Č. 1247.

Sčítání lidu: I. Není nesprávným posouzením věci, když úřad soukromé sčítání provedené orgány obecními bezprostředně před sčítáním úředním, posuzuje jako čin způsobilý ohroziti sčítání lidu podle § 4 zák. ze dne 8. dubna 1920 č. 256 sb. z. a n. a § 12 prov. nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n. — II. Kdy je podstatnou vadou řízení, odepřel-li úřad straně nahlédnouti do spisů správních.
(Nález ze dne 23. března 1922 č. 3615.)
Věc: Vincenc K. a Jan J. v H. (adv. Dr. O. Stein z Prahy) proti zemská správě politické v Brně (min. r. Rud. Štětka) stran přestupku zákona o sčítání lidu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní politická správa v Š. odsoudila trestním nálezem ze dne — Vincence K. a Jana J. pro přestupek § 12 nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n., jehož se dopustili tím, že provádějíce, soukromé sčítání lidu porušili úřední sčítání lidu.
Odvolání, která podali st-lé z tohoto rozhodnutí, žal. úřad nař. rozhodnutí zamítl, poněvadž konaným šetřením a doznáním jest zjištěno, že st-lé provedli v obci H. soukromé sčítání lidu za účelem zjištění, kdo z občanů hlásí se k národnosti české; dopustili se tedy jednání, které vzhledem k nastávajícímu úřednímu sčítání lidu vneslo zmatek mezi obyvatelstvo a porušilo a ohrozilo správnost úředního sčítání lidu, spočívajícího na zásadě zachování úředního tajemství a zjištění objektivní pravdy.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Předpisem § 4 zák. o sčítání lidu ze dne 8. dubna 1920 č. 256 sb. z. a n. (opakovaným v § 12 prov. nařízení ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n.) prohlášeny jsou za trestné všechny »vědomě nesprávné údaje, jakož i všeliká úmyslná jednání a opomenutí, kterými se porušuje neb ohrožuje úplnost neb správnost sčítání«.
Jak z doslovu § 4 cit. zák. plyne, trestá zákon netoliko skutečné porušení úplnosti neb správnosti sčítání lidu, nýbrž již pouhé ohrožení úplnosti neb správnosti sčítání.
Stačí tudíž k založení objektivní skutkové podstaty deliktu trestného podle § 4 cit. zák. — jak nss vyslovil již ve svém nálezu ze dne 10. ledna 1922 č. 248 (Boh. č. 1107 adm.) — každý čin, který ve svém konečném výsledku mohl míti vliv na úplnost neb správnost sčítání. Ježto úplnost a správnost sčítání jest podmíněna náležitým zjištěním všech oněch dat, která podle předpisů sčítacích tvoří předmět statistických šetření, jimž akce sčítací slouží, jest činem zakládajícím po stránce objektivní přestupek trestný podle § 4 cit. zák. každé jednání neb opomenutí, které mohlo vésti k tomu, že některá z těchto okolností nebude správně a úplně zjištěna.
Co do subjektivní stránky žádá zákon »úmyslnost«, t. j. — jak nss v cit. nálezu rovněž již vyslovil — vědomost, že jest tu souvislost příčinná mezi oním činem a ohrožením sčítací akce. K okolnostem, které při sčítání lidu dlužno zjišťovati, náleží také národnost (srovn. §§ 3 a 20 cit. prov. nařízení). Může tudíž býti po stránce objektivní činem trestným podle § 4 cit. zák. jednání, které by mohlo působiti na osoby jiné, aby při úředním sčítání lidu učinily ohledně národnosti údaje, neodpovídající skutečnosti, t. j. aby udaly jinou národnost, nežli ku které ve skutečnosti náležejí. Takovéto jednání jest zajisté s to, aby ohrozilo správnost sčítání.
Po stránce subjektivní mohlo by takovéto jednání založiti skutkovou podstatu deliktu trestného podle § 4 cit. zákona, když by si pachatel byl vědom toho, že jeho jednání jest s to, aby v naznačeném směru na jiné osoby působilo.
