Č. 1373

.
Pozemková reforma: 1. Právní samostatností dle § 3 a) zák. zábor. rozuměti jest právní schopnost objektu, býti sám o sobě předmětem všech práv a závazků. — 2. Stížnost potírající výrok st. poz. úřadu, kterým bylo odepřeno vyloučení určité nemovitosti ze záboru proto, že není hospodářsky samostatným objektem, tvrzením, že jde o objekt právně samostatný, otázkou hospodářské samostatnosti objektu toho však se neobírající, je nepřípustná, protože neobsahuje žádného dle § 18 zák. o ss precisovaného stížného bodu.
(Nález ze dne 24. května 1922 č. 7216.)
Prejudikatura: k 1. Boh. č. 931 adm.
Věc: Kollegiátní kapitola ve St B. (adv. Dr. V. Keyř z Brandýsa n. L.) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (odb. rada V. Kaňka) o vyloučení objektu ze záboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad žádosti st-lky o vyloučení hostince č. p. 117, postaveného na stav. parc. č. kat. 150/1 se zahradou č. kat. 152 zaneseného v knih. vl. č. 117 kat. obce St. B. a stavební částice č. 150/2 zanesené v knih. vložce č. 194 tamtéž ze záboru, poněvadž se mu nedostává všech zákonných podmínek § 3 záb. zák., když hostinec se zahradou není objektem právně samostatným, stavební částice č. 150/2 pak objektem hospodářsky samostatným.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Norma § 3 lit. a) záb. zák., o kterou st-lka nárok na vyloučení svrchu uvedených objektů ze záboru opírala a opírá, vylučuje ze záboru objekty jinak zabrané, splněny-li při nich tyto podmínky: 1. že jsou právně samostatny, 2. že jsou hospodářsky samostatny, 3. že neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech. Tyto tři podmínky musejí býti v každém jednotlivém případě společně splněny, aby nárok na vyloučení toho kterého objektu ze záboru mohl s úspěchem býti uplatňován a nedostatek i jen jediné z nich činí použití předpisu § 3 lit. a) zábor. zák. nemožným.
Žal. úřad popřel právní samostatnost hostince č. p. 117 postaveného na stavební částici č. 150/1 se zahradou č. kat. 152 a popřel hospodářskou samostatnost stavební částice č. 150/2 uváděje, že ve vložce č. 117 kat. obce St. B., do které hostinec č. p. 117 i se zahradou č. 150/1 je zapsán, zanesena je ještě řada pozemků, jež s hostincem a zahradou tvoří jedno knihovní tělo a poněvadž stavební částice č. 150/2, tvořící sama knihovní vložku č. 194 kat. obce Stará Boleslav slouží uvedenému hostinci. Stížnost míní, že hostinec č. p. 117 se zahradou č. kat. 152 jsou právně samostatné, dovozujíc, že ta okolnost, že do knihovní vložky č. 117 kat. obce St. B. i jiné parcely jsou zapsány, je pro otázku právní samostatnosti bez významu.
Nss trvá v té příčině na právním názoru vysloveném ve zdejším nálezu ze dne 7. září 1921 č. 11128 (Boh. č. 931 adm.), na jehož odůvodnění se dle § 44 jedn. ř. poukazuje, dle něhož právní samostatností dle § 3 a) záb. zák. nutno rozuměti právní schopnost objektu býti sám o sobě předmětem všech práv a závazků. Dle toho názoru nelze však pokládati za objekty právně samostatné takové, které spolu s jiným zabraným majetkem tvoří v jedné a téže knihovní vložce jedno knihovní těleso, poněvadž všechna zástavní práva zapsaná v této vložce, postihují jak tyto objekty, tak i ostatní nemovitosti, jež s nimi činí předmět téže vložky.
