Č. 1101.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): 1. Prekluse při vyhledání hodnoty nemovitosti dle § 18 čes. dávk. ř. z r. 1915 nastává jen tehdy, zjednal-li si úřad vyměřovací pro výši hod- noty jím předpokládaé určitý podklad a oznámil-li podklad ten straně. — 2. Nabyvatel, který smlouvou vzal na se povinnost zaplatiti dávku z přírůstku hodnoty, stává se v ukládacím řízení dle řádu dávk. z r. 1915 účastným procesních práv strany teprv od okamžiku, kdy do řízení toho jako strana vstoupil.
(Nález ze dne 7. ledna 1922 č. 17841/21.)
Prejudikatura: k 1. nál. č. 37 a 151; k 2. nál. č. 84.
Věc: Mělnická spořitelna společně s obcí města Mělníka proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Trhovou smlouvou z — prodala spořitelna Mělnická obci města Mělníka dům č. p. 136 na Mělníce s pozemky v kn. vl. č. 809 zapsaný za kupní cenu 69220 K 48 h. Dle odst. 5. smlouvy té nese kupující obec dávku z přírůstku hodnoty. V přiznání k dávce z přírůstku hodnoty uvedla zcizitelka nabývací cenu pozemků v r. 1894 koupených a stavební náklad domu na části pozemků těch v r. 1898 postaveného, dále obecnou hodnotu objektů těch k 1. lednu 1903 a to domu č. p. 136 sumou 58393 K 24 h, pozemků 14838 K 63 h a odůvodnila snížení hodnoty nemovitostí těch v době zcizení proti hodnotě nabývací koždoročními pravidelnými amortisačními odpisy z hodnoty domu. Na dotaz inspektorátu pro zemské dávky sdělil městský úřad na Mělníce, že dne 1. ledna 1903 byla by se docílila trhová cena za dům č. p. 136 55000 K, za pozemky k němu připsané 15000 K, úhrnem 70000 K.
Výměrem zcizitelce doručeným oznámil vyměřovací úřad, že hodlá za základ výpočtu přírůstku hodnoty vzíti hodnotu prodaných nemovitostí ke dni 1. ledna 1903 částkou 35000 K s doložením, že dávka bude vyměřena na základě této hodnoty úředně předpokládané, nepodá-li strana ve lhůtě 14 dnů námitek proti hodnotě této. Zcizitelka námitek nepodala.
Platebním rozkazem z — vyměřil inspektorát pro z. d. dávku z přírůstku hodnoty 3491 K 68 h, vzav za základ nabývací hodnotu k 1. lednu 1903 35000 K a zcizovací cenu ve smlouvě uvedenou 69220 K 48 h.
Odvolání z tohoto platebního rozkazu, jež podala zcizitelka společně s obcí Mělnickou jako nabyvatelkou a v němž uplatňovala, že úřední ocenění někdejší nabývací hodnoty částkou 35000 K je zcela libovolné a že neodpovídá skutečným poměrům, zamítl zemský správní výbor naříkaným rozhodnutím z důvodů prekluse dle § 18, odst. 4 ř. dávk. co do nabývací hodnoty nastalé a působící i proti nabyvatelce, která musí řízení převzíti v tom stavu, v jakém je v době jejího prohlášení.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná zcizitelkou společně s obcí Mělnickou jako kupitelkou dovozuje podrobným údajem, jenž souhlasí s údaji v přiznání k dávce obsaženými, že nabývací hodnota celého objektu činila před 1. lednem 1903 74682 K 72 h, že budova č. p. 136 byla prodána za cenu bilanční, mnohem nižší ceny nabývací, pozemky pak nepatrně dráže, než je spořitelna v r. 1894 sama koupila a vytýká, že stanovení nabývací hodnoty úřadem vyměřovacím je zcela libovolné, proti skutečné hodnotě nepřiměřeně nízké, že inspektorát opomenul hodnotu k 1. lednu 1903 bezpečně vyšetřiti, ač strana podala potřebná data a vysvětlení a že nehleděl ani k posudku městského úřadu, který prý hodnotu k 1. lednu 1903 odhadl co nejníže částkou 70000 K.
Dále se vytýká, že prekluse dle § 18, odst. 4 ř. dávk. nenastala proto, že inspektorát hodnotu jím předpokládanou nesdělil dle § 18 ř. dávk. obci Mělnické, aby mohla, jsouc stranou k placení dávky povinnou, své námitky podati.
