Č. 1381.Koncesované živnosti: Posouzení »místní potřeby«, rozhodné pro udělení koncese hostinské a výčepnické podle § 18 živn. ř.(Nález ze dne 27. května 1922 č. 7417.)Věc: Pavel P. ve V. (adv. Dr. L. Fořt z Prahy) proti zemské správě politické v Praze stran koncese k výčepu pálených lihových nápojů.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Nař. rozhodnutím byla v pořadu instancí zamítnuta stížnost st-lova za udělení koncese k výčepu lihovin v domě čp. — ve V. na základě ustanoveni § 18 živn. řádu, jelikož potřeba obyvatelstva ve V. žádané hostinské a výčepní živnosti nevyžaduje.Stížnost proti tomuto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou.Jak ze správních spisů vysvítá, založil úřad 1. stolice svůj úsudek, že místní potřeba udělení žádané koncese nevyžaduje, především na skutečnosti, že obec V. má něco přes 1000 obyvatel a že je tam 9 hostinských koncesí.Politickému úřadu sluší také přiznati znalost místních poměrů dopravních, hospodářských i sociálních, jež jsou pro posouzení místní potřeby závažny. Se zřetelem k tomu neshledal nss, že by žal. úřad opíraje se o uvedené skutečnosti, jakož i o místní znalost úřadu 1. stolice a dospěv k úsudku, že místní potřeba udělení koncese st-li nevyžaduje, nebyl měl pro tento úsudek dostatečného podkladu anebo že by řízení v tomto směru vyžadovalo nějakého doplnění.Dovolává-li se st-l toho, že ani obec ani živnostenské společenstvo proti udělení koncese námitek nečinilo, jest k tomu podotknouti, že úřad jest oprávněn otázku místní potřeby posuzovati samostatně, aniž je při tom vázán na vyjádření obce nebo společenstva. Nemohl proto námitku vadnosti řízení uznati za důvodnou.Poukazuje-li stížnost na to, že v domě č. — ve V. stejná koncese již dříve byla prováděna, takže by udělením koncese st-li nenastalo rozmnožení dosavadního počtu živností hostinských, jest k tomu podotknouti, že po rozumu § 18 živn. řádu jest úřad živnostenský oprávněn i povinen, vyřizuje žádost o udělení koncese podle § 16 živn. řádu, v každém případě zkoumati, je-li udělení žádané koncese místní potřebou odůvodněno, tudíž i v takovém případě, kdyby udělením této koncese efektivní rozmnožení koncesí nenastalo. Stížnost dovolává se také toho, že se v domku č.— ve V. od nepaměti lihoviny vyráběly i prodávaly a že v pozemkových knihách také domek ten jest tak zapsán. Jestliže tímto tvrzením chtěl snad st-l vznésti nárok na uznání, že živnost výčepu lihovin jest na domku č. — ve V. radikována, jest k tomu, poznamenati, že uznání takového nároku musil by se domáhati způsobem upraveným v min. nař. ze dne 31. října 1856 č. 204 ř. z. Nař. rozhodnutím otázka reální (radikované) povahy živnosti výčepnické na domě č. — ve V. řešena nebyla a nemůže tudíž ani nss po rozumu §§ 2 a 6 zák. ze dne 22. října 1875 otázku tuto činiti předmětem své kognice.Z důvodů svrchu uvedených bylo stížnost zamítnouti jako bezdů- vodnou.