uznány přednesené námitky, nemohou nař. rozhodnutí posouditi, bylo námitku tuto uznati důvodnou; poněvadž pak nedostatkem udání důvodů stížená byla stranám obrana, uznal soud tento nedostatek za podstatnou vadu a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876.

Citace:

č. 1477. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 962-963.