O stížnosti uvážil nss toto:
S názorem stížnosti, že nepodáním námitek proti hodnotě nabývací úřadem vyměřovacím zcizitelce oznámené nenastala prekluse dle § 18, odst. 4 ř. dávk. již proto, že nabyvatelka prodaných objektů, obec Mělnická, neměla možnost podati své námitky, ježto nebylo jí úřadem učiněno oznámení po rozumu § 18, odst. 2 ř. dávk., nelze souhlasiti. Nabyvatel, který smlouvou vzal na sebe povinnost zaplatiti dávku z přírůstku hodnoty, stává se — jak bylo nálezem tohoto soudu ze dne 22. dubna 1919 č. 746 (Boh. č. 84) vysloveno a blíže odůvodněno — v ukládacím řízení účastným procesních práv strany teprv od toho okamžiku, kdy vstoupil do řízení toho jako strana. Teprve od té doby přísluší mu stejná práva procesní jako zcizitelce a má úřadem k celému dalšímu řízení jako strana býti přibrán.
V tomto případě obec Mělnická nepodala aniž spolupodepsala přiznání k dávce, aniž před vydáním platebního rozkazu projevila nějakým podáním úřadu vůli zúčastniti se jako strana řízení ukládacího. Teprve podáním odvolání z platebního rozkazu vstoupila do řízení ukládacího a neměl proto úřad vyměřovací povinnost, aby ji k řízení dle § 18 ř. dávk. konanému jako stranu přibral.
Jinak však jest stížnost důvodnou. Dle § 8 ř. dávk. může úřad vyměřovací vzíti za základ výpočtu přírůstku hodnoty vyšetřenou obecnou hodnotu v době nabytí, nedá-li se cena nabývací bezpečně zjistiti nebo vzejdou-li pochybnosti, zdali vyšetřená cena nabývací srovnává se s obecnou hodnotou nemovitostí v době nabytí. Již z tohoto ustanovení plyne, že pro výši hodnoty, kterou úřad vyměřovací po rozumu § 18, odst. 2 dávk. ř. hodlá straně sděliti jako hodnotu jím předpokládanou, musí si dříve opatřiti řádný podklad a že není oprávněn předpokládati jakoukoliv libovolnou hodnotu. Pro předpoklad, že obecná hodnota prodaných nemovitostí v den 1. ledna 1903 činila 35000 K, není však ve spisech žádné opory, neboť městský úřad na Mělníce na dotaz úřadu vyměřovacího, jaká trhová cena by byla bývala docílena za nemovitosti, o něž jde, dne 1. ledna 1903, sdělil tehdejší hodnotu domu částkou 55000 K, pozemků částkou 15000 K, úhrnem 70000 K. Jiné šetření o nabývací hodnotě, o níž se zcizitelka podrobně vyjádřila již v přiznání k dávce, konáno nebylo a ze spisů také nevychází na jevo, proč úřad vzal za hodnotu nabývací jen polovinu sumy uvedené v posudku městského úřadu.
Ve spisech není tedy podkladu pro úsudek, že obecná hodnota ke dni 1. ledna 1903 činila právě jen 35000 K a jest úsudek ten i v rozporu se spisy.
Dle § 18 ř. dávk. má úřad vyměřovací, neshledá-li udání strany o hodnotě (v tomto případě již v přiznání k dávce učiněné) případným, oznámiti straně, jaké ocenění by bylo dle jeho mínění přiměřeno a určiti straně lhůtu k podání námitek pod následky prekluse. Postupem tím má straně poskytnuta býti možnost plně hájiti svých zájmů již v řízení ukládacím a spolupůsobiti při zjišťování podkladu dávky, tedy brániti se proti hodnotě úřadem předpokládané konkrétními námitkami a důkazy. Aby tak strana s výsledkem učiniti mohla, jest však nutno, aby úřad straně sdělil netoliko výsledek svého vyšetření a ocenění, nýbrž aby straně sdělil i podklad, na kterém k výsledku tomu dospěl a umožnil tak straně kontrolovati správnost jeho a po případě vytýkati, v čem a proč je nesprávný. Názor ten vysloven byl již rátezem tohoto soudu ze dne 12. února 1919 č. 835 (Boh. č. 37).
Úřad vyměřovací sdělil sice straně své vlastní ocenění nemovitostí, opomenul však uvésti podklad, na kterém k výsledku sdělenému dospěl.
Takovéto kusé sdělení nelze však pokládati za účinné a způsobilé přivoditi účinky preklusivní po smyslu § 18, odst. 4 ř. dávk.
Odporuje tudíž zákonu, když žal. úřad, opíraje se o domněle nastalou preklusi, nehleděl k námitce v odvolání, že ocenění úřadu postrádá podkladu, že je nesprávné a libovolné, a potvrdil platební rozkaz, jímž byla dávka vyměřena na základě nabývací hodnoty určené způsobem nezákonným.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti jako zákonu odporující dle § 7 zák. o ss, aniž bylo možno zabývati se otázkou, jaká suma měla býti vzata za podklad pro určení hodnoty nabývací aneb jak měl býti získán potřebný podklad pro zodpovědění otázky té.

Citace:

Č. 1101. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 143-145.