Č. 1239.

Obecní statek: Ke správné kvalifikaci určitého práva na užívání obecních pozemků (soukromá služebnost či právo užívací podle § 70 ob. zříz. čes.) nelze dospěti zjišťováním, zda jde o obecní jmění či o obecní statek, nýbrž toliko zkoumáním obsahu a důvodu tohoto práva užívacího. Užívá-li se obecních pozemků určitými subjekty, stojícími k obci ve veřejnoprávním vztahu (ve vlastnosti občanů, členů obce) ve prospěch domu a statku a podle obyčeje ustáleného již v den, kdy obecní zřízení z r. 1864 počalo působiti, pak jde o užívací právo podle § 70 ob. zříz. a ovšem také o statek obecní.
(Nález ze dne 21. března 1922 č. 1712.) Věc: Otokar H. v N. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu, obec N. adv. Dr. Jar. Košek z Prahy) stran výkonu práva pastvy na obecních pozemcích.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Při st-lově statku č. p. — v N. jest na listu A tento zápis: »Podle protokolu ze dne 4. dubna 1883 č. 4976 a po rozumu zákona ze dne 5. prosince 1874 č. 92 z. z. o vyšetřování k doplnění pozemkové knihy poznamenává se dočasným vlastníkům tohoto knihovního tělesa právo svůj skopový dobytek bez škody pásti na pozemcích obce N. knih. vložky č. 64, jakožto statku služebném, a to na rolích toliko po sklizni a na ostatních pozemcích bez tohoto obmezení«. Ve vložce č. 64 poz. knihy kat. obce N. jest na listu B jakožto vlastník zapsána obec N. a na listu C jest zápis tento: »Podle protokolu ze dne 4. dubna 1883 č. 4976 a po rozumu zákona z 5. prosince 1874 č. 92 z. z. vkládá se služebnost bez škody pásti skopový dobytek po sklizni na rolích obce N. v této vložce uvedených a na ostatních pozemcích téže obce bez onoho obmezení«. Následuje pak vyjmenování celé řady usedlostí, jimž náleží toto právo, mezi nimiž jest uvedena též st-lova usedlost č. p. — v N.
Ve schůzi konané dne 4. února 1920 usneslo se zastupitelstvo obce N. zakázati vůbec pastvu ovcí na obecních pozemcích, vycházejíc při tom z názoru, že pasení toto jest užíváním obecního statku spadajícím pod předpis § 9 zákona ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. Z tohoto usnesení podal Otokar H. odvolání k okresní správní komisi, v němž dovozuje, že zákon ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. nevztahuje se na jeho právo pásti ovce na pozemcích obce N. Zákon týká se práv t. zv. starousedlíků na dosavadním obecním statku, kteráž spočívala na titulu veřejnoprávním, kdežto právo st-lovo jest prý právem čistě soukromým v pozemkových knihách zapsaným a nemůže o něm obecní zasupitelstvo jednostranně rozhodovati a jeho výkon zakazovati.
Okresní správní výbor v M. vyhověl tomuto rekursu a zrušil usnesení v odpor vzaté z důvodů, že právo pasení ovcí v obecních lesích jest zapsáno ve veřejných knihách jakožto soukromoprávní služebnost i není tu veřejnoprávní povahy obecního statku podle § 70 čes. zř. ob.; obecní zastupitelstvo není oprávněno rozhodovati o správnosti zápisu v pozemkových knihách a je povinno, jako každý soukromý majitel, respektovali práva knihovně zajištěná; zásad vyslovených v zák. ze dne 17. července 1919 č. 421 nelze vztahovati na všechna práva příslušící dosud jednotlivcům k obecnímu majetku; nutno dříve podati doklad, že jde o požitky podle cit. § 70, domnívá-li se obecní zastupitelstvo, že st-lovo právo pastvy jest obyčejným právem starousedlíků a že jest neprávem ve veřejných knihách zapsáno, musilo by nejprve cestou soudní žaloby docíliti jeho výmazu; obecní zastupitelstvo tudíž mylným výkladem zákona o přeměně obecního statku v kmenové jmění obecní překročilo svou pravomoc.
