Č. 1242.

Pronájem pastvin (Slovensko): Rozhodnutí vydané po rozumu nařízení ministra pro správu Slovenska o používání a úpravě pastvin ze dne 11. dubna 1919 č. 68/1919—2944 nelze bráti v odpor námitkami čerpanými ze zákona přídělového (ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n.).
(Nález ze dne 21. března 1922 č. 3794.)
Věc: Rosalie V. v S. proti župnímu úřadu v Ke šicích stran pronájmu pastvin.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okresní výbor pro pasienky v Ž. usnesením ze dne 17. března 1921 č. — uznal, že obci Ď. pro společné užívání všech chovatelů dobytka v této obci od statku st-lčina dává do pronájmu od pastviny č. kat. — díl v levo od obce, který má být znalcem vyměřený. Nájemné stanoveno bylo na 15 K za jedno kat. jitro a rok.
Nař. rozhodnutím bylo toto usnesení co do velkosti plochy nuceným způsobem do pronájmu dané ponecháno v platnosti a odvolání st-lky odmítnuto. Ve výroku o výši nájemného bylo však změněno a uznáno, že nájemci pasienky jsou povinni vlastníku, pokud se týče nájemcům statku zaplatiti za každé kat. jitro 28 K nájemného do rukou okresního slúžnovského úřadu do 14 dnů od doručení rozhodnutí.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou. Jak ze spisů správních i z obsahu nař. rozhodnutí vydaného úřadem županským o odvolání z usnesení okresního výboru pro pasienky vychází, zakládá se ono rozhodnutí na nař. min. s plnou mocí pro správu Slovenska o používání a úpravě pastvin ze dne 11. dubna 1919 č. 68/1919—2944, které bylo pro rok 1921 v platnosti ponecháno nařízením vl. rep. čsl. ze dne 27. května 1921 č. 226 sb. z. a n.
Stížnost však brojí proti tomuto rozhodnutí důvody, jež béře z předpisů § 63 zák. ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. a dovozuje, že nař. rozhodnutí porušuje zákonné předpisy o záboru velkostatků a přídělu pozemků od nich. Spatřuje porušení zákona zejména v tom, že řízení nebylo provedeno podle předpisů § 63 cit. zák. a že nebylo dbáno odst. 2 téhož §, který chrání výrobu na hospodářství a zájmy zaměstnanců i zásobování lidu.
Protože však — jak svrchu uvedeno — naříkané rozhodnutí se opírá o specielní pro Slovensko platný předpis o používání a úpravě pastvin, jdou důvody stížnosti úplně mimo. Na tom nic nemění, že čl. 3. nař. vl. ze dne 27. května 1921 č. 226 sb. z. a n. vyslovil, že provádění nařízení o pastvinách nesmí býti na újmu provádění zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. (zákona přídělového) a zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 329 sb. z. a n. (zákona náhradového).
Tím jest pouze ustanoveno, že oba právě uvedené zákony mohou býti prováděny bez ohledu na úpravu poměrů pasienkových na Slovensku, které musí tendencím zákona přídělového a náhradového ustoupiti.
Důvodů, které by vyvěraly z nařízení min. s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 11. dubna 1919 č. 68/19—2944 a) prez., stížnost neuplatňuje, postrádá po této stránce jakéhokoli stížného bodu a tím se naříkané rozhodnutí po rozumu § 18 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 vymyká z pravomoci tohoto soudu, který přezkoumává nař. rozhodnutí jen v mezích přesně označených bodů stižných.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 1242. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 450-451.