Č. 1478

.
Volby do obecní rady: Když při dodatečné volbě do obecní rady byl zvolen někdo, kdo je příbuzný nebo sešvakřen podle § 6 voleb. řádu do obcí s některými již dříve zvoleným členem obecní rady, nastávají účinky 2. odst. cit. § 6 a vyslovuje je úřad k tomu povolaný z moci úřadu.
(Nález ze dne 7. září 1922 č. 12154.)
Věc: Jan R. v M. proti zemské politické správě v Brně stran zbavení členství obecní rady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na místě resignovavšího člena obecního zastupitelstva a obecní rady v M., naleževšího ke sdružené skupině strany agrární a živnostenské, zvolen byl z této skupiny ze člena obecní rady Jan R.
Proti této doplňovací volbě podala námitky sdružená skupina strany
sociálně demokratické a malorolníků z důvodu, že nový člen obecní rady
jest sešvakřen s dosavadním členem Janem Ř., nynějším st-lem.
Zemská správa politická v Brně vyšetřivši správnost poměru švakrovského a stáří obou těchto členů obecní rady zamítla naříkaným rozhodnutím námitky, vyslovila však současně, že v důsledku zvolení Jana R. Jan R., jsa mladší, pozbývá dle § 6 obec. řádu voleb. členství v obecní radě.
O stížnosti podané toliko Janem R. uvážil nss toto:
Zákon ze dne 31. ledna 1919 č. 75 sb. z. a n. o obec. řádu volebním upravuje otázku volby do obecní rady spolu s otázkou volby starosty, náměstků a obecních komisí zcela samostatně v hlavě 9. a to i s řízením opravným. Materielní podmínku volitelnosti do obecní rady uložil pak zákon do první hlavy.
V posledním směru vyžaduje se podle § 6 cit. zák. vedle existence všeobecných podmínek volitelnosti do obecního zastupitelstva (§ 4) a vedle neexistence okolností vylučujících z této volitelnosti (§ 5) ještě toho, aby tu nebylo mezi těmi, kteří jsou zároveň členy obecní rady, poměru příbuzenského nebo švakrovského v § 6 vymezeného.
Co do poměru švakrovského jest zejména vyloučeno, aby byl zároveň členem obecní rady manžel se sourozencem druhého manžela (§ 6, odst. 1, č. 5).
Co nastává, když přece byly takovéto osoby, jedna druhou vylučující. zvoleny, předpisuje 2. odst. § 6. Tu se buď jedna z nich do tří dnů dobrovolně vzdá a tím pro druhou osobu odstraní překážku volitelnosti, anebo když se tato překážka tímto způsobem neodstraní, nastane zákonný důsledek zvolení dvou nebo několika osob navzájem se vylučujících, totiž že pozbývá členství ten, kdo jest mladší, a za stejného stáří ten, kdo bude k tomu určen losem.
Z ustanovení, že nemohou býti »zároveň« členy (odst. 1.), dále z předpisu 2. odst., že účinek ten nastává, jsou-li zvoleny proti tomuto ustanovení, anebo nastane-li vylučující poměr také později, jest zřejmo, že aby nastal účinek vzájemného vyloučení, jest úplně lhostejno, jsou-li osoby ty zvoleny současně při jediné volbě nebo v několika volebních aktech, na příklad při volbě prvé a některé doplňovací, anebo nastal-li tento vylučující poměr vůbec teprve po volbě obou, ať již byly zvoleny současně anebo ve dvou různých aktech volebních.
Z těchto materielních předpisů plyne jasně, že pro toho, kdo jest mladší z osob, mezi nimiž jest poměr v § 6 uvedený, jest poměr ten okolností vylučující ho z volitelnosti do obecní rady právě tak jako vylučuje okolnost v § 5 zmíněná z volitelnosti do obecního zastupitelstva.
Jest otázka, kdo, kdy a jak vyvodí důsledky této volitelnosti.
Volby starostů, náměstků, obecní rady a komisí upravuje ovšem zcela samostatně 9. hlava cit. zákona a má zejména také v § 67 předpis o opravném řízení. Tímto paragrafem upravené opravné řízení předpokládá ovšem podané námitky proti těmto volbám a ukládá rozhodnutí o této volbě úřadu uvedenému v § 54. Hlava 9. nepřebírá tedy výslovně ustanovení § 53 o přezkoumání voleb z moci úřadu. Zdálo by se tedy, že musí zemská správa politická — to jest úřad v § 54 o námitkách proti volbě do obecního zastupitelstva rozhodující — vyčkati vždy zákroku strany k námitkám oprávněné. Avšak tomu tak býti nemůže.
Z ustanovení 1. odst. § 6, že osoby tam vyjmenované nemohou býti zároveň členy obecní rady a z předpisu 2. odst., že mladší z těchto přece zvolených osob po marném uplynutí 3 dnů pozbývá členství rady, plyne, že jest třeba deklaratorního výroku povolaného úřadu, aby se tento právní nedostatek stal také zjevným a mohl býti odstraněn. Z důvodu právní bezpečnosti jest proto nezbytně nutno, aby nebylo teprve čekáno, na námitky, jichž nepodáni nemůže tuto zákonnou vadu odčiniti, nýbrž dlužno podle analogie § 53 přiznati úřadu podle § 67 k rozhodování povolanému právo, aby, znaje poměr v § 6 uvedený anebo zvěděv z jakéhokoliv podnětu o tomto poměru, zahájil o tom z moci úřadu řízení a svým rozhodnutím vyslovil důsledek zákona.
Používaje tohoto výkladu zákona na daný případ a uplatňované stížné body, dospívá nss k těmto výsledkům:
Námitky, z jichž obsahu teprve úřad o poměru dle § 6 zvěděl, a z jichž podnětu vyneseno bylo nař. rozhodnutí, jakož i prosba jejich, nemohly omeziti tuto dohlédací činnost žal. úřadu uloženou mu z moci úřadu. Proto jest prosba námitek pro spornou otázku úplně vedlejší a nelze mluviti o tom, že by byl úřad překročil žádost obsaženou v námitkách.
Námitka stížnosti, že § 6 lze použíti jen při současné volbě osob v něm uvedených, vyvrácena jest hořejším výkladem zákona.
Chce-li stížnost něco pro toto své stanovisko odvozovati z toho, že neprojevilo se v zákonu, že losování má nastati tenkráte, když dodatečně jest zvolen někdo, jehož příbuzný byl již platně do obecní rady zvoleni, dlužno jí odpověděti, že losování může dle okolností nastati i když oba byli řádně zvoleni, jen když dodatečně vstoupili k sobě do poměru §em 6 perhoreskovaného.
§ 6 nelze vyložiti v ten smysl, že v případě doplňovací volby jest osoba sešvakřená vůbec nevolitelna. Důsledkem tohoto výkladu by bylo, že při současné volbě byly by obě osoby nevolitelné, kterýž následek poměru příbuzenského nebo švakrovského zákon nezná, naopak přiznává volitelnost starší osobě.
Vytýkaná neúplnost řízení proto, že nebyla zjištěna ochota Jana R. vzdáti se mandátu, není tu dána proto, poněvadž po zákonu nastává pozbytí členství mladším členem obecní rady po marném uplynutí zmíněné třídenní lhůty ke vzdání se ipso facto.
Bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1478. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 963-965.