Č. 1443

.
Policejní věci trestní: Celý instanční postup v řízení policejně trestním tvoří jednotný celek.
(Nález ze dne 26. června 1922 č. 16785/21.)
Věc: Čeněk C. v K. proti zemské správě politické v Praze stran přestupku zákona o zabírání bytů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody:
Rozhodnutí, do něhož si stěžováno, přičítá st-li porušení zákona o zabírání bytů ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. ve dvojím směru:
1. že proti předpisům § 10 cit. zákona volně nakládal jako vlastník domu s bytem pravoplatně zabraným sám jej obsadiv, 2. že bránil nastěhováni se legionáře K., kterému zabraný byt byl přikázán, do bytu tím, že dvéře rozsekal a bezpečnostní stráž insultoval.
Ve stížnosti vytýká Čeněk Č., že rozhodnutí to jest vadné, poněvadž bylo vydáno bez ohledu na to, že v odvolání svém popřel, že se deliktů stíhaných dopustil a důkaz o tom nabízel, že se vyklizení bytu nebránil a do zabraného, bytu se nenastěhoval.
Žal. úřad založil rozhodnutí své na skutkových zjištěních stolice prvé, opřel tedy skutkovou podstatu stíhaných deliktů jen o obsah oznámení městského úřadu na Kladně ze dne .— a o doznání st-lovo.
Dle uvedeného oznámení nevyhověl Čeněk Č. nařízení bytové komise, aby jí odevzdal byt po Ludvíku T. v jeho domě zabraný, naopak rozsekal sekerou dvéře a když se tam měl stěhovati legionář K., prohlásil, že do bytu žádného nepustí, že mu nemá žádný co v jeho domě poroučet.
Dle protokolu ze dne — přiznal Čeněk Č. u okresní správy politické na Kladně, že si ponechal byt po T. přes to, že byl přidělen legionáři K.
Zjištění skutkové podstaty pod č. 1 uvedené zakládá se tudíž jedině na doznání st-lově, kdežto skutková povaha pod č. 2 uvedená opírá se, pokud jde o bránění nastěhování se K. rozsekáním dveří, o obsah zmíněného oznámení. Další okolnost ve skutkovém zjištění pod č. 2 obsažená, že st-l insultoval stráž bezpečnostní, když se K. do bytu měl nastěhovati, není vůbec dovolanými průvody potvrzena.
V odvolání z rozhodnutí stolice první podaném popřel st-l skutkovou povahu pod č. 1 uvedenou a namítal, že zabraný byt sám neobsadil, nýbrž že tak učinil bez jeho vědomí Emanuel S., o čemž nabízel důkazy.
Celý instanční postup v řízení policejně trestním tvoří jednotný celek, takže lze v kterékoliv vyšší instanci uplatňovati nové skutečnosti třebas i takové, které jsou s původním udáním strany v rozporu. Neměl tedy žal. úřad okolnosti st-lem v odvolání uváděná nechati bez povšimnutí. Naopak poněvadž původní doznání jimi bylo úplně odvoláno, nemohl úřad toto odvolané doznání pokládati již za základ pro svá zjištění. Odpadlo-li však doznání, nemá zjištění skutkové podstaty pod č. 1 uvedené, jen na doznání st-le založené, ve správních spisech žádné opory.
Co pak se týče skutkového zjištění pod č. 2, dlužno poukázati k tomu, že, jak již uvedeno, okolnost, že st-l insultoval stráž bezpečnostní, není oznámením města Kladna vůbec doložena a nemá ve spisech správních opory. Pokud pak jde o další deliktní činnost st-le, že totiž dveře rozsekal, tvořil podklad zjištění žal. úřadu pouze obsah trestního oznámení. St-l obsah dotyčný popřel. Žal. úřadu náleželo tudíž, aby šetřením rozpor mezi obsahem trestního oznámení a tvrzením st-le vysvětlil. Žal. úřad tak neučinil. Opomenutí toto zakládá rovněž podstatnou vadu řízení a bylo tudíž nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6/2 zák. o ss.

Citace:

č. 1443. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 889-890.