Čís. 1316.

Mimořádná opatření: Některá hlediska, s nichž může ministerstvo vnitra vznésti odpor proti zápisu společnosti s ruč. obm. do obchodního rejstříku podle zák. ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z. a n.
(Nález ze dne 24. dubna 1921 č. 14396/21.)
Věc: V. E. v Hamburku a Frant. A. v Děčíně proti ministerstvu vnitra v Praze o zápis společnosti s r. o. do obchodního rejstříku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: —
Obchodní soud v P. odmítl učiněnou opověď společnosti »J. H. Co., obchod s hospodářskými stroji, nářadím, motory a jejich součástkami, společnosti s r. o. v P.« do obchodního rejstříku, poukázav na odpor výnosem min. vnitra z — sdělený a uplatňující, že »zakládání společnosti s r. o. za nepatrné účasti tuzemského kapitálu, které nad to svým nepatrným splaceným kapitálem neposkytují záruky, že budou s to vážně provozovati zamýšlený předmět společenského podnikání, nutno v ny- nější hospodářsky posud nekonsolidované době z důvodů národohospodářských zameziti«.
Proti tomuto výnosu min. nese se stížnost opovídatelů, ve které se rozvádí, že již faktum, že opovídatel V. E. jest ředitelem »J. H. Co.«, mohlo by prý ministerstvo vnitra o tom poučiti, že za opovídanou společností stojí vlastní tato světová americká firma a že společnost ona měla býti jen formou, pod kterou by tato cizozemská společnost jednak obchod se svými výrobky v území republiky obnovila, jednak však toho dbala, aby její výrobky a známky byly chráněny před špatnými padělky. Že min. vnitra všechny tyto okolnosti nevyšetřilo, zejména nezjistilo, že zamýšlená společnost měla prodávati výhradně výrobky společnosti J. H. Co. a zde tudíž žádaného úvěru nepotřebuje, spočívá prý vada řízení, kterým trpí naříkaný výnos.
Pro meritum věci prý platí, ježto § 2 nař. vlád. shora citovaného neobsahuje nižádných důvodů, pro které smí odpor proti opovědi společnosti býti podán, toliko hledisko zákona ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z., jenž naznačuje důvody, ze kterých jedině odpor může býti vznesen. Důvodů takových prý však ministerstvo neuplatnilo a obava, že společnost nebude s to vážně provozovati zamýšlený předmět společenského podnikání, jest prý tím, co o jejím poměru k J. H. Co. bylo řečeno, vyvrácena.
Nss uvážil o této stížnosti, jak následuje:
Především nutno vytknouti, že zákon ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z., který zmocňoval vládu, aby z důvodů mimořádných poměrů vyvolaných válkou učinila potřebná opatření hospodářská, nahrazen a tím derogován byl zákonem ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z. a n., který vládu v § 1 všeobecně zmocnil, aby použila »pro úpravu mimořádných hospodářských nebo zdravotních poměrů způsobených válkou cesty nařizovací, a to i tam, kde by jinak bylo třeba zákona, když se toho jeví nutná potřeba a když by průtah spojený s předložením věci sboru zákonodárnému byl věci na újmu«.
Předpis tento vypočítává v odst. 2. § 1 některé poměry, jež z této nařizovací moci vyjímá, nikde však nedává bližších směrnic ani o tom, co tuto nařizovací moc má v určitém případě uvésti v chod, ani o tom, jakým směrem a v jakých mezích se tato moc, upravujíc určitý poměr, smí a má pohybovati. Nelze tudíž ani ze zákona ze dne 24. července 1917 č. 307 ř. z., ani ze zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 337 sb. z. a n. pro obsah a výklad nařízení ze dne 27. července 1920 č. 465 sb. z. a n., jež bylo právě vydáno na podkladě zmocnění uděleného vládě zákonem posléz uvedeným, ničeho odvozovati a jeví se poukaz na zákon ze dne 24. července 1917 č. 307 obsažený ve stížnosti docela bezcenným.
