Č. 1264.

Náhrada škod způsobených výtržnostmi: Na náhradu škody způsobené výtržnostmi ve smyslu zák. ze dne 18. března 1920 č. 187 sb. z. a n. nemá poškozený nároku.
(Nález ze dne 28. března 1922 č. 4385.)
Věc: Fa. F. a L. v Praze proti ministerstvu vnitra (rada fin. prokur. Dr. Jan Kučera) stran náhrady škody způsobené výtržnostmi.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká právního nároku na náhradu škody stěžovatelem vzneseného, zrušuje se pro vady řízení. — Stížnost v příčině příspěvku k náhradě škody ve smyslu zákona z 18. března 1920 č. 187 sb. z. a n. zamítá se jako nepřípustná.
Důvody: Dne 16. listopadu 1920 shlukl se před kavárnou »Štěpán« v Praze při odvádění německého studenta stráží na policejní komisařství zástup asi 500 osob, pobouřený dle udání provokacemi studenta. Stráž doprovázející studenta byla nucena uchýliti se před davem do zmíněné kavárny, demonstranti však vnikli do vnitř, při čemž byly roztříštěny 2 skleněné tabule velké a 2 malé a kromě toho byly rozbity 2 ruční vozíky.
O tomto případu učinila stěžující si firma oznámení policejnímu ředitelství v Praze, udávajíc, že výtržností tou byla jí způsobena škoda 18 550 K (mimo poškození vozíku) a žádala za náhradu této škody vzhledem k tomu, že způsobena byla nedostatečným opatřením policejního ředitelství a orgánů bezpečnostních bez viny firmy.
Min. vnitra výnosem ze dne 8. dubna 1921 č. — prohlásilo, že nevyhovuje žádosti st-lky o náhradu škody způsobené jí při listopadových výtržnostech r. 1920, poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že hospodářská existence firmy nebyla způsobenou škodou ohrožena.
Do tohoto rozhodnutí podává firma stížnost, v níž činí naříkanému rozhodnutí tyto výtky:
1. Min. vnitra neprávem rozhodlo o nároku st-lky v prvé stolici, neboť nárok její nelze subsumovati pod ustanovení zákona ze dne 18. března 1920 č. 187 sb. z. a n. o náhradě škody způsobené výtržnostmi, nýbrž pod ustanovení § 37 ob. zř., z něhož per analogiam lze odvoditi i závazek státu k náhradě škody. Vzhledem k tomu mělo býti o nároku rozhodováno pořadem všech tří stolic úřadů správních.
2. Škoda způsobena byla zaviněním státu, jenž opomenul učiniti náležitá opatření, aby škodě bylo zabráněno. Stát k náhradě této škody jest povinen jako každá česká obec.
3. Kdyby vznesený nárok bylo posuzovati dle zákona ze dne 18. března 1920 č. 187, což však stížnost popírá, pak není správné zjištění úřadu, že hospodářská existence firmy nebyla způsobenou škodou ohrožena, neboť kromě obchodního zařízení nemá firma jiného jmění a škoda tak značná jest i pro dobře situovaného velkou obětí. Firma dosud nebyla ani s to, aby poškození dala opraviti.
Nss uvážil o námitkách stížnosti takto:
St-lka domáhala se na policejním ředitelství pražském náhrady škody způsobené výtržností z důvodu, že nebyla učiněna dostatečná policejní opatření k zabránění výtržností a následkem toho st-lka beze své viny utrpěla škodu. Úřad spatřoval v podání tom žádost st-lky za poskytnutí příspěvku k náhradě škody dle zákona z 18. března 1920 č. 187 sb. z. a n. a odepřel st-lce poskytnutí příspěvku proto, že hospodářská existence její nebyla způsobenou škodou ohrožena.
Pokud st-lka brojí proti tomuto výroku žal. úřadu, shledal nss stížnost její nepřípustnou.
Ze znění cit. zákona, zejména pak ze slov § 1 »stát může poskytnouti příspěvek« a § 4: »O tom, zda a v jaké výši má býti poškozenému příspěvek poskytnut, rozhoduje podle svého volného uvážení ministerstvo vnitra...«, jest patrno, že zákon nechtěl uložiti státu právní závazek, aby poskytnul příspěvek k náhradě škody, i kdyby v konkrétním případě byly zjištěny veškery předpoklady, za jakých vzniká pro úřad možnost příspěvek uděliti. Není-li na straně státu takového právního závazku, nemůže mu ani na straně st-lky odpovídati nějaký právní nárok, jehož porušení by st-lka mohla tvrditi, i jest stížnost její v tomto směru nepřípustná (§ 2 zák. o ss).
Žádost st-lčinu však nelze pokládati za pouhé domáhání se příspěvku k náhradě škody, v petitu jejím jest obsaženo více, neboť st-lka uplatňovala žádostí svou proti státu i právní nárok na náhradu škody z důvodu, že nebyla učiněna dostatečná policejní opatření k odvrácení nebo potlačení výtržnosti, kterou jí způsobena byla škoda na majetku.
Ačkoliv nař. rozhodnutí formálně vyřídilo žádost st-lčinu v celém jejím rozsahu, přece věcně omezilo výrok svůj pouze na zamítnutí požadavku st-lčina za poskytnutí příspěvku k náhradě škody dle svrchu cit. zák. č. 187 z r. 1920, ponechavši uplatňování právního nároku strany bez jakéhokoliv povšimnutí. Následkem toho není z rozhodnutí patrno, jaké stanovisko úřad, ač vyřídil žádost st-lčinu in toto, zaujal k vznesenému právnímu nároku jejímu na náhradu utrpěné škody z důvodu zanedbání policejních opatření státem.
Opomenutí to, znemožňujíc přezkoumání zákonnosti nař. rozhodnutí po této stránce, zakládá podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo nař. rozhodnutí v této části zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 1264. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 499-501.