Č. 1456

.
Řízení před nejv. správ. s.: Proti rozhodnutím nájemních úřadů, vydaným podle zák. z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. do 30. dubna 1922, jest stížnost k nss zásadně přípustná, třebaže příslušnost nájemních úřadů od 1. května 1922 pominula.
(Nález ze dne 28. června 1922 č. 9149.)
Věc: Josef V. v P., (adv. Dr. A. Pijáček z Praby) proti nájemnímu úřadu pro Prahu VII. a VIII. v Praze (za stranu zúčastněnou adv. Dr. K. Líbal z Prahy-Karlína) stran úpravy nájemného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l pronajal Prvnímu měšťanskému pivovaru v Praze ve svých domech č. p. — a — v Praze-8. hostinské místnosti za roční pachtovné 6100 K, z čehož vypadá na nájemné z místností 2600 K, z nábytku 1250 K a na poplatek z nájemného 160 K, mimo to pachtovné za radikovanou živnost v domě č. p. — 1200 K a náhrada za výdělek ucházející z neprovozování živnosti v domě č. p. —. Pivovar odepřel platiti zvýšenou činži, pročež žádal st-l, aby nájemní úřad upravil nájemné podle zákona. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad žádost za úpravu nájemného pro nepříslušnost, poněvadž § 8 zák. o ochraně nájemníků vztahuje se pouze na byty a nikoliv na živnostenské provozovny.
Rozhoduje o stížnosti do rozhodnutí toho podané nemohl nss předně dáti za pravdu námitce, zúčastněnou stranou vznesené, že nss není příslušným, rozhodovati o sporné věci proto, že zákon ze dne 3. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. pozbyl dnem 30. dubna 1922 platnosti.
Okolnost, že uvedený zákon koncem dubna 1922 pozbyl platnosti, má v důsledku, že nejsou nájemní úřady od 1. května 1922 příslušnými, aby konaly jakákoliv úřední jednání v náležitostech tímto zákonem upravených, zákon ten však nemohl ničeho měniti a neměnil na příslušnosti nssu. Rozhodnutí vydaná nájemními úřady do 30. dubna 1922 zůstávají vždy rozhodnutími správních úřadů, právní moci schopnými, a podléhají podle všeobecního předpisu § 2 zákona ze dne 21. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 přezkoumání nss-em.
Odvolání na § 34 zákona ze dne 27. dubna 1922 č. 130 sb. z a n. na tom nic nemění, poněvadž i předpis tento má na mysli toliko řízení zahájené před nájemními úřady do 30. dubna 1922; zde jde ostatně o případ, kde správní řízení bylo vydáním pravoplatného rozhodnutí ze dne 21. března 1922 ještě před 30. dubnem 1922 skončeno.
Ve věci samé uvážil nss toto:
Žal. úřad zamítl, jak ze znění nař. rozhodnutí patrno, žádost za zvýšení nájemného pro nepříslušnost, opíraje se o právní názor, že činnost nájemních úřadů, pokud jde o zvýšení nájemného, vztahuje se jedině na byty.
Avšak názor ten odporuje předpisu § 31 zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n., jenž v době vydání nař. rozhodnutí platil. § 31 praví, že ustanovení tohoto zákona o bytech vztahují se také na jakékoliv jiné místnosti, které jsou předmětem nájemní neb podnájemní smlouvy, tedy i na živnostenské provozovny, pokud jsou předmětem nájemní smlouvy.
Nesprávný právní názor měl pak v zápětí, že žal. úřad nepodrobil bližšímu přezkoumání obsah nájemní smlouvy mezi stranami uzavřené, zejména že se neobíral otázkou, pokud jest jeho příslušnost, na základě nájemní smlouvy o žádaném zvýšení nájemného rozhodovati, dána neb vyloučena.
Žal. úřad zejména nepřihlížel pak k tomu, že nájemní smlouva, o niž zde jde, obsahuje trojí druh závazků, totiž jednak závazek k placení činže z hostinských místností a z bytu pro hostinského neb hostinskou s inventářem, tudíž čistého nájemného v užším smyslu slova, jednak k placení pachtovného za užívání práva, provozovati radikovanou živnost hostinskou a výčepní v domě č. p. —, konečně pak závazek k placení odměny, kterou si st-l vyhradil za povolení, aby zúčastněná strana provozovala v pronajatých místnostech domu č. p. — živnost hostinskou.
Bylo proto nař. rozhodnutí, které jest vybudováno na mylném právním názoru, zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1456. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 914-915.