Č. 1378

.
Vyhoštění: Úsudek o tom, že by další pobyt cizincův odporoval veřejnému pořádku nebo bezpečnosti, lze opříti také o jeho s příslušnými předpisy se nesrovnávající počínání v záležitosti provozování živnosti zubotechnické.
(Nález ze dne 26. května 1922 č. 7550.) Věc: Jakub D. v Č. B. (adv. Dr. A. Dlouhý z Č. Budějovic) proti zemské správě politické v Praze o vyhoštění.
Výrok: Stížnost se zamítá bezdůvodná.
Důvody: Okresní správa politická v Čes. Budějovicích vydala st-li rozhodnutí tohoto obsahu: 88/1871 ř. z., § 2.
Zemská správa politická v Praze odvolání nevyhověla, poněvadž dle jednacích spisů jest odvolatele vzhledem na jeho s příslušnými předpisy se nesrovnávající počínání v záležitosti provozování živnosti zubotechnické, jež vedlo k stížnostem živnostnictva a městského úřadu v Čes. B., pokládati za nevítaného cizozemce, jehož pobyt v čsl. republice jest za mimořádných veřejných poměrů z důvodů veřejného pořádku po rozumu § 2. odst. 5 zákona ze dne 27. července 1871 č. 88 ř. z. nepřípustným.
O stížnosti uvážil nss takto:
Jak z nař. rozhodnutí, srovná-li se správními spisy, jest patrno, opřel žal. úřad vyhoštění st-lovo o předpoklad, že st-l počal s provozováním zubotechnické živnosti, nevyčkav rozhodnutí o své žádosti, aby byla mu udělena koncese resp. aby byl schválen za náměstka koncesionářky, a že toto jednání st-lovo zavdalo příčinu k stížnostem živnostnictva a městského úřadu v Č. B.
St-l tento předpoklad žal. úřadu nepopírá, nýbrž naopak výslovně doznává, namítá však, že prý podal stížnosti do rozhodnutí, jimiž mu jednak bylo provozování živnosti zakázáno, jednak mu byla uložena pokuta pro přestupek živnostenského řádu, jakož i pro odepření zubotechnické koncese a že o těchto stížnostech jeho nebylo dosud rozhodnuto. Před konečným rozhodnutím o těchto stížnostech nelze však prý tvrditi, že st-l nemá průkazů způsobilosti a že si tedy musil býti vědom toho, že oprávnění k provozování uvedené živnosti nemůže dosíci.
St-l přehlíží, že o tento důvod opřela vyhoštění jeho toliko první stolice, že však žal. úřad tento důvod vyhoštění nepřevzal, nýbrž spatřoval ve srovnalosti s vlastním doznáním st-lovým jednání odporující veřejnému pořádku v tom, že st-l začal s provozováním živnosti, aniž měl koncesi resp. aniž byl schválen náměstkem koncesionářky.
Tento skutkový předpoklad, který je pro nss podle § 6, odst. 1 zák. o ss jediné rozhodným, však st-l, jak uvedeno, nepopírá ani nevytýká, že by byl zjištěn řízením podstatně vadným.
Jest tedy nss vázán i na věcný úsudek, jejž žal. úřad z této nepopřené skutkové podstaty vyvodil, totiž, že jednání to bylo podle povahy své s to, aby odporovalo veřejnému pořádku, a že pak důsledkem toho jest i pobyt st-lův v čsl. republice nepřípustný. Pak byla tu však podmínka pro vyhoštění st-lovo z území státního podle 5. odst. § 2 zák. ze dne 27. července 1871 č. 88 ř. z., neboť ustanovení to předpokládá jen existenci a zjištění skutkových okolností, z nichž lze podle jejich povahy a obsahu dovozovati, že by delší pobyt cizincův odporoval veřejnému pořádku nebo bezpečnosti.
Není tedy nař. rozhodnutí v rozporu se zákonem, pročež slušelo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 1378. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 740-742.