Proti tomuto rozhodnutí obec N. vznesla stížnost na zemský správní výbor v Praze, tvrdíc, že Otokar H. nešetřil podmínky, aby pásl beze škody, a prohlašuje, že v nejbližších dnech podá okresnímu soudu žádost za knihovní výmaz užívacího práva Otokara H. K této stížnosti zrušil zemský správní výbor výnosem . . . rozhodnutí okresního správního výboru v odpor vzaté opíraje se o tyto úvahy: Zákonem ze dne 17. července 1919 č. 421 sb. z. a n. byla zrušena práva starousedlých, spočívající v pasení na obecních pastvinách a v obecních lesích. Zápisy v knihách pozemkových — beztak tam nepatřící — užívacích práv, ať jakkoli pojmenovaných, mají po nařízení tohoto zákona býti vymazány.
Že neběží v případě tomto o titul práva soukromého, vyplývá již z toho, že, jak sám majitel usedlosti č. p. — v N. Otokar H. uvádí ve své dohlédací stížnosti, jest celá řada usedlostí, v jichž prospěch dotčené právo v knize pozemkové vázne.
Co se týče pasení v lesích obecních, musí podle zákona uvedeného přestati vůbec, pasení na obecních pastvinách, ač-li se jedná skutečně jen o pouhé pastviny, ne snad o louky, na nichž se klidí seno a otava, — musí býti učiněno přístupným všem obyvatelům obce; v tom směru bude náležeti obecnímu zastupitelstvu, by vydalo — se schválením okresní správní komise — pastevní řád.
Uznává-li obecní zastupitelstvo za vhodné, by obecní pastviny nebo část jejich, předpokládajíc, že běží o pouhé pastviny, byly zalesněny, náleží mu, by si k tomu vymohlo schválení okresní správní komise, resp. přísluší okresní správní komisi, by o přípustnosti této přeměny kultury rozhodla (§ 9, odst. 4 cit. zák.). Před tím ovšem třeba bude z opatrnosti vyšetřiti, běží-li skutečně o pouhé pastviny a ne o louky, na nichž se klidí seno a otava, v kterémžto případě by musil býti proveden pronájem luk dle předpisů § 9 cit. zák., a to především uchazečům nemajetným a těm, kdož toho z důvodů hospodářských potřebují.
Rozhodnutí toto jest předmětem stížnosti Otokara H. na nss podané, v které jest popřeno, že by pozemky obecní, o něž jde, byly obecním statkem a právo pastvy st-li příslušející a knihovně připsaná právem účastenství na veřejnoprávním užívání tohoto statku a tvrzeno, že pozemky ony jsou obecním jměním dle § 288 o. z. o., k němuž st-li náleží soukromoprávní služebnost pastvy. Na doklad tohoto stanoviska odvolává se stížnost na znění zápisu knihovního i obsah operátů nesoucích se k založení dotčené knihovní vložky, z nichž prý je zřejmo, že ony pozemky, nyní obecní, staly se majetkem obce teprve při zakládání pozemkových knih r. 1883, kdežto dříve byly ve spoluvlastnictví dvaceti usedlostí. V tom, že všechny tyto momenty nebyly vyšetřeny a uváženy, spatřuje stížnost nedostatek řízení a ve výroku, že jde o právo dle § 70 ob. zříz., protizákonnost.
Nss řídil se při svém rozhodování těmito úvahami: Základní, pokud se týče jedině spornou jest otázka, jaký jest právní karakter práva pásti ovce na pozemcích nyní nesporně obci vlastnicky náležejících, kteréžto právo jest st-li jako majiteli usedlosti č. p. — v N. knihovně připsáno. Jde o to, zda toto právo jest právem soukromoprávní služebnosti, zřízené k pozemkům obecním zapsaným ve vložce č. 64 kat. obce N. jako předmětu obecního jmění, či zda toto právo jest jen účastenstvím na užívání pozemků oněch jako obecního statku, které se opírá o titul § 70 ob. zříz. a pak arciť má veřejnoprávní povahu.