V daném případě doznal st-1 Vincenc K., starosta obce, že začátkem měsíce února 1921 nařídil st-li Janu J., členu obecní rady, aby zjistil počet osob přítomných v obci H. a jejich národnost; st-1 Jan J., doznal, že rozkaz ten provedl.
O toto doznání obou st-lů opírá se také nař. rozhodnutí. St-lé nepopírají ani ve stížnosti tuto skutkovou podstatu.
St-lé vytýkají naříkanému rozhodnutí, že dovolávajíc se konaných šetření, blíže neoznačuje, o jaká šetření šlo. Tuto výtku vadnosti neshledal však nss důvodnou, neboť podle spisů správních nekonal úřad kromě výslechu obou st-lů vůbec žádného šetření, nebylo ho také třeba, poněvadž úřad obmezil se na posouzení doznaných činů dle zákona.
Posuzuje otázku, zda jednání, které oba st-lé doznali, zakládá skutkovou podstatu deliktu trestného podle § 4 cit. zákona, uvážil soud toto:
Zjištění okolností, jež tvoří předmět sčítací akce při sčítání lidu, tedy také dat týkajících se národnosti, svěřil cit. zákon o sčítání lidu, i prováděcí nařízení k němu vydané, výhradně politickým úřadům a orgánům jim přidruženým (sčítacím komisařům a revisorům), jak plyne z § 3 cit. zák. a §§ 2, 13, 14, 15, 24 a 25 cit. prov. nařízení, vyloučil tedy ze spolupůsobení při zjišťování zmíněných dat činitele místní, zejména orgány obecní správy.
Z tohoto opatření jest zřejmý úmysl zákonodárce, aby osoby, jichž poměry jsou předmětem zjišťování při sčítání lidu, byly chráněny jednak před agitací, která by mohla působiti k tomu, že by jednotlivci udávali při úředním sčítání lidu určitou národnost, jednak před různými újmami, které by mohly pro jednotlivce vzniknouti právě proto, že udali určitou národnost.
Jestliže přes to místní činitelé, z nichž jeden jest starostou obce, druhý pak členem obecní rady, bezprostředně před úředním sčítáním lidu, prováděli o své újmě zjišťování národnosti jednotlivých obyvatelů v obci v době, kdy museli věděti o tom, že úřední sčítání bude provedeno v nejbližší době — nelze seznati nezákonnost nebo nesprávné posouzení věci ve výroku, že tím ony osoby dopustily se přestupků shora uvedených — neboť zřejmo, že čin ten mohl působiti na osoby, jichž národnost st-lé zjišťovali v tom směru, že osoby ty majíce za to, že jsou vázány udáním vůči st-lům jako orgánům obecním dříve učiněným při úředním sčítání udaly svoji národnost nesprávně, že tedy čin, st-lům za vinu daný byl způsobilým ohroziti správnost sčítání, že tudíž byly v daném případě splněny všechny podmínky, k nimž podle toho, co svrchu bylo vyloženo, váže zákon jak objektivní, tak i subjektivní stránku deliktu trestného podle § 4 cit. zákona. Pokud st-lé namítají, že nař. rozhodnutí není s dostatek odůvodněno, slušelo odkázati k tomu, že skutkové zjištění, z něhož žal. úřad vycházel, bylo st-lům známo a že právní stanovisko žal. úřadu mohli st-lé seznati z citace § 12 nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n. uvedené v nař. rozhodnutí.
Rovněž bezdůvodnou jest námitka st-lů, že úřad odepřel nahlédnouti právnímu zástupci jejich do spisů správních. Ze spisů správních není patrno, že st-lé, ať sami, ať svým právním zástupcem žádali za povolení k nahlédnutí do spisů správních a že úřad to odepřel. Leč i kdyby se tak bylo stalo, nebylo by tu podstatné vady řízení, ježto spisy správní neobsahují žádného jiného skutkového zjištění, nežli vlastní doznání st-lů.
Ze všech těchto příčin bylo stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

č. 1247. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 462-464.