Č. 1296.

Obecní jmění: I. * Obec pronajímajíc role a luka dle § 9, odst. 5 zák. ze 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n., je vázána pronajmouti je především uchazečům nemajetným a těm, kteří toho z důvodů hospodářských potřebují; co zbude po uspokojení poptávky uchazečů těchto dvou kategorií, může býti pronajato i uchazečům jiným bez rozdílu jich držebnosti a majetku. — II. * Který z uchazečů náleží do skupiny »nemajetných«, resp. »těch, kteří toho z důvodů hospodářských potřebují«, jest otázkou skutkovou, na kterou obec musí odpověděti individuelně na základě konkrétních poměrů, aniž možno pro vymezení okruhu těchto privilegovaných uchazečů použíti měřítka stanoveného v § 3, odst. 3 cit. zák. Nesprávným je proto právní názor, že ti, kteří mají více, nežli 8 ha orné půdy a luk, jsou z přednostního pachtu dle § 9/5 cit. zák. za všech okolností vyloučeni. — III. * Uchazeči »nemajetní« a »ti, kteří toho z důvodů hospodářských potřebují«, jsou při pronajímání rolí a luk dle § 9/5 cit. zák. postaveni sobě na roveň, a nutno tedy při pronajímání obě tyto skupiny připustiti současně.
(Nález ze dne 12. dubna 1922 č. 5057.)
Věc: Jiří Ph. ve V. R. a soudr. (adv. Dr. K. Prager z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran pronájmu obecních luk.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Obecní zastupitelstvo ve V. R. usneslo se ve své schůzi konané dne 1. prosince 1919, že louky, které se na základě zákona ze 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. staly obecním jměním, budou podle § 9 cit. zákona propachtovány nemajetným osadníkům, a sice v prvé řadě těm, kteří mají méně než 8 ha rolí a luk. Z usnesení toho podal st-l Jiří Ph. a soudruzi stížnost k okresní správní komisi v T., v níž uplatňovali názor, že zákon v § 9, posl. odst. připouští ke spachtování obecních rolí a luk i majetné oferenty, kteří však pozemků těch z důvodů hospodářských potřebují. Okresní správní komise v T. změnila usnesení obecního zastupitelstva v ten smysl, že k propachtování připustila ty nemajetné držitele, kteří mají pod 40 arů svých vlastních luk. Těmto uchazečům pronajmou se především stejným dílem 4 díly ze zbývajících 11 dílů (18 celkem, 6 bylo propachtováno dle § 3 zákona, 1 díl drží majitel býka) a to za pachtovné vyměřené dle § 3 zák. Ostatní zbylé obecní pozemky buďtež propachtovány veřejnou dražbou místnímu obyvatelstvu pro jejich dům a potřebu. Podpacht se nedovoluje.
Zemský správní výbor naříkaným rozhodnutím zrušil rozhodnutí okresní správní komise, a to z těchto důvodů: Usnesení obecního zastupitelstva ohledně připuštění k pachtu luk jen těch, kteří mají méně než 8 ha orné půdy a luk odpovídá zákonu. Když zákon v § 3, odst. 3 vylučuje vlastníky více, než 8 ha orné půdy a luk z přednostního pachtování pozemků, pak patrně jsou vyloučeni i z takového pachtu, který přichází na řadu po uspokojení přednostních nároků bývalých podílníků k pachtu. Zákon tu patrně předpokládá, že u takových je potřeba hospodářská kryta vlastní půdou. Bližší ustanovení o tom, jak postupovati co do uchazečů nemajících 8 ha orné půdy a luk, usnesení obecního zastupitelstva neobsahovalo i neměla proto okresní správní komise vůbec příčiny, aby je činila, resp. vůli obce předbíhala.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Zákon ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n., kterým se mění obecní statek v kmenové obecní jmění, obsahuje v §§ 3 a 4 ustanovení přechodná, jež mají za účel, zmírniti důsledky zásad vyslovených v §§ 1 a 2, umožniti podílníkům, kteří dosavad užívali určité nemovitosti obecního statku, poznenáhlý přechod do nových poměrů zákonem stanovených tak, aby mohli hospodářství svá do určité doby bez vážnějších poruch hospodářských přizpůsobiti novému právnímu stavu. Z tohoto úmyslu zákona vysvětluje se ustanovení § 3, pokud dosavadním podílníkům přiznává na dobu 9 let přednostní nárok na pacht rolí, luk neb rašeliništ, jichž dosud užívali jako obecního statku, a to za nájemná, jehož výši zákon sám stanoví. Přednostní právo pachtu nepřiznává však dřívějším podílníkům bez rozdílu, nýbrž odpírá je v odst. 3 oněm, kteří jsou vlastníky více než 8 ha orné půdy a luk, vycházeje patrně z předpokladu, že majetek takový sám o sobě přechod do nového právního stavu bez obtíží umožňuje.