Při řešení této otázky jest především míti na paměti, že by byl logicky zvráceným postup, který by chtěl dospěti k závěru, zda určité právo na užívání obecních pozemků jest právem soukromé služebnosti či veřejným právem užívacím dle § 70 ob. zříz., tím způsobem, že by vyšetřoval a zjišťoval, zda nemovitosti ony jsou obecním jměním či obecním statkem. Ať jde o obecní jmění či o obecní statek, vždy jde jen o obecní majetek, který je ve vlastnictví obce v soukromoprávném slova smyslu. Rozdíl, který oba tyto druhy majetku obecního karakterisuje, jest hledati výlučně v jeho určení. Jde-li o nemovitosti spravované a používané po způsobu majetku každého soukromoprávního subjektu ve prospěch obecní pokladny, pak je to jmění obecní; jde-li o nemovitosti obce, k nimž určité třídě subjektů stojících k obci ve veřejnoprávním vztahu jsou vyhrazena práva užívací dle § 70 ob. zříz., pak jest tu zvláštní obecní statek.
Pro toto věnování však, není-li tu již autoritativního výroku kompetentního úřadu, jest nejdůležitějším důkazním momentem způsob, jakým se pozemků oněch opravdu používá, a důvod, na němž toto používání spočívá. Zjistí-li se, že tu jest požívání subjekty, které titul k tomu odvozují z předpisů § 70 ob. zříz., pak jest toto jejich právo jen veřejnoprávním účastenstvím na užívání obecního statku, pak také onen majetek obecní jest již proto a jen proto, že k němu toto právo požívací existuje, »obecním statkem« ve vlastním slova toho smyslu.
Kdyby však bylo jisto, že právo uživateli příslušící zakládá se na nějakém soukromoprávním titulu a proto jakož i svým obsahem jen za soukromoprávnou služebnost může býti pokládáno, pak právo toto majetku obecnímu nedodává rázu obecního »statku«, nýbrž předmětem této služebnosti jest »majetek obce« bez ohledu na jeho ostatní povahu.
Z toho však plyne, že na otázku, že jde v určitém případě o obecní statek dle § 70 ob. zříz., nutno tehdy odpověděti kladně, jsou-li splněny tyto předpoklady: že dotčeného majetku obecního užívá se určitými subjekty ve prospěch domu a statku a že toto užívání svým právním titulem i svým obsahem spadá pod § 70 ob. zříz. Požívací práva dle § 70 ob. zříz. mohou tu však býti jen potud, pokud tu byla dle obyčeje v té době ustáleného v den, kdy obecní zřízení z r. 1864 počalo působiti. Práva novějšího vzniku není tedy lze pokládati za práva požívací dle § 70. Nová práva požívací tohoto druhu, ani nové statky obecní nemohly vznikati. Z toho ovšem také plyne, že realita, která je předmětem práv požívacích, musila již v rozhodném časovém momentu býti majetkem obce. Nabyla-li jí obec teprve později, nemůže býti řeči o požívacích právech dle § 70.
V případě dnešního sporu st-1 sám uvádí, že právo jeho je právem starým, od nepamětných dob existujícím, tedy právem, které tu bylo již před r. 1864. Záleží tedy na tom, zdali právo toto jest právem požívacím ve smyslu § 70 ob. zříz.
Předpokladem práv požívacích dle § 70 jest už po zákonu vždy veřejnoprávný vztah oprávněného subjektu k obci; jen »občané«, »členové obce« mohou býti nositeli těchto práv. Obyčej v rozhodném časovém momentu ustálený určuje blíže znaky kvalifikující oprávněný subjekt. Zpravidla jest to držba určité nemovitosti, která s ostatními stejnými usedlostmi tvořila druhdy obec.
Svým obsahem jsou řečená práva vždy právy na braní oněch užitků majeku obecního, které tento kus majetku dle svého hospodářského určení poskytuje. Slouží-li pozemky k pastvě, jest obsahem práva požívacího účastenství v pastvě.
