Č. 1485.Zabírání budov: Nájemní smlouvy, uzavřené o předmětu záboru před zahájením zabíracího řízení, nevylučují zábor, pokud předmět nájmu nespadá pod ustanovení § 1, odst. 3. zákona z 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n.(Nález ze dne 11. září 1922 č. 10107.)Věc: Dr. Julius F. v Rimavské Sobotě proti ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska, referátu veřejných prací, stran zabrání části budovy.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Župan župy gemermalohontské zabral rozhodnutím z 28. března 1922 č. — ve smyslu § 1 zákona z 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. byt označený v nákresu v domě st-lově v Rimavské Sobotě pro přísedícího sirotčí vrchnosti A., nepřiznav námitce majitele domu, že byt je již pronajat Dru V., účinku, jenž by zabrání zamezoval, poněvadž zabírací nárok byl straně ohlášen již 18. března 1922 a poněvadž od tohoto dne podle 1. bodu § 4 uvedeného zákona neměl majitel domu již práva nakládati s bytem bez souhlasu ministra veřejných prací.Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska rozhodnutím z — odvolání st-lovo zamítl v podstatě z důvodů, že nájemní smlouva pozbývá podle § 10 uved. zákona platnosti po dobu zabrání, aniž se tím prodlužuje původní doba smluvní, a že tedy st-l pronajav uvedený byt, učinil tak na svoje risiko a odpovědnost, poněvadž zabírací úřad již dne 8. března 1922 ve smyslu § 4 uved. zákona rozeslal zajišťující lístky a st-l ztratil tímto dnem disposiční právo s bytem a neměl práva jej pronajímati. Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, vycházejíc z názoru, že jest vyloučeno zabrání budovy resp. její části, jakmile byla pronajata před tím, než úřad ve smyslu § 4 uved. zákona zpravil vlastníka o zahájení zabíracího řízení.Názor ten jest zřejmě nesprávný, neboť ustanovení 1. odst § 4 uved. zákona se vůbec nedotýká nájemních smluv, ujednaných přede dnem, kterého úřad vlastníku oznámil zahájení zabíracího řízení, nýbrž vylučuje toliko disposice vlastníkovy s předmětem zamýšleného záboru od uvedeného okamžiku, a to zřejmě jen za tím účelem, aby řízení zabírací nebylo mařeno. Nesprávnost názoru st-lova vyplývá i z ustanovení §§ 2 a 3 uved. zákona, neboť poskytuje-li odst. 1. a 2. § 2 dosavadními užívavatelům nárok na náhradní místnosti a nařizuje-li § 3, aby se šetření konalo i s uživateli, jest zřejmo, že nájemní smlouvy ujednané o předmětu záboru nestojí v cestě zabrání. To patrno jest konečně také ze srovnám § 4 s ustanovením 3. odst. § 10; neboť vylučuje-li 1. odst. § 4 zákona disposici vlastníkovu s předmětem záboru po zahájení zabíracího řízení, zbavuje-li však 3tí odst. § 10 zákona nájemní smlouvy ujednané o zabraných předmětech platnosti na dobu zabrání, jest zřejmo, že to mohou býti jen smlouvy nájemní ujednané před zahájením zabíracího řízení a že tyto smlouvy zabrání budovy nebo části její nevylučují, pokud předmět nájmu nespadá pod ustanovení § 1, odst. 3. uvedeného zákona. Že by však zabrání v konkrétním případě bylo vyloučeno z některého důvodu § 1 uvedeného zákona, stížnost ani netvrdí.Poněvadž jest tedy stížnost bezdůvodná, slušelo ji zamítnouti, aniž se musil soud vůbec zabývati otázkou, byl-li v tomto případě založen nárok na náhradní byt a bylo-li tomuto nároku vyhověno, poněvadž stížnost po té stránce námitky nevznáší.