Č. 1422

.
Učitelstvo: Nepotvrdí-li zemská školní rada presentaci vykonanou městským zastupitelstvem, náleží obci, aby i bez poučení podle § 12 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. čes. buď vykonala novou, zákonitým předpisům vyhovující presentaci nebo vyvolala rozhodnutí ministra školství. Neučiní-li to ani ono — pozbude práva součinnosti při konkrétním obsazení uprázdněného místa učitelského a není oprávněna ke stížností do jmenování, které zem. šk. rada podle § 15 cit. zák. provede. Usnesení, že obec novou presentaci nevykoná a na vykonané presentaci trvá, jest bez významu.
(Nález ze dne 14. června 1922 č. 8539.)
Věc: Obec Liberec (adv. Dr. J. Staden z Liberce) proti školní radě v Praze (míst. koncip. Dr. J. Daněk) stran obsazení místa ředitele a odborného učitele na měšťanské škole v Liberci.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné. Důvody: Stěžující si obec presentovala na základě ternálních návrhů na místo ředitele 1. měšťanské školy chlapecké a na místo definitivního odborného učitele téže školy určité osoby učitelské. Zemská školní rada odepřela potvrzení těchto presentací proto, že obecní zastupitelstvo proti ustanovením čl. IV. zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 306 sb. z. a n. nepřesentovalo z uchazečů velmi dobře kvalifikované, služebně nejstarší uchazeče, kteří předsedou okresního výboru školního v obojím případě byli pojati do ternového návrhu na 3. místě; zároveň nařídila zemská školní rada, aby spisy byly městskému zastupitelstvu vráceny s příkazem, aby provedlo opětnou presentaci odpovídající přesně ustanovením cit. čl. IV.
Zastupitelstvo města Liberce usneslo se nato, že trvá na presentacích již vykonaných a nové presentace nevykoná, oznámilo usnesení to zemské školní radě, načež tato jmenovala na udaná místa osoby jiné, než které presentovala městská obec, u kterých předpoklady předpisu čl. IV. zákona z 9. dubna 1920 č. 306 sb. z. a n. pokládala za dány.
Stížnost do těchto jmenování vytýká:
1. že zemská školní rada k usnesení, kterým odepřela potvrzení presentací, nepřipojila poučení o opravných prostředcích,
2. že příkaz, který zemská školní rada dala obci usnesením tím stran nových presentací, byl nesprávný a neúplný,
3. že též jmenování sama založena jsou na nesprávném pojetí a výkladu čl. IV. zákona z 9. dubna 1920 č. 306 sb. z. a n.
Nss neshledal stížnost odůvodněnou.
Zemská školní rada udala, jak shora vytknuto, proč presentace nepotvrdila. Nějakého předpisu, že straně musí býti dáno poučení o opravných prostředcích, pro úřady školské není, zejména nelze se dovolati ustanovení zákona ze dne 12. května 1896 č. 101 ř. z., poněvadž předpisy ty platí jen pro úřady politické, ke kterým úřady školské nelze čítati.
Uplatňujíc své právo presentační podle zákona ze dne 19. prosince 1875 č. 86 z. z. pro Čechy věděla zajisté stěžující si obec, jak se má zachovati k tomu, že bylo odepřeno potvrditi presentaci osob učitelských — zemská školní rada nebyla z důvodu shora vylomeného povinna ji o tom poučiti.
Když zemská školní rada nařídila, aby spisy o presentacích byly obecnímu zastupitelstvu vráceny za účelem nové presentace, čl. IV. zákona z 9. dubna 1920 vyhovující, nelze v tom seznati, než §em 12 zákona z 19. prosince 1875 předepsaný další postup za účelem obsazení uprázdněných míst učitelských. Okolnost, že presentant může se domáhati rozhodnutí ministra vyučování — nečiní postup ten vadným a nařízení zemské školní rady neúplným, neboť jde tu o právo, kterého presentant může užíti, když má za to, že odepření potvrzení presentace odporuje zákonu, a jest proto samozřejmé, že zemská školní rada presentantu nemůže naříditi, dle které z obou alternativ v § 12 cit. zákona z r. 1875 se má zachovati. Nelze proto pokládati okolnost, že ve výnosech zemské školní rady, — kterými potvrzení presentací bylo odepřeno, nebylo poukázáno na obě alternativy shora uvedené, za vadu řízení vůbec, tím méně za vadu poškozující práva presentantova a vylučující možnost devoluce práva jmenování.
Není sporno, že stěžující si obec nepotvrzení presentací nenaříkala u ministra školství, nezbylo jí tedy vzhledem k předpisu § 12 cit. zákona, než vykonati nové presentace — t. j. jmenovati osoby jiné, než ony, jichž jmenování bylo prohlášeno za protizákonné, a to osoby, u kterých není závad prvním presentacím vytýkaných, nechtěla-li se vydati v nebezpečí, že ve smyslu § 15 téhož zákona ztrácí právo presentační.
Obec však, jak rovněž nesporno, se usnesla, že nových presentací nevykoná, či jak v stížnostech tvrzeno, na presentacích prvých setrvá. Tímto usnesením nebyla však vykonána opětná presentace těchže osob, která by, jak dovoděno, byla bezvýznamná — nýbrž obec nevykonavši ve lhůtě 14 dnů novou presentaci, nevykonala vůbec ve smyslu § 11 cit. zák. své právo presentační, čímž vzniklo zemské školní radě právo, aby — nehledíc již k presentačnímu právu obce — sama provedla obsazení uprázdněných míst učitelských, jak vychází z doslovu i obsahu a vzájemného poměru cit. ustanovení §§ 11, 12 a 15 téhož zákona.
Pozbyvši takto pro konkrétní jmenování práva presentačního, neměla obec vůbec práva, aby při těchto jmenováních spolupůsobila, a nemůže se pokládati za poškozenou ve svých právech, když zemská školní rada jmenovala osoby jiné, než které obec proti ustanovením zákona presentovala.
Stížnosti byly proto jako neodůvodněné zamítnuty.

Citace:

č. 1422. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 849-851.