Č. 1198.Školství: Osadní zastupitelstvo není stranou v záležitostech, které se týkají expositury obecné školy, zřízené v osadě.(Nález ze dne 3. března 1922 č. 3036.)Věc: Osadní zastupitelstvo v O. (adv. Dr. B. Eiselt z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze stran zrušení expositury v O. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Zemská školní rada v Praze zjistila konaným šetřením, že exposituru německé školy ch-ské v O. navštěvovalo ke konci školního roku 1916/1917 — 26, ku konci školního, roku 1917/1918 — 23, 1918/1919 — 27 a v únoru 1920 — 17 dítek, pro něž jest expositura ta školou povinnou. Rozhodnutím z — zrušil pak místopředseda zemské školní rady podle § 9 zák. ze dne 3. dubna 1919 č. 189 sb. z. a n. koncem školního roku 1919/1920 zmíněnou jednotřídní celoroční exposituru v O.Odvolání osadním zastupitelstvem v O. podané bylo naříkaným rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty zamítnuto, poněvadž osadní zastupitelstvo v O. nemá k odvolání tomu legitimace.O stížnosti proti rozhodnutí tomu podané, uvážil nss takto:Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžujícího si osadního zastupitelstva pro nedostatek legitimace, tedy z důvodu formálního a odmítl tudíž zaměstnávati se meritorně rozhodnutím místopředsedy zemské školní rady vyslovujícím zrušení školní expositury v O.Stížnost k nss směřuje však nejenom proti tomuto výroku žal. úřadu, nýbrž uplatňuje i námitky věcné, odnášející se vlastně jenom k rozhodnuti stolice první.Těmito námitkami, týkajícími se obsahu věci samého, nemohl se tudíž nss, jenž přezkoumává toliko rozhodnutí poslední instance správní, vůbec zabývati, jelikož, jak uvedeno, týkají se merita věci, o němž však se nař. rozhodnutí vůbec nevyslovilo. Nss mohl naopak jenom zkoumati, zda v mezích stížností vytčených onen výrok žal. úřadu není v odporu se zákonem a nezakládá se na řízení trpícím podstatnými vadami.Pokud jde o odepření legitimace st-le vytýká stížnost nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž nepřihlíželo k tomu, že rozhodnutí první stolice zasahuje svou povahou do právní sféry osady O. Tento zásah spatřuje stížnost v té okolnosti, že jest dle ustanovení § 3 zák. ze dne 9. února 1870 č. 22 z. z. exposituru nahraditi samostatnou školou, jakmile to prostředky toho, jemuž náleží péče o zřízení a vydržování těchto škol (totiž expositur) poněkud dovolí. Z tohoto ustanovení vyvozuje pak stížnost, že i osada, v jejímž obvodu jest expositura, jest účastníkem a stranou ve všech záležitostech, které se expositury týkají, neboť po zrušení expositury nelze již provésti přeměnu její v samostatnou školu.Vývody tyto nemají však opory v zákoně. Stížnost přehlíží, že osadní (místní) zastupitelstvo, zřízené podle §§ 108 a 109 ob. zříz., není obdařeno týmiž právy jako zastupitelstvo obecní, a že jest mu vyhrazena toliko správa vlastního jmění osadního. V daném případě však nejde o správu samostatného jmění osadního, nýbrž o záležitost správy školní, totiž o zrušení expositury školy Ch-ské v O.Ježto expositura tato jest sice prostorně oddělenou, avšak podstatnou částí obecné školy Ch-ské, jest vzhledem k předpisům § 2 zák. ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z. a § 11 zák. ze dne 11. září 1880 č. 85 z. z. na venek a v poměru k veřejné správě školní jenom školní obec Ch-skou považovati za konkurenčního činitele, kterému přísluší povinnost nésti náklady na školu v Ch. i její exposituru v O., pokud náklad ten po zákonu připadá na školní obec, nikoli však osadu O., takže stěžující si osadní zastupitelstvo ani z titulu konkurence na náklad spojený s vydržováním expositury nemůže odvozovati právo k stížnosti proti opatřením školních úřadů odnášejícím se k této školní exposituře.Pokud pak zástupce stížnosti při ústním líčení uvedl tvrzení, že náklad na exposituru nese osada O., nelze k tomuto faktickému tvrzení, které v řízení správním uplatněno nebylo, podle § 6 zák. z 28. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 přihlížeti, nehledě ani k tomu, že i tato okolnost dle shora vylíčeného mohla by míti toliko interní význam pro vnitřní poměr mezi školní obcí Ch. a osadou O.Osadní zastupitelstvo v O. nemůže se pak dovolávati ani předpisu § 3 zák. ze dne 19. února 1870 č. 22 z. z., neboť i kdyby šlo o přeměnu expositury tamtéž v samostatnou školu obecnou, nepřicházela by tato osada jako část obce P. v úvahu jako samostatný konkurenční činitel, nýbrž toliko obec P., zastoupená svým obecním zastupitelstvem.Stížnost tvrdí tudíž neprávem, že porušen byl alespoň zájem jmenované osady zrušením expositury tamtéž, poněvadž není již možno dosíci přeměny této expositury v samostatnou školu podle ustanovení § 3 cit. zák. ze dne 9. února 1870 č. 22 z. z., a není tudíž třeba zabývati se vývody stížnosti, že v řízení administrativním stačí porušení pouhých zájmů k založení legitimace ke stížnosti.Bylo tudíž stížnost jako neodůvodněnou zamítnouti.