Č. 1173.

Obecní statek: Skutečnost, že požitečná práva občanů k obecnímu statku jsou zapsána v knihách pozemkových jako služebnost, není sama o sobě tomu na závadu, aby práva ta byla posuzována jako veřejná práva spadající pod ustanovení § 70 ob. zříz. Tvrzený soukromo-právní podklad takových práv musiti by občané oni prokázati jiným způsobem.
(Nález ze dne 17. února 1922 č. 2254.)
Věc: Růžena Š. a soudruzi v R. (adv. Dr. V. Wahl z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu obec R. adv. Dr. J. Maličký z Hořovic) stran požívacích práv k nemovitostem bývalého obecního statku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní výbor v R. usnesl se ve své schůzi dne 13. ledna 1921, že práva služebnosti užívání nemovitostí obecního statku č. kat. --, zapsaná v knih. vložce č. — poz. knihy R. pro majitele usedlostí č. p. v R. jednou sedmadvacetinou pro každého, jsou povahy veřejnoprávní ve smyslu § 70 ob. zř., že zákonem ze 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n., zanikla a mohou býti podle § 5 t. z. z knihy pozemkové vymazána.
Usnesení to bylo okresní správní komisí a zemským správním výborem instančně potvrzeno. Žal. úřad neuznal rekursních námitek st-lů, že sporná požívací práva jejich jsou povahy soukromoprávní a rozhodování o nich že tedy vymyká se z kompetence úřadů samosprávných. —
Rozhoduje o stížnosti nss veden byl těmito úvahami:
Žal. úřad vycházel z předpokladu stranou nepopřeného, že obecní nemovitosti, na nichž jsou sporná užívací práva zapsána, byly až do vydání zákona ze 17. července 1919 obecním statkem ve smyslu § 70 ob. zř. a podle této své povahy tedy určeny k tomu, aby občané podle posavadního obyčeje brali z nich užitky pro potřebu svého domu a statku. Výrok svůj, že požívací práva st-lů k těmto nemovitostem jsou požitečnými právy příslušejícími jim v základě § 70 ob. zř., opřel o obsah protokolu z 11. března 1880 č. 60, sepsaného při jednání provedeném při zakládání nové pozemkové knihy. Podle tohoto zápisu vypověděli tehdy zástupci obce i okresního výboru, že pozemky ty patří sice do vlastnictví obce Radouše, že však majitelé uvedených starobylých usedlostí a obec jich užívají od prvopočátku jako obecního statku dle § 70 ob. zř. tak, že dělí každoročně požitky z uvedených pozemků na 27 stejných dílů a obdrží uvedené usedlosti po Vsi, velkostatek Radouš, kterým vznikl ze čtyř starobylých usedlostí Radoušských, 4/27 a obec 5/27.
Starousedlí přesvědčivše se o tom, že jde o pozemky, kterých užívají od nepamětných dob a z nich berou požitky, prosili, »aby sice tyto pozemky byly jako obecní statek obci Radouši jako zvláštní tělo knihovní první vložkou do nové gruntovní knihy vloženy«, aby však současně bylo na tyto pozemky knihovně vtěleno »jejich právo služebnosti k požitkům těch samých dle poměru § 70 řádu obecního« a aby také při jejich usedlostech knihovně takové právo k požitkům bylo vyznačeno.
»Ohledně zvláštních práv služebností a obmezení držebnosti bylo šetřeno a zjištěno, že při pozemku co obecní statek žádná zvláštní práva nepozůstávají, služebnost pozůstává v těch požitkách, které nadjmenovaným starobylým usedlíkům patřejí, a obmezení držebnosti zakládá se na obecní řád.«
Protokol je podepsán zástupci obce, okresního výboru, důvěrníky a všemi starousedlíky obce.
