Č. 1249.

Policejní věci trestní: Ke skutkové podstatě přestupku podle § 12 c) cís. nař. ze dne 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. o zabezpečení vážnosti k úřadům nevyžaduje se animus injuriandi a jeho povaha činí důkaz pravdy nepřípustným.
(Nález ze dne 23. března 1922 č. 4071.) Věc: Jaroslav R. K. v Ch. proti zemské správě politické v Praze stran trestního nálezu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuto bylo odvolání st-lovo z trestního nálezu první stolice, jímž byl odsouzen pro přestupek § 12 lit. c) cís. nař. ze dne 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustil urážlivým způsobem psaní proti okresní správě politické na Smíchově ve svém podání ze dne 12. března 1921 na okresní správu politickou a z 12. května 1921 na zemskou správu politickou, a to k pokutě 200 K, po případě do vězení na 14 dnů.
Stížnost namítá, že řízení před správními úřady konané stíženo jest podstatnou vadou, již spatřuje v tom, že zamítnut byl st-lem nabízený důkaz pravdy o tom, že kritické poznámky, jež byly podkladem trestního řízení nař. rozhodnutím skoncovaného, odpovídají skutečnostem, čímž prý st-li zkráceno a znemožněno právo se hájiti. Nesprávné právní posouzení skutkové povahy spatřuje stížnost pak v tom, že úřady přehlédly, že st-li scházel animus injuriandi.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Cís. nař. ze dne 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož v daném případě proti st-li bylo použito, obsahuje řadu ustanovení policejního rázu, které — jak praví úvodní věta — mají za účel zajistiti výkon opatření a nálezů úřadů politických a policejních, jakož i zabezpečiti vážnost k úřadům. Posléze vytčený účel podrobně rozvádí § 12, jenž ukládá v odst. 1. každému za povinnost chovati se vůči orgánům politickým a policejním, když konají svůj úřad, uctivě. Za porušení povinnosti této prohlašuje cit. cís. nař. dle § 12, odst. 2 lit. c) zejména, když někdo v podání na úřad užívá výrazů, jež úřad ten urážejí, a podrobuje je trestní sankci. Nazývá proto v § 15, odst. 2 trestní nález vydaný pro porušení zmíněné povinnosti nálezem disciplinárním vydaným na ochranu vážnosti k úřadům.
Z vytčeného účelu ustanovení § 12, zajistiti, aby strany ve styku s úřady chovaly se tak, aby vážnost k úřadům nebyla podlomena, vyplývá samozřejmý důsledek, že povinnost stranám tam uložená je absolutní, že strany jsou povinny vůči úřadům vždy zachovati patřičnou úctu, zejména pak v písemných podáních na úřad zdržeti se výrazů, jež by úřad ten urážely. Vyplývá z toho, když citované cís. nař. nic jiného nestanoví, další důsledek, že porušení povinnosti předepsané v § 12 nestává se beztrestným, jestliže výrazy úřad urážející odpovídají skutečnostem anebo jestliže strana neměla úmysl úřad uraziti.
Skutková podstata trestního činu dle § 12 lit. c) jest dána již tím, že obviněný výrazů úřad urážejících v podání na úřad ten vůbec použil. Že v daném případě výrazů, v nichž nař. rozhodnutí a potvrzený jím nález stolice prvé spatřoval skutkovou podstatu předstupku § 12 lit. c), skutečně použil, st-1 v řízení a zejména při protokolárním výslechu konaném dne — před okresní politickou správou na Král. Vinohradech sám doznal a ve stížnosti to nepopírá.
Neshledal tudíž nss, ani že by neprovedením důkazů pravdy bylo st-li zkráceno a znemožněno právo se hájiti, ani že by žal. úřad byl skutkovou povahu nesprávně posoudil, když nepřihlédl k namítanému nedostatku úmyslu úřad uraziti. Namítá-li stížnost, že poznámka v dopise ze dne — netýkala se úřadu, nýbrž jednotlivého úředníka, tu nachází se tvrzení stížnosti v rozporu s obsahem cit. dopisu, v němž st-1 mluvil výhradně o okresní správě politické jako takové, a nikoli o některém úředníku, což je patrno i ze žádosti, dopis ten zakončující, aby byl stanoven jiný úřad, jenž by provedl šetření a vyřízení aktu okresní správy politické na Smíchově, jemuž se velice rád staví k disposici.
Nař. rozhodnutí netrpí tedy ani vadou řízení ani není nezákonné, a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1249. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 465-467.