Tento právní názor není nijak vyvrácen vývody stížnosti. Stížnost směšuje ve vývodech svých dva zcela různé pojmy, totiž pojem »knihovní těleso« a pojem »nemovitost« sel. katastrální částice, míníc, že každá katastrální částice, ať již stavební, ať již pozemková je samostatným tělesem knihovním, že pravidelně jen jedna má býti do knihovní vložky zapsána a je-li jich ve knihovní vložce zapsáno více, že přece každá z nich, tvoříc knihovní těleso, zachovává svou samostatnost právní. Tento názor však nejen nenalézá v zákoně opory, nýbrž je jím přímo vyvrácen.
Dle § 21 zák. ze dne 5. prosince 1874 č. 92 z. z. pro Čechy bylo při zakládání pozemkových kněh vyšetřiti, které z pozemkových parcel mají samy o sobě tvořiti samostatná tělesa knihovní a které mají za účelem utvoření těles knihovních býti spojeny, při čemž u nemovitostí, které již v pozemkové knize byly zapsány, bylo dle § 23 vzíti za základ dosavadní knihovní stav. Dle § 4 téhož zákona má pak každá knihovní vložka pravidelně obsahovati jen jedno knihovní těleso. Dle druhého odstavce tohoto § může do téže vložky knihovní v knihách pozemkových býti zaneseno i několik knihovních těles, patří-li témuž vlastníku a není-li se obávati zmatku. V tomto výjimečném případě, je-li totiž v téže knihovní vložce zaneseno několik knihovních těles, musí dle § 11 cit. zák. zápisy každého knihovního tělesa na listu A býti učiněny odděleně, každé z těchto knihovních těles musí na listu tom býti opatřeno běžným číslem a zápisy na ostatních listech musí se odvolávati na tato běžná čísla.
Z těchto ustanovení plyne, že ne každá katastrální částice, ať již pozemková neb stavební s několika jinými částicemi v téže knihovní vložce zanesená je samostatným knihovním tělesem, nýbrž jen taková neb více jich, které v pozemkové knize jako zvláštní těleso způsobem v citovaném § li uvedeným jsou vyznačeny.
Je tedy mylná premisa, z níž vývody stížnosti vycházejí, že každá katastrální částice je sama o sobě samostatným knihovním tělesem a jest ovšem i mylný názor z chybné této premisy dedukovaný, že každá katastrální částice, jsouc samostatným tělesem knihovním, a tím samostatným objektem práv a závazků, jest i právně samostatnou.
Žal. úřad tedy právem vyslovil, že hostinec a zahrada, tvořící s ostatními ve knihovní vložce č. 117 kat. obce St. B. zanesenými pozemky jedno knihovní těleso, nemají právní samostatnosti.
Není-li však hostinec ten se zahradou objektem právně samostatným, pak není dle předpisu § 3 a) zábor. zák. ze záboru vyloučen, i kdyby byl hospodářsky samostatným a nesloužil hospodaření na zabraných nemovitostech st-lčiných a nemůže proto tvořiti vadu řízení, že o těchto skutkových momentech při nedostatku právní samostatnosti již právně bezvýznamných, nebylo konáno šetření.
Stížnost se tedy jeví, pokud jde o rozhodnutí stran hostince se zahradou bezdůvodnou.
Co do nemovitosti stav. č. 150/2, zanesené v knihovní vložce č. 194 kat. obce St. B., potírá stížnost odepřené její vyloučení ze záboru tvrzením, že i tato parcela jest právně samostatnou. Stížnost přehlíží však, že žádost o vyloučení této nemovitosti zamítnuta byla pro nedostatek samostatnosti hospodářské, která dle nař. rozhodnutí není dána proto, poněvadž tato nemovitost slouží dle udání st-lky samé hostinci záboru podléhajícímu. Vývody stížnosti, dovozující právní samostatnost této nemovitosti jdou proto mimo a proti výroku, že nemovitost ta není hospodářsky samostatnou, stížnost vůbec neobsahuje žádného dle § 18 zák. o ss precisovaného bodu stižního. Bylo ji tedy v tom směru odmítnouti.

Citace:

č. 1373. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 731-733.