Č. 1155.

Pozemková reforma: 1. § 61 zák. ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. (o 10 proc. poplatku za propuštění ze záboru) platí i pro schválení smluv uzavřených před účinností tohoto zákona, ale ještě neschválených. — 2. Zásadní schválení smlouvy s »podmínkou«, že bude poplatek ten zapraven, znamená schválení s připojenou modalitou, mající povahu příkazu, jehož nesplnění neruší platnost souhlasu zásadně uděleného. — 3. Poplatek dle § 61 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. není poplatkem za výkon, nýbrž za skutečné propuštění půdy ze záboru. Nedošlo-li tedy k propuštění, nelze uložený poplatek vymáhati.
(Nález ze dne 1. února 1922 č. 1311.)
Věc: Filip Sch. v D. (adv. Dr. A. Král z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran schválení kupní smlouvy a zaplacení poplatku 10000 K.
Výrok: Stížnost do rozhodnutí ze dne 27. dubna 1921 č. — zamítá se jako bezdůvodná; rozhodnutí ze dne 14. června 1921 č. — zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem ze dne 27. dubna 1921 sdělil stpú v Praze zásadní souhlas k odprodeji domu č. — v D., patřícího k tamnímu velkostatku, prodaného dle kupní smlouvy ze dne 26. srpna 1920 Janu, Jiřímu a Jaroslavovi Š. s podmínkou, že dle § 61 zák. ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. zaplacen bude 10 proc. poplatek z kupní ceny, t. j. 10000 K který zaplatiti musí prodavatel. Současně prohlášeno, že po zaplacení tohoto poplatku bude smlouva schválena a okresnímu soudu zaslána.
Přípisem ze dne 6. června 1921 oznámil st-l, majitel to prodávaného domu, žal. úřadu, že kupní smlouva uzavřena byla vlastně již 31. prosince 1919 a že při stanovení kupní ceny nemohl proto počítati s poplatkem teprve pozdějším zákonem stanoveným. Proto nehodlá st-l 10000 K složiti a béře na vědomí, že kupní smlouva následkem odepření a pro nedostatek souhlasu žal. úřadu pozbyla platnosti. St-l vyhradil si co do domu toho uplatniti práva vyplývající z § 3 lit. a) zák. zábor., poněvadž dům ten jest objektem právně i hospodářsky samostatným, nesloužícím hospodaření na zabraném celku.
Nař. rozhodnutím sdělil žalovaný úřad stěžovateli, že smlouva kupní podléhá schválení i byla-li uzavřena 31. prosince 1919 a že podléhá proto i zákonným důsledkům schválení toho,, jako je 10 proc. poplatek z trhové ceny. Neboť dle § 61 zák. příděl. poplatek ten vyměřuje se při udělení souhlasu ke zcizení podle § 7 zák. zábor. a vztahuje se tedy ustanovení tohoto § na všechna právní jednání, která se stala po vyhlášení zákona záborového, neboť není to poplatek z právního jednání, nýbrž poplatek z utržené ceny, která při povolení takového soukromého odprodeje je vždycky vyšší než cena, za kterou by objekt ten převzal stát a proto z tohoto zisku má získávající zaplatiti poplatek. Stpú upozorňuje proto na toto ustanovení s tím, že v případě nezaplacení do 14 dnů byl by poplatek ten vymáhán exekučně.
Především bylo se obírati otázkou, jaký význam přikládati je rčení uvedenému v nař. rozhodnutí ze dne 27. dubna 1921, dle něhož uděluje se zásadní souhlas k odprodeji domu č. — »s podmínkou, že po rozumu § 61 zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. zaplacen bude přiloženou složenkou poplatek ve výši 10 proc. trhové ceny«. Stížnost míní, že tu jde o resolutivní výminku ve smyslu § 696 o. z. o., jejíž nesplnění má samo sebou za následek uhasnutí zásadně daného souhlasu.
