Č. 1130.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): 1. Úroky z kupní ceny, na jejíž zaplacení si nynější zcizitel svého času vypůčil peníze, nejsou položkou k nabývací ceně připočítatelnou. — 2. Zůstalo-li řízení zavedené za tím účelem, aby byl zjištěn správný podklad pro zvýšení ceny nabývací přípočtem určitých položek, neúplným vinou zcizitele, který příslušné výzvy úřadu nechal bez odpovědi, nelze v tom spatřovati podstatnou vadu.
(Nález ze dne 21. ledna 1922 č. 489.) Věc: Emanuel B. v P. proti zemskému správnímu výboru v Pražce o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuto bylo odvolání st-lovo podané z platebního rozkazu inspektorátu pro zemské dávky v Praze, jímž mu byla uložena z převodu části pozemku č. kat.— v — na manžely dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí penízem 900 Kč 15 h.
Nss uvážil o stížnosti uplatňující vady řízení a nezákonnost toto: — —
Stížnost vytýká nezákonnost ev. neúplnost řízení proto, že prý se měly k nabývací hodnotě, správně ceně, připočítati úroky z kupní ceny, na jejíž zaplacení prý si st-l dle obsahu odvolání vypůjčil peníze — po srážce výnosu pozemku. Tato výtka není odůvodněna, ať míní stížnost připočítávání podle § 5, odst. 2 či podle § 9 č. 1 česk. ř. dávk.
V prvém směru tvoří součást nabývací ceny jen ona plnění, k nimž povinnost založena byla pro nabyvatele přímo právním jednáním, jež uzavřel s tehdejším zcizitelem o převodu nynějšího předmětu dávce podrobovaného.
V druhém případě, totiž při připočtu dle § 9 č. 1, musí jíti o náklad učiněný k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti čili o náklad, který se, jak nss již v četných nálezech vyslovil, vtělil v nemovitost prodávanou a měl v zápětí, že podstata nebo jakost její se na tolik zlepšila, že náklad ten dochází výrazu ve zvýšené hodnotě hospodářské a s touto dále na nového nabyvatele přechází.
O nic takového nejde při běžných úrocích z kapitálu na zaplacení kupní ceny vypůjčeného. Ty zvyšují toliko pro pozdějšího zcizitele materielní oběti, jež vynaložil na získání tohoto předmětu a k nimž on z důvodů hospodářských musí při stanovení své prodejní ceny přihlížeti. Náklad ten jest rázu čistě subjektivního v poměru pozdějšího zcizitele k předmětu nabývanému, ale postrádá jakéhokoli objektivního rázu vzhledem k předmětu samému. Nelze proto shledati nezákonnost v tom, že žal. úřad k nákladu tomu vůbec nehleděl, tím méně neúplnost řízení, když nešetřil, byl-li tento náklad a v jaké výši byl učiněn.
Konečně není odůvodněna ani výtka nezákonnosti rozhodnutí a neúplnosti řízení spočívající prý v tom, že žal. úřad nehleděl k nákladům rozměření pozemku a parcelačního plánu, což znamená patrně, že náklady ty dle § 9 č. 1 ř. dávk. k nabývací ceně nepřipočetl.
Nezákonnost nelze nař. rozhodnutí vytýkati, když st-l po marné trojí výzvě, aby ve lhůtách mu daných udal, kterých pozemků se parcelace týkala a aby výši nákladu 800 Kč věrohodně osvědčil, vůbec neodpověděl, a když rozhodnutí proto prohlásilo, že nelze pak posouditi ani připočítatelnost namítaných nákladů ani jejich výši. Vždyť posledními slovy je naopak vysloven právní názor, že by tyto náklady, kdyby a pokud by se týkaly převedené části pozemku, žal. úřad po případě mohl za připočítatelné uznati.
Ale ani neúplnost řízení tu není, když žal. úřad po marné trojí výzvě konečně věcně rozhodl. Jsouť ony určité okolnosti, jichž doplnění úřad na st-li žádal, pro vyměření dávky, totiž pro stanovení nabývací ceny rozhodné a bez nich nelze otázku zvýšení nabývací ceny z tohoto důvodu vůbec posouditi. Měl je tedy st-l ve vlastním zájmu sám podrobně již v odvolání při této námitce proti platebnímu rozkazu, a nejpozději k výzvám úřadu uvésti. Neučinil-li tak, nelze řízení vůlí a vinou sílovou libovolně protahovati a musí úřad konečně k rozhodování přistoupiti třeba na základě podkladu bez jeho zavinění neúplného i musí si ten, kdo neúplnost skutkového podkladu svou vinou způsobil, přičísti také následky toho.
Že by byl úřad praeklusí vyloučil st-le z doplnění tohoto podkladu, neplyne ani z odůvodnění nař. rozhodnutí, ani z dvojího opakování výzvy, pročež je lhostejno, neobsahovaly-li snad výzvy právní důsledky jejich neuposlechnutí.
Bylo proto zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 1130. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 204-206.