Č. 1262.Vyhoštění: I. Vydržení domovského práva podle § 10 zák. čl. 22 : 1886, započaté ještě v době, kdy osoba, o niž jde, měla státní občanství ve státě, k níž obec náležela, nemůže se dokonati, připadla-li obec, v níž vydržení domovského práva započalo, před dokončením vydržecí lhůty jinému státu, ale nenabyla-li osoba ta zároveň státního občanství tohoto státu. — II. Právní věta jako u č. 1189.(Nález ze dne 28. března 1922 č. 4232.)Věc: Leopold K. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran vyhoštění.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Policejní ředitelství v Bratislavě výměrem ze dne 27. dubna 1921 č. — vypovědělo st-le podle nař. min. čsl. rep. s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 18. července 1920 č. 7747 z území čsl. republiky z důvodu, že — — — . Ministr s pnou mocí pro správu Slovenska rozhodnutím ze 4. srpna 1921 č. — odvolání zamítl z důvodu, že st-l je podle konaného šetření příslušníkem maďarského státu, jako cizí příslušník se dopustil přestupku proti veřejnému pořádku, nestaral se o povolení k pobytu a poškozuje zájem státu s ohledem na bytovou nouzi.O stížnosti uvážil nss takto:St-l namítá především, že nemohl býti vyhoštěn již proto, že není cizincem, když podle nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 18. července 1920 č. 41/1920 (7747 adm. I.) vypověděti lze jen cizince, st-l však nabyl podle § 10 zák. čl. 22 : 1886 nejpozději koncem roku 1919 domovského práva v Bratislavě, takže slušelo podle § 9 ústavního zákona z 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. a nařízení z 30. října 1920 č. 601 sb. z. a n. do 31. prosince 1921 k němu hleděti jako ke státnímu občanu republiky čsl.Námitka ta není odůvodněna. Podle § 16 zák. čl. 5 : 1903, kterýmžto ustanovením byl nahrazen § 15 zák. čl. 22 : 1886, může obec cizozemci přijetí do svazku obecního toliko přislíbiti, pokud se týče může mu je propůjčiti jen pro případ, že nabude státního občanství. Jest tedy nabytí domovské příslušnosti cizozemcem vyloučeno. Z toho plyne však nutně, že ani vydržení domovského práva podle § 10 zák. čl. 22 : 1886, započaté ještě v době, kdy ona osoba měla státní občanství ve státě, k níž obec náležela, nemůže se dokonati, připadla-li obec, v níž vydržení domovského, práva započalo, před dokončením vydržecí lhůty jinému státu, nenabyla-li zároveň osoba ta státního občanství toho státu, k němuž obec připadla, poněvadž schází pak dotyčné osobě od této doby jedna z náležitostí, na níž je nabytí domovského, práva závislé.V daném případě tvrdí st-l sám, že nabyv domovského občanství maďarského s příslušností v Rábu, usadil se v Bratislavě teprve 1. dubna 1915. Byl by tedy mohl dokonati vydržení domovského práva v Bratislavě na základě § 10 zák. čl. 22 : 1886 nejdříve teprve 1. dubna 1919. V té době nepatřila však Bratislava již k maďarskému státu, připadnuvši dnem 28. října 1918 k čsl. republice, a st-l ani netvrdí, že by byl po 28. říjnu 1918 státního občanství čsl. nabyl. Nemohl tedy vydržení domovského práva v Bratislavě vůbec dokonati, a nevztahuje se následkem toho k němu ani ustanovení § 9 ústav. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n.Je-li však podle toho správné zjištění nař. rozhodnutí, že st-l jest cizozemcem ve smyslu uvedeného nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, dlužno se zabývati otázkou, jsou-li při st-li splněny objektivní podmínky stanovené v nařízení tom pro vypovídání cizinců.V tom směru dlužno vytknouti, že podle § 1 lit. f) uved. nař. mohou býti vypovězeni cizinci, kteří se podle nařízení ze dne 6. července 1920 č. 39/1920/5835 pres. nepřihlásili do 20. července 1920 nebo po příchodě na Slovensko. Nařízení právě jmenované vztahuje se však jenom k těm, kdo přišli na Slovensko teprve po 1. červenci 1919. Poněvadž st-l, jak jest patrno ze spisů správních, bydlí v Bratislavě již od l. dubna 1915, nevztahuje se na něj tento důvod vypovídací. Důvodem k vypovězení není ve smyslu uvedeného nař. min. s plnou moci č. 7747/20 ani, že na Slovensku jest bytová nouze. Tak rozhodl zdejší soud již nálezem ze dne 23. února 1922 č. 2527 (Boh. č. 1189 adm.), k jehož bližšímu odůvodnění se dle § 44 jedn. ř. správního soudu odkazuje.Nař. rozhodnutí opřelo však vypovězení st-lovo též o důvod, že se st-l dopustil přestupku proti veřejnému pořádku. V kterých skutkových okolnostech žal. úřad tento přestupek shledal a o jakou skutkovou podstatu výrok svůj opírá, není však patrno ani z nař. rozhodnutí, ani to nelze bezpečně seznati z obsahu správních spisů.To jest podstatná vada řízení, pro kterou slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.