Č. 1103.

Samospráva zemská (Morava). Od účinnosti zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 280 sb. z. a n. t. j. od 3. května 1920 není zemský výbor moravský oprávněn vydávati nové zásadní normy o drahotních přídavcích zemských zaměstnanců; vydávati je přísluší jedině vládě.
(Nález ze dne 10. ledna 1922 č. 230.)
Věc: Jaroslav B. v B. (adv. Dr. T. Kostka z Brna) proti moravskému zemskému výběru v Brně (zast. Drem. L. Pluhařem) stran odepření mimořádných přídavků platových dle 3. třídy rodinné.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l je zemským účetním revidentem v 9. třídě hodnostní, jest ženat a má jedno dítě; jeho manželka je učitelkou obecné školy na odpočinku. Vyšetřiv, že choť st-lova jako pensionovaná učitelka požívá drahotních přídavků, upravil zemský výbor moravský usnesením ze dne 8. května 1920, č. — st-li s platností od 1. června 1920 drahotní a nákupní přídavky tím způsobem, že se mu z částky drahotních přídavků připadající na manželku vyplatí pouze diference nad přídavky, kterých požívá jako pensionovaná učitelka. Žádost st-lova z — o další ponechání mimořádných přídavků podle 3. rod. třídy vyřízena byla nař. rozhodnutím takto:
»Na základě Vašeho podání z —, jímž Jste žádal o další ponechání dosavadních mimořádných přídavků dle třetí rodinné třídy, obrátil se moravský zemský výbor přípisem z — na min. financí z Praze s dotazem, jaký postup zachovává stát v podobných případech. Na základě odpovědi tohoto min. z — usnesl se zemský výbor ve své schůzi z — na následujícím :
Ve všech případech, kde manželka činného nebo pensionovaného zemského zaměstnance požívá jako úřadnice nebo zřízenkyně anebo jako pensistka z veřejného fondu drahotních přídavků a výpomocí, jest postupovati obdobně dle bodu 4 nař. min. fin. ze dne 11. září 1918 č. 333 ř. z., dle něhož ženatí zřízenci mužští, je-li jejich manželka v aktivní státní službě a sama požívá přídavků drahotních, jsou pokládáni na roven zřízencům ovdovělým; je-li rozdíl mezi přídavkem dle toho manželu příslušejícím a výměrou, které by se mu dostalo, kdyby měl býti posuzován jako ženatý, větší než přídavek manželčin, poukáže se k výplatě částka přesahující.
Vzhledem k tomu nelze zemskému výboru vyhověti Vaší žádosti z —, pokud žádáte o ponechání mimořádných přídavků dle 3. rod. třídy; za to však upouští moravský zemský výbor cd náhrady přeplatků za minulou dobu. O tom se uvědomujete.«
O stížnosti vytýkající nezákonnost tohoto rozhodnutí a subsidiárně i vadnost řízení uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí opírá se o zásadní rozhodnutí zemského výboru ze dne 21. srpna 1920, které v nař. rozhodnutí jest doslovně uvedeno a kterým byl vydán předpis o tom, jaké drahotní přídavky jest poukázati zaměstnanci zemskému, jehož manželka požívá sama jako úřednice nebo zřízenkyně anebo jako pensistka z veřejného fondu drahotních přídavků a výpomocí.
Vzhledem k námitce stížnosti, že zemský výbor o sobě nebyl oprávněn snížiti nebo zhoršiti požitky zemských zaměstnanců v poměru k požitkům státních zaměstnanců, jakož i již z povinnosti úřadu bylo nss-u zkoumati, byl-li zemský výbor k vydání této normy příslušný.
Stížnost nepopírá kompetenci z. v. k úpravě drahotních přídavků, která se stala usnesením z. v. ze dne 22. června 1918, č. 438/18-90 a také nss má za to, že žal. úřad byl v roce 1918, když sněm zemský nezasedal, oprávněn učiniti opatření o drahotních přídavcích, které pro tehdejší poměry drahotní bylo nutným; v té příčině poukazuje se co do bližšího odůvodnění podle § 44 jedn. řádu na rozhodnutí tohoto soudu ze dne 7. listopadu 1919 č. 5610 (Boh. č. 231).
Jinak se má však věc v příčině usnesení z. v. ze dne 21. srpna 1920. Tímto usnesením vydal zemský výbor samostatnou normu, která má za účel zameziti kumulování drahotních přídavků v jedné rodině jakožto celku hospodářském. Normu tu nelze pokládati za pouhý prováděcí předpis k usnesení zemskému výboru ze dne 22. června 1918, neboť řeší otázku, která tímto usnesením nebyla ani řešena ani dotčena; nelze ji však ani pokládati za prováděcí předpis k »služební pragmatice pro úředníky a sluhy ve službách země markrabství Moravského«, usnesené sněmem v roce 1914, jak uvádí žal. úřad; neboť pragmatika tato neupravuje platy zemských zaměstnanců, odvolávajíc se v § 54 v tom směru na jinaké »platné"předpisy« a § 70 pragmatiky dává zemskému výboru toliko právo povolovati zaměstnancům »ve zvláště pozoruhodných případech, zejména při delší nemoci« přiměřenou výpomoc, má tudíž zřejmě na zřeteli toliko individuálně poskytované výpomoce. Usnesení z. v. obsahuje tudíž nový samostatný předpis upravující nároky zaměstnanců zemských na mimořádné služební požitky, a není pouhým provedením služební pragmatiky nebo usnesení ze dne 22. června 1918. Zákon ze dne 9. dubna 1920 č. 280 sb. z. a n., který nabyl účinnosti dnem 3. května 1920, stanoví v § 1, že »vládě přísluší činiti veškerá opatření správní, jež podle dosud platných zákonů vyhrazena byla působnosti zemských sněmů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku«. Slovy »opatření správní« rozuměti tu jest zajisté všechny akty, bez rozdílu jich obsahu, které nevyžadují formy zákona. Podle § 21 zem. zřízení mor. z r. 1861 náleží sněmu zemskému činiti usnesení o systemisování úřednictva a služebnictva jakož i o systemisování platů jeho. Podle § 24 služ. instr. pro zemský výbor moravský, usnesené sněmem zemským roku 1863 ve smyslu § 32 zem. zříz., mohou přídavky k služnému jen od sněmu zemského povoleny býti.
Z toho jde, že usnesení z. v. ze dne 21. srpna 1920, podle něhož v určitých případech při výměře drahotních přídavků zemského zaměstnance jest bráti zřetel k drahotním přídavkům požívaným jeho manželkou z veřejného fondu, jest opatřením správním v hořejším smyslu, jež podle platného zemského zřízení moravského vyhrazeno bylo působnosti zemského sněmu, takže podle uvedeného zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 280 sb. z. a n. od 3. května 1920 jedině vláda byla příslušná opatření takové činiti, nikoli však zemský výbor.
Poněvadž tudíž nař. rozhodnutí opírá se o zásadní normu usnesenou zemským výborem, k čemuž tento o sobě podle uvedeného zákona nebyl oprávněn, musilo býti zrušeno podle § 7 zák. ze dne 22. října 1875, č. 36 ř. z. ex 1876, aniž bylo se nss-u zabývati ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

Č. 1103. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 146-148.