Zásada v § 3, odst. 3 takto vyslovená dotýká se podle znění zákona toliko zmíněného práva na přednostní pacht dle § 3, odst. 1 a jako výjimka z pravidla již podle všeobecných zásad nemůže býti vykládána šíře, nežli zákon sám vyslovil, ač-li zákon jinak nestanoví neb opak z povahy věci nevyplývá. Výslovného předpisu, že by § 3, odst. 3 bylo použíti i na pronájem obecních rolí a luk dle § 9, odst. 5, zákon nestanoví a neplyne to ani jinak ze zákona ani z povahy věci
Ze základního ustanovení § 1, že nemovitosti, jež jsou obecním statkem podle ustanovení obecních zřízení, prohlašují se za kmenové obecní jmění, vyplývá toliko právní důsledek, že dosavadní podílníci co do práva na užívání obecního jmění — nehledě k přechodným ustanovením §§ 3 a 4 — jsou všem ostatním občanům na roveň postaveni, což odpovídá zásadě rovnosti vyslovené v § 10 ob. zříz. Nečiní proto ani § 9 výše cit. zákona, jenž upravuje způsob zužitkování obecního jmění, nijakého již rozdílu mezi dřívějšími podílníky a ostatními občany, tak že s hlediska tohoto § jest bez právního významu, jde-li o dřívějšího podílníka obecního statku čili nic, tím méně pak, jde-li o takového, který jest vlastníkem výměry půdy, jak ji stanoví § 3, odst. 3.
Pokud pak se týče zužitkování obecních rolí a luk mimo případ § 3, stanoví cit. zákon v § 9, odst. 5 ze sociálních důvodů na rozdíl od zásady obsažené v § 69 ob. zříz. a sledující toliko účel, aby se z obecního jmění nabylo trvalého, co možná největšího důchodu, že role a luka obecní mají býti pronajímána především uchazečům nemajetným a těm, kteří toho z důvodů hospodářských potřebují. Z tohoto ustanovení zákona plyne, že nárok na nájem rolí a luk obecních nepřísluší těmto dvěma kategoriím uchazečů výlučně, nýbrž jen jako nárok přednostní v tom smyslu, že pronájem rolí a luk obecních osobám jiným jest na tak dlouho vyloučen, dokud se o něj ucházejí osoby nemajetné a ty, které toho z důvodů hospodářských potřebují (arg. »především«).
Co pak zbude po uspokojení poptávky uchazečů těchto dvou kategorií, může býti pronajato i uchazečům jiným bez rozdílu jejich držebnosti a majetku. Jinak by mohlo dojíti k případu, že při nedostatku uchazečů zmíněných dvou skupin nebyl by vůbec pronájem možný, což by však bylo v odporu s tendencí § 69 ob. zříz., resp. § 21 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 sb. z. a n.
Žal. úřad však chápal mylně zákon i po té stránce, že potvrdiv usnesení obce vycházel patrně též z právního názoru, že nemajetným přísluší přednost před uchazeči s hospodářskou potřebou. Takovýto názor odporuje zákonu, jenž podle svého znění připouští jen takový výklad (arg. »a«), že jmenované dvě kategorie privilegovaných uchazečů jsou při pronájmu rolí a luk obecních dle § 9, odst. 5 postaveny sobě na roveň, nutno je tedy připustiti vedle sebe, tak že spolu konkurují. Třeba by materialie zákona zdály se nasvědčovati tomu, že bylo zamýšleno mezi těmito dvěma skupinami stanoviti určité pořadí, nelze k tomu přihlížeti, jelikož případný úmysl ten v zákoně samém proveden nebyl.
Zdali v konkrétním případě toho kterého uchazeče posuzovati sluší za nemajetného neb hospodářsky potřebného, a zdali v důsledku toho jest ho připustiti »především« k pronájmu, jest otázkou skutkovou, kterou si obec při pronajímání zodpověděti musí individuelně, berouc zřetel na poměry jednotlivých uchazečů, aniž je pro vymezení okruhu těchto privilegovaných uchazečů přípustno použíti měřítka stanoveného v § 3, odst. 3 cit. zák.
Mylný právní náhled žal. úřadu měl v zápětí, že v odporu s předpisem § 9 cit. zákona byla vyloučena z nároku na pacht luk skupina uchazečů, totiž osoby, které mají 8 ha rolí a luk, ač osoby ty podle svých ostatních poměrů po případě pokládány býti mohou za nemajetné nebo za takové, které z hospodářských důvodů toho potřebují.
Bylo proto nutno rozhodnutí v odpor brané jako nezákonné zrušiti.

Citace:

Č. 1296. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 570-572.