Č. 1307.

Úředníci státní: Rozhodnouti o potvrzení suspense stát. úředníka VI. hodn. tř., kterou vyslovil jeho bezprostřední představený, jakož i o snížení jeho služebních požitků je výlučně povolána vrchní disciplinární komise při ústředním úřadě § 100 lit. b) služ. pragm.).
(Nález ze dne 21. dubna 1922 č. 5301.) Věc: Alexandr J. v G. proti disciplinární komisi při úřadu s plnou mocí pro správu Slovenska o suspendování s úřadu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z — vyslovil župan župy a města Bratislavy, že st-le, hlavního služného v G., suspenduje dočasně ve smyslu § 145 služ. pragm. dnem 22. června 1921 s úřadu a že zároveň žádá ministra s plnou mocí o zahájení disciplinárního řízení proti st-li, ježto bylo úředně zjištěno, že st-l nezabránil tomu, aby se dne 5. června 1921 konala v G. veřejná schůze maďarských malorolníků, že byl této schůzi přítomen a nerozpustil ji pro řeči protistátní a konečně že o průběhu schůze podal úmyslně zprávu pravdě neodpovídající.
Disciplinární komise zřízená při úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska rozhodnutím z — 1. potvrdila suspensi st-lovu jednak vzhledem k těžkému provinění st-li za vinu kladenému, jednak vzhledem k tomu, že by ponecháním st-le ve službě byla ohrožena důstojnost úřadu a veřejná bezpečnost, 2. snížila služební požitky st-lovy podle § 146 služ. pragm. na 2/3 po dobu suspense počítajíc dnem, kdy byla suspense županem uvalena.
Při rozhodování o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí bylo se nss-u nejprve zabývati otázkou, netrpí-li výrok, proti němuž stížnost směřuje, zmatkem takovým, k němuž by bylo hleděti z moci úřední a který by bránil nss-u přistoupiti vůbec k přezkoumávání výroku toho jakožto úředního aktu vydaného orgánem, jenž jest po zákonu příslušný rozhodovati o věci tvořící předmět sporu.
V tomto směru dospěl pak nss k tomuto závěru:
V daném případě jest nesporno, že st-l, hlavní služný, jest státním úředníkem VI. hodn. třídy v politické správě na Slovensku, na nějž se vzhledem k dekretu o jeho jmenování a vzhledem k § 4 zák. ze dne 22. března 1920 č. 210 sb. z. a n. vztahují předpisy platné o státních úřednících v ostatních částech republiky čsl., tudíž také předpisy služ. pragmatiky pro státní úředníky (zákon ze dne 25. ledna 1914 č. 15 ř. z.).
Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad suspensi st-lovu s úřadu, kterou předběžně vyslovil župan Bratislavský jakožto bezprostřední představený st-lův; kromě toho snížil žal. úřad st-li služební požitky na dobu jeho suspense s úřadu.
Obsahuje tudíž nař. rozhodnutí jednak výrok podle § 145, odst. 5 služ. pragm., jednak výrok podle § 146 služ. pragm. V odvodním spise uvádí žal. úřad výslovně, že funguje jako disciplinární komise první stolice podle § 100 lit. a) služ. pragm.
Podle § 100 služ. pragm. přikázáno jest provedení disciplinárního řízení proti státním úředníkům disciplinárním komisím, a to jednak disciplinárním komisím první stolice, organisovaným u úřadů podřízených bezprostředně úřadům ústředním (§ 100 lit. a), jednak disciplinárním vrchním komisím organisovaným u ústředních úřadů (§ 100 lit. b). Jak plyne z § 102 lit. a) a b) služ. pragm., jest každá z obout komisí, jež služební pragmatika zná, příslušnou prováděti jako orgán I. instance disciplinární řízení proti určitému okruhu státních úředníků; příslušnost každé z obou těchto komisí prováděti jako orgán I. instance disciplinární řízení proti státním úředníkům řídí se pak jednak služebním zaměstnáním státního úředníka, o nějž jde, jednak hodnostní třídou, v níž státní úředník jest zařazen. Disciplinární vrchní komise jest pak — kromě toho — též orgánem II. instance ve věcech provádění disciplinárního řízení, v nichž v I. instanci jednala disciplinární komise první stolice (§ 102, odst. 2. služ. pragm.).