Vzhledem k těmto zjištěním, jimž stížnost nevytýká žádné vady, mohl úřad dojista právem usuzovati, že užívací práva stěžovatelů mají povahu požitečných práv dle § 70 ob. zř. a jsou tedy právy veřejnými, a to tím spíše, když také již v nálezu bývalého správního soudu ve Vídni ze 16. července 1897 č. 3139, jehož se úřad dovolává, bylo ve sporu o užitky plynoucí z 5/27ového podílu obce na obecním statku vysloveno, že požívací práva usedlostí dnešních st-lů na uvedeném obecním statku nespočívají na poměrech soukromoprávních, nýbrž jsou povahy veřejnoprávní.
Správnost závěru žal. úřadu mohla by býti vyvrácena pouze průkazem, že požitečná práva st-lů opírají se o zvláštní titul právní, kterým byla založena jako práva soukromá. Strany však v řízení správním — pokud k námitkám jich tam vzneseným dle obsahu stížnosti (§ 18 zák. o ss) lze přihlížeti — dovozovaly soukromoprávní povahu svých požitečných práv toliko z fakta, že jsou zapsána jako služebnost v knihách pozemkových, a jiného důkazu o této jich povaze ani neprovedly ani nenabídly. Než okolnost, že užívací práva k obecnímu statku, jež zakládala se toliko na členství v obci a spadala tedy pod ustanovení § 70 ob. zř., byla zapsána do pozemkové knihy, jak se z mylného nazírání na jich podstatu při zakládání pozemkových knih zhusta stávalo, nebyla o sobě s to, aby jejich povahu jako práv veřejných, založených výhradně ve veřejnoprávním vztahu subjektů jejich k obci, změnila a dala jim ráz soukromoprávních služebností. Právě tyto případy má na mysli § 5 zák. ze 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n., jehož úmyslem a účelem je, aby omyly v onom směru kdysi zběhlé byly nyní odčiněny. Nemůže tedy poukaz na to, že užívací práva stěžovatelů jsou zapsána jako služebnost v knihách pozemkový správnost závěru žal. úřadu vyvrátiti.
Poukazují-li stěžovatelé nyní na rozsudek okresního soudu v Hořovicích z 20. května 1889, jímž prý uznána práva st-lů k obecnímu statku Radoušskému za práva soukromá, nelze k této skutečnosti, která v řízení správním produkována nebyla, dle § 6 zák. o ss přihlížeti, ani nelze spatřovati vady řízení v tom. že úřad k rozsudku tomu nepozíral, kdyžtě se ho strany v správním řízení nedovolaly.
Že by st-lé nebyli měli v správním řízení možnosti provésti důkaz o soukromoprávní povaze svých užívacích práv, nelze přiznati. Neboť i když st-lé nebyli přibráni k šetření o povaze těchto práv konaném obecním úřadem dne —, což však stížnost nevytýká, měli dojista možnost aspoň ve svých rekursech nabídnouti důkazy o svých tvrzeních; to se však nestalo.
A rovněž nelze sdíleti názoru stížnosti, že úřad měl k rozsudku nyní ve stížnosti dovolanému přihlédnouti z povinnosti úřední, poněvadž nelze dojista na něm požadovati, aby, maje zjištěný dostatečný skutkový podklad pro svoje rozhodování, sám pídil se nad to po novém skutkovém materiálu pro podepření námitek, jež strana proti rozhodnutí nižší stolice vznáší.
Dospěl-li však úřad právem k závěru, že požívací práva st-lů zapsaná ve vl. č. 61 poz. knihy Radoušské jsou požitečnými právy k obecnímu statku ve smyslu § 70 ob. zř. a tedy právy veřejnými, pak byl také, jak stížnost ostatně sama připouští — kompetentním rozsudečně vysloviti, že ve smyslu § 2 zákona ze 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. zanikla a mají býti dle § 5 z pozemkové knihy vymazána.
Je tedy stížnost bezdůvodnou.

Citace:

Č. 1173. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 301-303.