Č. 1409

.
Pozemková reforma: Když státní poz. úřad schválí prodej zabraného velkostatku přes to, že prodej ten soudem v zájmu soukromé strany byl zakázán — nelze v tom seznati nezákonnost.
(Nález ze dne 9. června 1922 č. 8112.)
Věc: Akciová společnost Spojené továrny na papír a ultramarín v P. (adv. Dr. Q. Haas z Prahy) proti Státnímu pozemkovému úřadu v Praze (Dr. Erben — za zúčastněnou stranu Dra J. T. H. adv. Dr. B. Knöpfelmacher z Litoměřic) stran prodeje velkostatku V. Z.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dne 1. července 1920 opověděla st-lka u stpú — předkládajíc opis dodací smlouvy uzavřené s Františkem T.-H., bývalým vlastníkem velkostatku V. Z. ddto. Podmoklí 9. ledna 1913 — své smluvní právo na odebírání dříví k výrobě papíru v továrně ve F. z lesů zabraného velkostatku V. Z. a žádala, aby stpú pro případ, že by v trhové smlouvě, kterou prý nynější vlastník velkostatku toho J. T. H. chce velkostatek ten prodati jisté velkodřevařské firmě, nebylo ustanovení o tom, že firma ta přejímá povinnosti z dodací smlouvy ddto. Podmoklí 9. ledna 1913, smlouvě té odepřel schválení. Dne 18. září 1920 pak předložila st-lka stpú-u usnesení krajského soudu v L. ze dne 10. září 1920 č. —, obsahující soudní zákaz prodeje velkostatku V. Z., opakujíc svoji hořejší prosbu. Později předložila za stejným účelem ještě usnesení zemského civilního soudu v Praze ze dne 19. září 1920 č. — o knihovním zápisu poznámky zákazu zcizení statku V. Z. Rozhodnutím ze dne 19. května 1921 č. — prohlásil stpú, že nečiní zásadních námitek proti prodeji velkostatku V. Z. za trhovou cenu 10000000 K Akciové společnosti pro zužitkování lesů a dříví v Praze za určitých výhrad pod č. 1—14 rozhodnutí toho vypočtených, mezi nimiž není obsažena podmínka st-lkou žádaná, že kupující společnost přejímá smlouvu ddto. Podmoklí 9. ledna 1913 o dodávání dříví do továrny ve F.
Pod č. 7 jest toliko předepsáno, že se má kupující společnost zavázati, že — bude-li k tomu vyzvána — bude dodávati potřebné dříví za ceny směrné nebo běžné pro účely veřejné a že pak v první řadě bude prodávati pro místní potřeby domácím lidem a průmyslovým a živnostenským podnikům v obcích, jež byly dosud odkázány na prodávaný zde velkostatek, v míře dosavadní potřebné dříví palivové, užitkové i brusné za ceny běžné.
O tom, že udělil zásadní souhlas s prodejem velkostatku V. Z. jmenované akciové společnosti, stanoviv mimo jiné obvyklou podmínku pod č. 7 zmíněnou, vyrozuměl stpú dne 19. května 1921 č. — také st-lku - -
St-lka béře rozhodnutí to, resp. oznámené jím schválení smlouvy o prodeji velkostatku V. Z. v odpor pro nezákonnost a pro vadnost řízení.
Rozhoduje o stížnosti vycházel nss z těchto úvah:
Především bylo si ujasniti otázku legitimace stěžující si firmy k podání stížnosti proti nař. rozhodnutí. Žal. úřad rozhodl dne 19. května 1921 pod č. — o žádosti Akciové společnosti pro zužitkování lesů a dříví v Praze za schválení kupní smlouvy o velkostatku V. Z. po rozumu zákona záborového příznivě, schváliv smlouvu tu zásadně s výhradou, že budou splněny určité podmínky v rozhodnutí pod č. 1—14 zevrubně uvedené. Protože však st-lka již před tím opětovně ohlašovala žal. úřadu své smluvní právo plynoucí z dodací smlouvy uzavřené s Františkem T.-H. dne 9. ledna 1913 na odebírání dříví z lesů velkostatku V. Z. k výrobě papíru v její továrně ve F. a převzetí povinností z této dodací smlouvy stranou kupující nebylo, jak st-lka zároveň žádala, pojato jako podmínka do schvalovacího usnesení, oznámil žal. úřad současně se schválením trhové smlouvy fakt ten také st-lce, které samo usnesení schvalovací doručeno nebylo, zvláštním výnosem - - -
Usnesením tím chtěl žal. úřad patrně uvědomiti st-lku o tom, že nevyhověl svrchu zmíněné její žádosti, aby neschválil smlouvu kupní o velkostatek V. Z. bez současného převzetí dodací smlouvy ze dne 9. ledna 1913 stranou kupující a jest tedy st-lka, tvrdící, že i stpú byl zákazem vydaným od krajského soudu v L. a knihovně poznamenaným při svém rozhodování vázán, a že nedbav zákazu toho porušil tím její subjektivní právo, oprávněna podati do rozhodnutí toho stížnost k nss-ú.
Ve věci samé neuznal však nss stížnost za odůvodněnou.