Služební pragmatika mluví sice v § 100 pouze o »provedení disciplinárního řízení«. Provedením disciplinárního řízení vyrozumívá však služební pragmatika nepochybně netoliko vlastní řízení disciplinární, o němž jedná v §§ 112 až 121, nýbrž také ony úřední výkony, které s disciplinárním řízením souvisejí; k těmto úkonům náleží také ony, které se týkají suspense státního úředníka s úřadu (§§ 144—149) a to bez ohledu na to, zdali suspense nastává teprve po zahájení disciplinárního řízení (§ 144) nebo již před jeho, zahájením (§ 145); ke zmíněným úkonům náleží tudíž zejména také výrok disciplinární komise o tom, zda suspense státního úředníka s úřadu vyslovená předběžně bezprostředním jeho představeným (§ 145, odst. 2 služ. pragm.) má býti potvrzena čili nic (§ 145, odst. 5. služ. pragm.), a dále výrok o snížení služebních požitků suspendovaného státního úředníka (§ 146 služ. pragm.). Že obrat »provedení disciplinárního řízení«, jehož užívá § 100 služ. pragm., dlužno vztahovati také na zmíněné úkony, tomu nasvědčuje také okolnost, že předpisy služební pragmatiky jednající o suspensi s úřadu (§§ 144—149) jsou zařaděny v oddílu služební pragmatiky, který jedná o disciplinárním řízení (§§ 112—152).
Bude tudíž ona disciplinární komise, která podle ustanovení § 102 služ. pragm. jest příslušnou prováděti disciplinární řízení proti tomu kterému státnímu úředníku, také příslušnou k oněm úkonům, týkajícím se suspense státního úředníka, které podle předpisů §§ 144—149 služ. pragm. jsou přikázány do kompetence disciplinární komise.
Pokud jde o státní úředníky VI. hodn. třídy, plyne zcela jasně z § 102 lit. b) služ. pragm., že provedení disciplinárního řízení proti těmto úředníkům náleží výlučně do příslušnosti disciplinární vrchní komise; disciplinární komisi první stolice nepřísluší ohledně provádění disciplinárního řízení proti státním úředníkům VI. hodn. třídy vůbec žádná kompetence, jak vychází nepochybně ze srovnání § 102 lit. a) a b). Ježto pak podle odst. 2. § 102 služ. pragm. jest pořad instanční přípustný jenom z rozhodnutí disciplinární komise první stolice k disciplinární vrchní komisi a ježto disciplinární komise první stolice nemá vůbec žádné kompetence ohledně provádění disciplinárního řízení proti státním úředníkům VI. hodn. třídy, jest jasno, že disciplinární vrchní komise rozhoduje při provádění disciplinárního řízení proti státním úředníkům VI. hodn. třídy jako jediná instance.
Totéž platí pak podle toho, co svrchu bylo vyloženo, také ohledně příslušnosti ve věcech suspense státního úředníka VI. hodn. třídy. Jest tedy také disciplinární vrchní komise výlučně a jedině příslušnou rozhodovati podle § 145, odst. 5. služ. pragm. o tom, zda suspense státního úředníka s úřadu vyslovená předběžně bezprostředním jeho představeným má býti potvrzena čili nic. jakož i rozhodovati podle § 146 služ. pragm. o snížení služebních požitků suspendovaného státního úředníka VI. hodn. třídy. Z těchto úvah plyne, že v daném případě, kdy jde nesporně o státního úředníka VI. hodn. třídy, byla výlučně a jedině disciplinární vrchní ko- mise organisovaná u ústředního úřadu ve smyslu § 100 lit. b) služ. pragm. příslušnou k tomu, aby rozhodla o potvrzení suspense st-le s úřadu a o snížení jeho služebních požitků.
Nař. rozhodnutí obsahující tyto výroky bylo však vydáno úřadem zcela jiným, jenž, jak z odvodního spisu jest patrno, vydal rozhodnutí jako disciplinární komise první stolice ve smyslu § 100 lit. a) služ. pragm., tedy jako orgán, jemuž podle toho, co svrchu bylo uvedeno, nepřísluší ohledně státního úředníka VI. hodn. třídy v disciplinárních věcech žádná kompetence.
Bylo tudíž nař. rozhodnutí vydáno úřadem absolutně nepříslušným, trpí proto absolutním zmatkem a nelze je vůbec pokládati za úřední akt ve smyslu platného právního řádu.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž se nss mohl zabývati meritem stížnosti.

Citace:

Č. 1307. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 590-593.