St-1 doznává, že jde o práva spojená s držením 20 usedlostí, které výlučně jako takové požívaly pozemků, jichž se spor týče, k pastvě. Dle jeho vlastního líčení nabyli nemovitostí těchto předchůdcové st-lů s celým »zbožím« N. »ponechavše si pastoušku a uvedené pozemky k společnému užívání«. Jak doba vzniku, tak obsah práv užívacích a souvislost jejich s držením určitých usedlostí a mimo to i doznané vzájemné povinnosti poživateli plněné nasvědčovaly by ovšem tomu, že tu jde o právní poměr podle § 70 ob. zříz. Ale, jak svrchu vyloženo, záleží také na tom, zda právní poměr mezi obcí a poživateli, který má na mysli § 70 ob. zříz., byl zde již v rozhodném okamžiku časovém, to jest dříve než obecní zřízení z r. 1864 počalo působiti. Vznikl-li řečený poměr teprve později, pak jde tu o instituci, která byť se požívacím právům dle § 70 ob. zříz. sebe více podobala, nemůže s nimi býti stotožňována. Právě tato okolnost je však sporná. St-1 doznává sice, že realita, o kterou jde, jest nyní majetkem obecním, popírá však, že tomu tak bylo již v r. 1864, a tvrdí, že realita ona byla ve spoluvlastnictví uživatelů, a že tedy před r. 1883 užívali majitelé dotčených 20 usedlostí pastevních pozemků ze zcela jiného titulu právního nežli jest veřejnoprávný vztah »občana« k obci.
Pokud st-1 vytýká, že žal. úřad nehleděl ke stavu knihovnímu, dle něhož ve vložce č. 64 kat. obce N., kdež dotčené pozemky, nyní nesporně obecní, jsou zapsány, vložena jest pro něho služebnost pásti dobytek na pozemcích obce N., neuvádí moment rozhodný. Neboť faktum, že a jak určité právo požívací jest zapsáno v knihách pozemkových, nemá samo o sobě ve sporu o to, zda jde o práva požívací dle § 70 ob. zříz., rozhodného významu, neudál-li se zápis onen na základě autoritativního výroku, který otázku, jde-li o právo soukromé či o právo požívací dle § 70 ob. zříz. jako otázku ve spor (in judicium) vznesenou pravoplatně rozhodl. Nelze tedy přikládati rozhodující význam ani tomu, že právo požívací tu jako spoluvlastnictví, tu jako služebnost do knihy pozemkové bylo zapsáno, je-li zjevno — a tak se má věc i v případě dnes sporném — že zápis tento- stal se jen na základě vyšetření faktických poměrů při zakládání pozemkových knih, tedy v řízení nesporném, v němž otázka povahy těchto práv nebyla ani rozsudkem soudním, ani rozhodnutím příslušného úřadu samosprávného rozřešena.
St-1 však popírá — a činil tak již v řízení správním — že pozemky vložky č. 64 kat. obce N. byly již r. 1864 majetkem obce, a tvrdí, že se jím staly teprve při zakládání knih pozemkových na základě protokolu ze dne 4. dubna 1883, když byli dosavadní »faktičtí držitelé« a »vlastníci« dali k tomu souhlas »vyhradivše si právo pastvy«.
Stížnost se sice mýlí, domnívá-li se, že prohlášení v citovaném protokolu při zakládání knih pozemkových učiněná podávají plný důkaz o tom, neboť není vyloučeno, že předchůdcové dnešních poživatelů, kteří získali před nepamětnými časy zboží N. a rozdělivše je mezi sebe ponechali si pastoušku a pozemky ke společnému užívání, představovali té doby celou obec rustikální a ponechavše pozemky tyto ve společném užívání (všech) ruistikalistů, dali jim již tím charakter občiny, to jest onoho kusu majetku obecního, který platnému právu znám jest jako obecní statek § 70 obec. zříz.
S druhé strany není ovšem také vyloučeno, že až do r. 1883 byly dotčené pozemky vskutku ve spoluvlastnictví dnešních poživatelů, jak stížnost věc líčí, a že tito teprve při zakládání pozemkových knih vlastnictví ve prospěch obce se vzdali, vyhradivše si jen právo pastvy.
Leč právě proto, že není jisto, zdali pozemky, o něž jde, byly již roce 1864 majetkem obce N., či staly-li se jím teprve později, a poněvadž — jak svrchu vyloženo — sporná tato okolnost jest významná pro řešení otázky, zdali v konkrétním případě běží o statek obecní dle § 70 ob. zříz. či o jmění obecní stížené soukromoprávními služebnostmi, jest skutková podstata naříkaného rozhodnutí neúplná, pročež bylo nutno je dle § 6, odst. 2 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 1239. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 437-442.