Č. 1427.Nemocenské pojišťování dělnictva: Osvobození udělená podle § 4 zák. nemoc. pozbyla platnosti zákonem ze dne 15. května 1919 čís. 268 sb. z. a n.(Nález ze dne 17. června 1922 č. 8690.)Věc: Edvard R. v P. proti ministerstvu sociální péče v Praze (min. místotaj. Dr. J. Tučný, a zúčastněnou stranu — okres. nemoc. pokladnu v P. adv. Dr. J. Košek z Prahy) stran sproštění od pojistné povinnosti nemocenské.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Útraty účtované stranou zúčastněnou se nepřisuzují.Důvody: K žádosti notáře Edvarda R. v P. ze 4. února 1911 společně s Ladislavem K., notářským praktikantem, podané, osvobodilo okresní hejtmanství v Prostějově, výměrem ze dne 21. února 1911 č. — ve smyslu § 4 zákona ze dne 30. března 1888 č. 33 ř. z. Ladislava K. od povinnosti nemocenského pojištění, poněvadž se notář R. zavázal jmenovanému v případě nemoci služné platiti nejméně 20 neděl. Přípisem ze dne 15. ledna 1921 č. j. — oznámila okresní nemocenská pokladna v Prostějově notáři Edvardu R., že Ladislav K. podléhá podle § 1, odst. 1 nemocenského zákona ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n. nemocenskému pojištění pro případ nemoci, neboť zákonem tím pozbyl, osvobozovací dekret své účinnosti, protože § 4 nemoc. zákona cit. zákonem byl zrušen.Rozhodnutím ze dne — vyhověla okresní politická správa v . Prostějově stížnosti notáře Edvarda R. a vyslovila další platnost osvobozovacího dekretu, poněvadž článkem I. zákona ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n. bylo sice ustanovení § 4 nemocenského zákona zrušeno, t. j. byla tím politickým úřadům odňata možnost osvobozeni pro futuro poskytnouti, ale nebyla tím nikterak dotčena osvobození pravoplatně již nabytá.Na odvolání okresní nemocenské pokladny v Prostějově zrušila však zemská správa politická v Brně rozhodnutím ze dne — výměr ten a vyslovila, že Ladislav K. od 1. července 1919 podléhá nemocenské pojistné povinnosti z těchto důvodů:»Ustanovení § 4 zák. ve znění zákona z 10. listopadu 1917 č. 457 ř. z. bylo zrušeno zákonem z 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n. a nebyla politickým úřadům dána možnost osvobozovati od pojištění nemocenského osoby, jinak pojistné povinnosti podrobené. Tím podrobeny byly nově pojistné povinnosti podle § 1 cit. zákona z r. 1919 též osoby, které až dosud podle zrušeného § 4 nemoc. zákona byly okresními úřady politickými osvobozeny od povinnosti pojistné. Osvobození takové nemělo povahu osobního oprávnění, ježto i takové osoby, změnily-li se jejich poměry, na základě jichž osvobození bylo vysloveno, mohly zase podléhati pojistné povinnosti.«Odvolání Eduarda R. nevyhovělo ministerstvo sociální péče rozhodnutím ze dne — z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.O stížnosti uvážil nss toto:Předmět sporu tvoří otázka, zda osvobození udělené výměrem okresního hejtmanství v Prostějově ze dne 21. února 1911 pro notářského praktikanta Ladislava K. ve smyslu § 4 nemoc. zákona ze dne 30. března 1888 č. 33 ř. z. zůstává v platnosti i po účinnosti zákona ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n.Nss odpověděl na tuto otázku ve smyslu nař. rozhodnutí, vycházeje při tom z těchto úvah:Zákon ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n., třeba že navázal na dřívější zákonodárství o nemocenském pojištění, stanovil základní zásady nemocenského pojišťování úplně nově, a to jednak co do okruhu osob pojistné povinnosti podléhajících, jednak co do formy, dle níž má toto pojištění býti realisováno. Po stránce první zrušil nový zákon ustanovení §§ 1 až 4 zák. ze dne 30. března 1888 č. 33 ř. z. o nemocenském pojištění dělníků, položiv na jejich místě předpis, že pro případ nemoci jsou podle tohoto zákona, dnem účinnosti jeho, t. j. od 1. července 1919 pojištěny všechny osoby, jež vykonávajíce práce a služby na základě poměru pracovního, služebního a učňovského, nevykonávají jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně; po stránce druhé upravuje znovu způsob, jakým pojištění to má býti prováděno; zákon označil vedle dosavadních okresních pokladen nemocenských řádnými nositelkami ne- mocenského pojištění pro kategorii zemědělských a lesních pojištěnců nový útvar pokladen (§ 12, odst. 2) a omezil počet pokladen náhradních (čl. XXI. a XXII. § 11). Jiných forem pojištění, jmenovitě oné, kterou připouštěl zákon ze dne 30. března 1888 č. 33 ř. z. v § 4, citovaný zákon z roku 1919 nezná.Kogentní povaha těchto zákonných předpisů, jež dochází jasného výrazu zejména v § 1, odst. 1 (»Pro případ nemoci pojištěny jsou podle tohoto zákona«), nepřipouští jiného výkladu nežli že zrušením §§ 1—4 nemoc. zákona z r. 1888 nebyl jen odňat zákonný podklad pro udílení nových osvobození ve smyslu cit. § 4, nýbrž že tím pozbyla platnosti i veškerá osvobození dle cit. § 4 dříve již udělená. Opačný názor, jejž hájí stížnost, vedl by k důsledkům, jež by byly ve zřejmém rozporu s ustanovením cit. § 1, odst. 1, jež neuznává pojištění jiného obsahu a u jiných nositelů, nežli jak předpisuje zákon z r. 1919.Vyslovilo-li tudíž nař. rozhodnutí, že Ladislav K. od 1. července 1919 jest podroben nemocenskému pojištění dle zákona ze dne 15. května 1919 č. 268 sb. z. a n. a že osvobození jeho od pojistné povinnosti povolené výměrem okresního hejtmanství v Prostějově ze dne 21. února 1911 od účinnosti toho zákona pozbylo platnosti, jest tento výrok ve shodě se zákonem a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.