Č. 1261.

Pozemková reforma: I. I neplodná a užitek nenesoucí zabraná půda podléhá placení hektarového příspěvku podle § 73 náhr. zák. — II. Soupisový operát, jehož správnost co do udané výměry byla stranou dodatečně popřena, netvoří proti ní závazné zjištění o výměře její zabrané půdy.
(Nález ze dne 28. března 1922 č. 2682.)
Věc: Bedřich P. v Bratislavě (adv. Dr. J. Vaníček z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (odbor. r. K. Veith) stran hektarového příspěvku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím byla zamítnuta námitka stěžovatelova v příčině vyloučení půdy ležící mimo území státní z hektarového příspěvku, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem všeobecného pensijního ústavu v Praze sděleno bylo správě velkostatku Antonie P., že dle zprávy stpú činí výměra zabraného majetku 8 776 815 čtver. sáhů, takže po odečtení osvobozených 695 091 čtver. sáhů zbývá nepřevzatých 8 081 724 čtver. sáhů, ze kterých dle § 73 zák. ze dne 8. dubna 1920 č. 329 sb. z. a n. zaplatiti je na rok 1920 příspěvek 3 K za 1 ha, za rok 1921 pak 5 K za 1 ha.
V podání ze dne 7. března 1921 u žal. úřadu tvrdil st-l, že mezi plochami, z nichž příspěvek byl vyměřen, jsou jednak plochy neplodné, jednak i plocha 610 kat. jiter, ležící v území státu uherského a žádal, aby plochy ty byly z předpisu vyloučeny.
Nař. rozhodnutím bylo st-li sděleno, že příspěvek vyměřen byl na základě úředně provedeného soupisu zcela správně a že příspěvek nutno platiti z celé zabrané a posud nepřevzaté plochy s vyloučením 250 ha, které již výměrem všeobecného pensijního ústavu byly vyloučeny. Poněvadž st-l nepoužil nároku na odpis části příspěvku ve smyslu nařízeni ze dne 17. září 1920 č. 536 sb. z. a n., byl vyzván, aby příspěvek zaplatil.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Pokud se žal. úřad ve svém rozhodnutí a v odvodním spisu dovolává nař. ze dne 17. září 1920 č. 536 sb. z. a n. a chce snad výrok svůj odůvodniti preklusí st-lovou, je dovolání se tohoto ustanovení a prekluse nemístné. St-l se v podání ze dne 7. března 1921 nedomáhal vůbec slevy neb odpisu příspěvku hektarového ve smyslu čl. 2. cit. nař., nýbrž tvrdil a tvrdí i ve stížnosti, že příspěvek hektarový vyměřen byl nesprávně proto, poněvadž za základ jeho výpočtu vzata byla i půda, ze které dle názoru st-lova po zákonu samém příspěvek ten platiti se nemá, totiž jednak půda neplodná, jednak půda ležící mimo území republiky čsl.
Názor stížnosti, že § 73 náhr. zák. vůbec nemínil půdu neplodnou, nenesoucí užitku, je mylný. Odst. 4 tohoto §u stanoví, že k fondu zřízenému dle předchozích odstavců povinni jsou přispívati všichni vlastníci zabraného, avšak dosud nepřevzatého velkého majetku pozemkového ročním příspěvkem tam stanoveným z každého hektaru půdy. Mluví se tedy o půdě vůbec, nikoli o půdě nesoucí nějaký užitek nebo půdě, z níž se platí daň. Výjimku takovou byl by musil zákon sám stanoviti, a neučinil-li tak, je zřejmo, že poplatku onomu chtěl podrobiti všechnu státem zabranou, však dosud nepřevzatou půdu, kromě 250 ha v předposl. odst. § 73 náhr. zák. uvedených.
Dovolal-li se zástupce st-lův k odůvodnění opačného stanoviska nařízení vlády ze dne 21. ledna 1921 č. 53 sb. z. a n., dle něhož půda neplodná, pokud nedává samostatného pravidelného výtěžku a slouží k provozu hospodářství na ostatní převzaté půdě, počítá se za příslušenství této převzaté půdy a jest cena její zahrnuta v náhradě za ostatní převzatou půdu, stačí poukázati k tomu, že nařízení to upravuje zcela jinou materii právní a nelze z něho již proto ničeho dovozovati pro obmezení povinnosti k hektarovému příspěvku na půdu plodnou, zvláště když zákon náhradový v § 73 kategoricky nařizuje, že příspěvek ten platiti jest z každého hektaru půdy.
Jestliže tedy žal. úřad vyslovil, že i neplodná půda příspěvku tomu podléhá, nelze v tom shledávati nezákonnost a je tedy stížnost ohledně příspěvku z této půdy předepsaného bezdůvodná. Ježto pak dle toho, co právě uvedeno pro povinnost k hektarovému příspěvku je lhostejno, zdali jde o půdu neplodnou, není možno shledati ani vadu řízení v tom, že tato právně bezvýznamná okolnost nebyla úřadem vyšetřena. Stížnost však tvrdí dále v souhlasu s podáním ze dne 21. března 1921, že část půdy, z níž příspěvek byl vyměřen, leží ve státě uherském.
Tuto námitku zamítl žal. úřad s odůvodněním, že plocha pozemků velkostatku, z níž hektarový příspěvek byl vyměřen, jest dle úředních záznamů učiněných na základě úředně provedeného soupisu správná. Z odůvodnění toho vyplývá, že dle náhledu žal. úřadu sluší obsah soupisu považovati za závazné zjištění půdy, z níž je dle § 73 náhradového zákona platiti hektarový příspěvek, a to po tak dlouho, pokud strana nepodala protidůkazu o tom, že výměra ta je menší. Tento názor hájen je žal. úřadem i ve spisu odvodním.
Nss shledal jej však mylným. Nařízení vlády ze dne 9. ledna 1920 č. 61 sb. z. a n., jímž uložena byla vlastníkům velkého majetku pozemkového povinnost podati soupis majetku toho, má jak z nadpisu jeho a úvodu je zřejmo, pouze účel evidenční, totiž ten, aby vyšetřen a uveden byl v patrnost velký majetek pozemkový. Jestliže tedy strana již v řízení správním popřela správnost dat v této evidenční pomůcce uvedených a sama takto své původní údaje opravila, nezbavuje okolnost, že soupis stranou byl podán, úřad povinnosti, aby náležitě vyšetřil výměru půdy, z níž sluší hektarový příspěvek platiti.
V daném případě uvedl st-l ve svém podání ze dne 7. března 1921, že část majetku jeho v soupisu uvedená leží mimo obvod republiky čsl, že ji z toho důvodu nelze považovati za půdu zabranou a nelze z ní také předepsati hektarový příspěvek, který se dle § 73 náhr. zák. platí jen z půdy zabrané. Bylo tedy věcí žal. úřadu, aby tuto tvrzenou okolnost náležitě vyšetřil a po vyšetření tom o námitce rozhodl. Šetření tohoto však žal. úřad neprovedl, vycházeje z mylného právního náhledu, že soupisový operát, třeba že správnost jeho byla stranou popřena, působí proti straně jako závazné zjištění o výměře zabrané půdy, dokud stranou protidůkaz nebyl proveden.
Pro tuto neúplnost skutkové podstaty nař. rozhodnutí, zaviněnou nesprávným právním názorem, právě dolíčeným, muselo nař. rozhodnutí, pokud zamítlo námitku st-lovu ve příčině vyloučení půdy ležící mimo oblast čsl. republiky z hektarového příspěvku, býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1261. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 494-496.