Dle názoru nss nelze vsak tuto podmínku klásti na roven výmince občanského zákona, nýbrž je ji považovati za pouhou modalitu, mající povahu příkazu, jehož nesplnění neruší ještě platnost souhlasu zásadně uděleného. Výraz »podmínka« v tomto smyslu je obvyklým při udělování různých konsensů v řízení stavebním, živnostenském a vodoprávním a není pochybnosti o tom, že žal. úřad v rozhodnutí tom výrazu »podmínka« použil nikoliv ve smyslu výminky dle obec. zák. občanského, nýbrž vyslovil tím jen to, co obsaženo jest v § 61 zák. ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n., použiv při tom slova »podmínka«, jehož užívá i novela ze dne 11. března 1921 č. 108 sb. z. a n., stanovíc, že stpú při udělení souhlasu dle § 7 zák. zábor. může uložiti podmínky a určovati výhrady.
Vycházeje z tohoto zásadního hlediska uvažoval pak nss o námitkách proti jednotlivým rozhodnutím ve stížnosti vznesených takto:
1. Pokud jde o rozhodnutí ze dne 27. dubna 1921.
Rozhodnutím tím vyslovil žal. úřad zásadní souhlas s odprodejem domu č. —, uložil však, jak svrchu vyloženo, st-li, aby zaplatil 10 proc. kupní ceny, odvolávaje se na ustanovení § 61 zákona z 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. Stížnost brojí proti tomuto příkazu, či jak příkaz ten nazývá, »podmínce«, uvádějíc, že kupní smlouva uzavřena byla již 31. prosince 1919, tedy před účinností zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. a dovozuje, že proto již nelze § 61 tohoto zákona použíti.
Názor tento je však mylný.
§ 61 zákona z 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. stanoví, že při udělování souhlasu ke zcizení podle § 7 zák. zábor. vyměřuje a vybírá stpú, pokud se půda propouští ze záboru, od strany, jíž povolení bylo uděleno, 10 proc. z hodnoty nemovitostí propuštěných. Zákon neobsahuje žádné výjimky ve prospěch smluv před účinností tohoto zákona uzavřených a platí tedy ustanovení to i pro schválení smluv před účinností tohoto zákona sice uzavřených, avšak ještě neschválených. Ustanovení § 62 cit. zákona vykládá stížnost zcela mylně v ten smysl, že ustanovení § 61 působí nazpět jen na ona zcizení, při kterých si stpú vyhradil právo souhlasu a dovozuje z toho, že § 61 cit. zákona v daném případě neplatí, poněvadž si žal. úřad souhlasu ke zcizení nevyhradil. § 61 cit. zák. jedná však o případech od daného případu zcela odchylných, kde totiž stpú před účinností zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. dal souhlas ke zcizení zabraného majetku. V takovýchto případech působí ustanovení § 61 nazpět na všechna zcizení, ve kterých stpú při udělování souhlasu si vyhradil právo v § 61 cit. zák. uvedené, t. j. udělil souhlas s výhradou, že bude zaplacen poplatek, který teprve později zákonem bude stanoven. V daném případě však jest nesporno, že žal. úřad před účinností zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. souhlas ke zcizení onoho domu vůbec nedal, odpadá tedy použití ustanovení § 62 a platí ustanovení § 61, z něhož vyplývá právo žal. úřadu vyměřiti při udělení souhlasu ke zcizení 10 proc. poplatek z hodnoty nemovitostí ze záboru propuštěných.
Stížnost popírá toto rozhodnutí i poukazem, že zaplacení poplatku toho nelze považovati za vhodnou podmínku ve smyslu zákona ze dne 11. července 1919 č. 387 sb. z. a n. Jak svrchu dovozeno, nejde tu však vůbec o žádnou podmínku, nýbrž jde tu o vyměření a předpis poplatku, k jehož předepsání a vybrání je žal. úřad při udělení souhlasu ke zcizení dle § 7 zák. zábor., pokud propouští se půda ze záboru, dle § 61 zák. příděl. oprávněn a nejsou tedy vývody stížnosti, posuzující příkaz ten s jiného hlediska, případné.
Bylo proto stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítnouti jako bezdůvodnou.
2. Rozhodnutí ze 14. června 1921 vytýká stížnost nezákonnost, poněvadž nařizuje st-li, by zaplatil 10 proc. z kupní ceny za dům č. — pod následky exekuce, ač st-l žal. řadu sdělil, že podmínku týkající se zaplacení tohoto poplatku, uloženou mu v rozhodnutí ze dne 27. dubna 1921, splniti nehodlá. Ostatně jest prý tu i rozpor s rozhodnutím právě citovaném. Nss shledal stížnost do tohoto rozhodnutí důvodnou.
