Č. 1415

.
Policejní věci trestní: 1. Překročí-li policejní trestní soudce při přeměně trestu peněžité pokuty pro případ nedobytnosti v trest uzamčení trestní sazbu, stanovenou na trest uzamčení jako trest hlavní, nezakládá se tím zmatek, k němuž by nejv. spr. soud byl povinen hleděti z moci úřední. — 2. Byla-li novým předpisem zrušena zákonná ustanovení, zakazující dočasně pod trestem určitá jednání, nemá tato změna právního stavu — bez výslovného opatření v tom směru — v zápětí, že by nastala beztrestnost činů spáchaných v době, kdy byly ještě zakázány.
(Nález ze dne 13. června 1922 č. 7283.)
Věc: Ladislav H. v M. M. proti ministru čsl. republiky s plnou mocí pro správu Slovenska o trestní nález pro přestupek nařízení vládního ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle četnického oznámení byla dne — provedena kontrola obecního mlýna v M. M., při které bylo nalezeno 55 kg kukuřičného šrotu, 320 kg bílé a chlebové mouky, 328 kg žita, 10 q ječmene a 28 kg kukuřice, kteréžto melivo zůstává jako zbytek mýtného a které tamnější správce mlýna, jakož i mlynář Daniel F. nemůže jako mýtné vykázati. Dle provedené kontroly mlecích lístků a zúčtovacích výkazů zůstává ono množství 31. prosince 1920 nekryto lístky nebo povolením k semletí. Dozorcem mlýna jest Ladislav H., mlynářem pak Daniel F. Podle protokolu o líčení konaném hlavním služným okresu N. jako policejním trestním soudcem proti F. a H. pro tyto manipulace s mlýnskými výrobky udal F., že dostal od H. zmocnění, že může mlíti i bez povolení, což také učinil. Zabavené zboží náleží prý jemu, a semlel si to ve mlýně, poněvadž myslil, že mu jako mlynáři není třeba povolení k mletí. H. (stěžovatel) popřel, že by byl dal F-ovi zmocnění, aby mlel bez povolení. Mlynář konal prý své povinnosti nesprávně a nepořádně.
Rozsudkem ze dne — uznal hlavní služný oba obviněné vinnými přestupkem § 16 nař. vl. ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. spáchaným tím, že bez povolení mleli ve mlýně a prováděli zakázané manipulace a odsoudil F. k uzamčení na 14 dní a k pokutě 3000 K, v případě nedobytnosti k uzamčení na 150 dní, st-le pak k pokutě 7000 K, v případě nedobytnosti k uzamčení 350 dní. Zabavené obilniny prohlášeny za propadlé ve prospěch státu, a to z důvodů, že podle dat v protokole uvedených staly se případy, že se mlelo bez povolení a prováděly se zakázané manipulace s obilím, následkem čehož bylo tam zabaveno obilí bez krytí a spáchali tedy žalovaní přestupek § 16 cit. nař., a to F. jako mlynář a H., poněvadž je zodpověděn za mlýn.
Rozsudkem ze dne — potvrdil župan Nitranské župy výrok 1. instance z jeho důvodů.
Nař. rozhodnutím ze dne — potvrdil pak žal. úřad rozsudek 2. stolice z jeho důvodů.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto: St-1 nebrojí proti výroku žal. úřadu ani pokud jde o zjištění skutkové podstaty činu jemu za vinu daného, ani proti subsumpci činu toho pod právní normu, nebrojí ani proti výši trestu, a to ani ve směru tom, pokud jde o dobu uzamčení, vysloveného pro případ nedobytnosti pokuty, nýbrž omezuje se na jeden jediný stížný bod, že totiž podle § 2 tr. zák. měl býti vzhledem k nařízení ze dne 30. června 1921 č. 224 sb. z. a n. před rozsudkem vydanému, obžaloby vůbec sproštěn.
Nss neshledal však tuto námitku důvodnou.
Ustanovuje-li § 2 zák. čl. V. z r. 1878 pro případ, že v době mezi spácháním činu a vynesením rozsudku nabyly účinnosti jiné zákony, zvyklost nebo nařízení, že má býti použito ustanovení nejmírnějších, jest v tom shledávati pouze modifikaci zásady vyslovené v 2. větě § 1 cit. zák. čl., dle níž co do trestnosti spáchaného, činu směrodatným jest právní stav před jeho spácháním, a to zmírnění zásady té ve prospěch pachatelův, že totiž v době mezi spácháním činu a odsouzením pachatelovým nastalá změna právního názoru zákonodárcova na povahu toho kterého činu jakožto deliktu a na jeho trestnost nemůže býti pachateli na újmu, že mu však má býti k prospěchu, pokud nazírání to jest pro něho příznivějším.
V případě, o který jde, nejedná se však o změnu stanoviska zákonodárcova ve směru povahy činu jakožto deliktu, nebo po stránce jeho trestnosti, nýbrž o věc naprosto jinou. Nařízení ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n., pro jehož přestoupení byl st-l potrestán, vydáno bylo na základě zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z. a n. za účelem opatření k úpravě mimořádných poměrů způsobených válkou a je to tudíž norma pouze dočasná, zakazující určité jednání jinak dovolené, pod trestní sankcí pouze dočasně, pokud totiž právě ona úprava mimořádných poválečných poměrů toho potřebuje.
Vláda shledala sice později, že úpravy té není již třeba, a uvolnila proto nařízením ze dne 30. června 1921 č. 224 sb. z. a n., počínajíc dnem 1. července 1921, obchod s veškerými plodinami zemědělskými a výrobky z nich (§ 1) zrušivši (§ 7) předpisy s ustanoveními tohoto nařízení se nesrovnávající. Z toho však neplyne nic více, nežli že plodiny uvolněné nemohou se po dni 1. července 1921 státi předmětem deliktů v § 16 nařízení z 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n., není tím však řečeno, že zrušeny nebo změněny jsou předpisy, týkající se obilí podle posléz cit. nařízení zabaveného. Nejde tedy o změnu v právním nazírání na povahu činů těch jako deliktů, nebo jejich trestnost, nýbrž o případ, že činy dočasně kategoricky pod trestní sankcí zakázané, následkem odvolání zákazu toho, staly se pro futuro opět dovolenými. Tato změna právního stavu nemůže však nikterak míti v zápětí, že by nastala beztrestnost činů spáchaných v době, kdy byly zakázány, leč že by norma zákaz odvolávající výslovně tak ustanovila, což se však v případě tomto nestalo.
Nemůže-li však st-l dovoditi beztrestnost svého činu z předpisu § 2 tr. zákona, bylo stížnost pouze tento jediný stížný bod obsahující, když nss neshledal zákonitosti, k níž by mu z úřední moci bylo hleděti, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1415. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 834-836.