Nutno proto disposice nařízení č. 465, jež nař. výnosu slouží za podklad, jedině z jeho vlastního obsahu zjistiti. Nařízení toto, jak stížnost sama vytýká, neuvádí výslovně nižádných momentů, které by právo ministerstva, vznésti proti zamýšlenému zápisu obchodní společnosti námitky, jakkoli obmezovaly. Avšak okolnost, že toto nařízení spočívá právě na zmocňovacím zákoně ze dne 15. dubna 1920 č. 337, jehož intencí jest chrániti hospodářské zájmy proti všem poruchám, jež by poválečné poměry mohly způsobiti, jakož i faktum, že § 2 nař. výslovně mluví o době »mimořádných poměrů, které byly způsobeny v podnikání hospo- dářském válkou a přechodem z válečného do mírového hospodářství«, dokazují, že účelem i tohoto nařízení jest chrániti veřejný zájem tím, že čeleno jest proti všemu soukromopodnikatelskému činění, které by tento veřejný zájem mohlo ohroziti. Zda určité podnikání tento nebezpečný účinek může zploditi či nikoli, není otázkou právní, nýbrž pouhou otázkou skutkovou.
Tím jest však i vymezena kompetence nss při posuzování správnosti stanoviska, jež v ohledu přípustnosti určité společnosti ministerstvo zaujalo.
Nss, jenž jest dle § 6, odst. 1 svého zákona při přezkoumání výroků administrativních úřadů vázán na skutkovou podstatu v naříkaném nálezu předpokládanou, aniž ji může co do její obsahové správnosti přezkoušeti, nemůže také za věcně nesprávný prohlásiti úřední výrok konstatující, že určitá společnost obchodní, o jejíž zápis do obchodního rejstříku se žádá, požadavkům oním veřejným zájmem žádaným nevyhovuje. Výrok tento by mohl přezkoušeti toliko s hlediska § 6, odst. 2. svého zákona, t. j. toliko se stránky správnosti provedeného řízení, buď že by vytýkán býti mohl rozpor se spisy nebo nedostatky šetření, nebo porušení podstatných forem řízení.
Stížnost v tomto směru mimo zcela nepřípustné poznámky i osobní narážky, kterými arciť ničeho nedokazuje a dokázati nemůže, neuvádí jiného, než že min. vnitra nevyšetřilo, že za společností, o kterou se jedná, stojí veliká americká firma, která prý větší splacení závodních kapitálů činí zbytečným. Tím však stížnost sama netvrdí ničeho jiného, než že úřad měl vyšetřiti, že společnost, o kterou jde, byla vlastně jen pouhým pláštíkem, kterou se měla obejít potřeba, by ona cizozemská společnost otevřeně jako podnikatel sama vystoupila a své uznání v čsl. republice si vymohla. Tento požadavek na úřad kladený a z nesplnění jeho námitka vadného řízení odvozovaná jsou však — jak netřeba dokazovati — bezdůvodny. Vždyť nemůže býti úřadu imputováno, aby předpokládal, že jde o zakrytí pravého stavu, ani aby strany v jejich snaze, zakrýti pravý stav, podporoval.
Nemůže proto také býti nař. výnosu vytýkáno, že posuzoval společnost, o jejíž zápis šlo, dle obsahu smlouvy společenské, jemu předložené a nikoli dle toho, co se touto smlouvou vlastně úřadům chtělo zakrýti.
Bylo tudíž námitku vadnosti řízení jako naprosto nemístnou zamítnouti.
Podotknouti sluší, že proti dalšímu zjištění, že se na zamýšlené společnosti tuzemský kapitál jen nepatrně účastní, ani stížnost sama námitek nijakých vznésti nemůže.
Je-li však skutkové zjištění prosto podstatných vad v § 6, odst. 2. zák. o ss vzpomenutých, pak bylo na nss, aby toto zjištění položil i svému rozhodnutí za základ a vycházel tudíž z toho, že nepatrná účast tuzemského kapitálu a nepatrně splacený kapitál provozující staví společnost zřizovanou do řady oněch společností, které v nynější hospodářsky ne dosti konsolidované době z důvodů národohospodářských jest zameziti.
Vzneslo-li pak min. vnitra své námitky z toho důvodu, jednalo úplně netoliko dle znění, nýbrž i plně ve smyslu vlád. nař. ze dne 27. července 1920 č. 465, majícího moc zákonnou a bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Č. 1316. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 607-609.