Nesdílí ovšem názor stížností hájený, že rozhodnutím ze dne 27. dubna 1921 zásadně udělený souhlas ke zcizení uhasí prohlášením st-lovým, že 10 proc. poplatek z kupní ceny nesloží, poněvadž, jak uvedeno, nepovažuje onu »podmínku« st-li rozhodnutím oním uloženou za resolutivní výminku. Ale přes to, že zásadní souhlas onen zůstává v platnosti, nebyl žal. úřad oprávněn st-li zaplacení poplatku onoho ukládati pod exekucí.
Neboť dle názoru nss nenastala v době vydání tohoto rozhodnutí ještě splatnost poplatku, jehož zaplacení se žal. úřad rozhodnutím tím domáhá. V daném případě jde o poplatek, který žal. úřad dle § 61 zák. příděl. vyměřil při udělení souhlasu ke zcizení podle § 7 zák. zábor. Dle § 61 příděl. zák. vyměřuje a vybírá žal. úřad poplatek ten, pokud se půda propouští ze záboru, a to 10 proc. z hodnoty nemovitosti propuštěné. Ze slov »pokud se půda propouští ze záboru« a »z hodnoty nemovitosti propuštěné« vyplývá, že poplatek dle § 61 příděl. zák. není poplatkem předpisovaným a vybíraným za úřední výkon, totiž za akt souhlasu ke zcizení, tedy za schválení toho kterého právního jednání, nýbrž poplatek, který se vybírá, když a pokud zabraná půda ze záboru se propouští. Je tedy předpokladem splatnosti poplatku toho že půda zabraná za souhlasu stpú z nexu záborového skutečně vypadla.
V daném případě sdělil st-l jako zcizitel domu, k jehož zcizení žal. úřad rozhodnutím ze dne 27. dubna 1921 dal svůj zásadní souhlas, že souhlasu toho nepoužije a že smlouvu, o jejíž schválení šlo, považuje proto za neplatnou. Druhý kompaciscent kupní smlouvy rozhodnutím tím zásadně žal. úřadem schválené neučinil ovšem ve věci té žádného prohlášení a neměl tedy žal. úřad, nemaje souhlasného prohlášení obou kompaciscentů, že od smlouvy upouštějí, po případě žádost o souhlas ke zcizení berou zpět, příčiny na svém rozhodnutí ze dne 27. dubna 1921 ničeho měniti. Nemohl však ani st-li pod pohrůžkou exekučního vymáhání zaplacení poplatku toho uložiti, když tento prohlásil, že daného souhlasu použíti nechce a žal. úřad nezjistil, že přes toto prohlášení prodavače při smlouvě kupní zůstává.
Není-li však jisto, zda smlouva trvá, není také jisto, zda nemovitost prodávaná ze záboru vychází a není pak také zjištěna nezbytná zákonná podmínka, pod kterou lze poplatek dle § 61 příděl. zák. exekučně vymáhati, t. j. není zjištěno »skutečné propuštění zcizené půdy ze záboru«.
Propuštění to nastalo by teprve tehdy, když by oba kompaciscenti kupní smlouvy o dům ten souhlasu ke zcizení použili a smlouvu realisovali, nebo kdyby kompaciscent zdráhající se uzavřenou smlouvu dodržeti, druhým kompaciscentem k dodržení smlouvy té soudně byl donucen. Žádný z těchto případů však v době vydání nař. rozhodnutí ze dne 14. června 1921 zjištěn nebyl. V době té měl žal. úřad pouze prohlášení st-lovo, že on souhlasu toho nepoužije a pokládá proto smlouvu o dům č. — za neplatnou.
Proto nenastala v době, kdy nař. rozhodnutí ze dne 14. června 1921 bylo vydáno, splatnost poplatku dle § 61 příděl. zák. st-li k zaplacení uloženého, která jest však nutným předpokladem pro jeho exekuční vymáhání. Jest proto toto nař. rozhodnutí, obsahující příkaz zaplatiti pod exekucí sporný poplatek, v odporu se zákonem a musilo proto dle § 7 zák. o ss býti zrušeno.

Citace:

Č. 1155. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 260-263.