Nutno sil uvědomiti, z jakého důvodu se stpú zabýval smlouvou o prodeji velkostatku V. Z. Smlouva ta byla mu dne 24. června 1920 předložena Akciovou společností pro zužitkováni lesů a dříví v Praze, protože velkostatek V. Z. patří mezi velký majetek pozemkový ve smysilu zákona ze dne 16. dubna 1919 č. 215 sb. z. a n. státem zabraný, jehož zcizení tedy vyžaduje dle § 7 tohoto zákona svolení stpú a jest bez něho. neplatné.
Hlediska, která při zkoumání takové smlouvy a při rozhodování o úředním schválení či neschválení pozemkový úřad může uplatniti, musil hledati proto jedině v předpisech o pozemkové reformě. Jen potud, pokud jest toho třeba, aby splněny byly účely, jež stát pozemkovou reformou sleduje, může býti disposiční právo vlastníka se statkem zabraným obmezeno a smí tudíž také stpú udělení souhlasu k zamýšlenému zcizení zabrané půdy odepříti jen tehdy, když by dotčené právní jednání svými účinky mohlo stížiti nebo znemožniti provádění pozemkové reformy na zabraném statku. Všecky jinaké ohledy, které svou podstatou netkví v zákonu záborovém a dalších zákonech o pozemkové reformě, musí stpú nechati nepovšimnuty, i kdyby šlo o uplatnění zájmů veřejných, ale takových, jichž hájení nespadá v obor účelného provádění pozemkové reformy a které se proto z kompetence Státního pozemkového úřadu vymykají.
V daném případě žádala st-lka na stpú, aby při zkoumání smlouvy o prodeji velkostatku V. Z. přihlížel k tomu, zda kupec jest ve smlouvě zavázán, aby převzal také povinnosti ze smlouvy ddto. Podmoklí 9. ledna 1913, uzavřené mezi bývalým vlastníkem velkostatku toho a st-lkou jako majitelkou továrny na papír ve F. stran dodávky dříví, a aby smlouvu zcizovací neschválil, kdyby do ní závazek ten pojat nebyl. St-lka vymohla si v té příčině u krajského soudu v L., u něhož vede proti Dru Jaroslavu T. jako nynějšímu držiteli panství V. Z. spor o dodržení povinnosti, aby se při prodeji velkostatku toho postaral o převzetí dodací smlouvy ze dne 9. ledna 1913 kupcem, prozatímní opatření ze dne 19. září 1920 č. j. —, kterým bylo Dru Jaroslavu T. zapovězeno prodati velkostatek V. Z. bez současného převzetí smlouvy dodací ze dne 9. ledna 1913 kupcem a byla tato zápověď také knihovně poznamenána.
Z toho všeho jest patrno, že se st-lce jedná výhradně o uplatnění jejího práva nabytého z citované dodací smlouvy ddto. Podmoklí 9. ledna 1913, tedy práva čistě soukromého, na jehož ochranu podala žalobu u krajského soudu v L., jehož ochrana však nespadá pod hlediska, si jakých stpú jest dle zákona povinen zkoumati smlouvu o zcizení zabrané půdy. Schválil-li tedy smlouvu mu předloženou, aniž do ní pojata jest povinnost kupce převzíti st-lčinu dodací smlouvu ddto. Podmoklí 9. ledna 1913, nelze rozhodnutí tomu proto vytýkati nezákonnost, výtka ta byla by spíše na místě tenkráte, kdyby byl žal. úřad postupoval dle přání st-lčina, neboť tu by byl řešil otázky, které jsou vyhrazeny pořadu práva soukromého a nepodléhají tudíž jeho kognici. Schválením smlouvy o zcizení velkostatku V. Z. nebylo toto právo st-lčino nijak dotčeno, neboť schválením tím není vysloveno, že kompaciscenti mohou smlouvu tu uskutečniti i přes zápověď danou krajským soudem v L. a přes event. st-lce příznivý výrok soudu toho ve sporu již zahájeném, nýbrž deklaruje se jím pouze, že se stanoviska předpisů daných o pozemkové reformě není proti provedení smlouvy té námitek. Jsou-li tu snad překážky jiné, rázu civilně-právního, které ne- dovolí zamýšlenou smlouvu zcizovací provésti, to posuzovati není věcí stpú, jehož výroku ovšem nemůže také v cestě státi zápověď daná soudem držiteli velkostatku V. Z. ve sporu civilním na zcela jiném podkladě právním. Že by tu však byly překážky s hlediska pozemkové reformy, které by byla povolána uplatniti st-lka jako osoba soukromá, se ani netvrdí.
Bezvýznamný jest v tom směru st-lčin poukaz na § 17 zák. zábor., který praví toliko, že pokud v zákoně záborovém není jiného ustanovení, trvají posavadní práva a závazky ohledně zabraného majetku beze změny, čímž nechce říci nic jiného, nežli že skutečnost, že velký majetek pozemkový, ležící v území republiky československé, jest dle zákona toho zabrán státem, nemá zásadně nijakého vlivu na jinaká práva a závazky třetím osobám na majetku tom příslušející. To platí tedy i o tvrzeném právu st-lčině, kterému není — jak již řečeno — schválením smlouvy zcizovací nijak prejudikováno.
Stížnost jest tedy bezdůvodná.

Citace:

č. 1409. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 819-822.