Č. 1334.

Vojenské záležitosti: I. § 1 zák. z 19. března 1920 č. 194 sb. z. a n. neposkytuje bývalým rak.-uherským, rakouským a uherským vojenským gážistům subjektivního právního nároku na to, aby byli převzati jako gážisté do čsl. vojska. — II. Podmínky zařadění nepřevzatého gážisty jako prostého vojína do zálohy.
(Nález ze dne 29. dubna 1922 č. 5675.1)
Věc: Dr. Emil D. v K. proti ministerstvu Národní Obrany v Praze stran nepřevzetí za gážistu a zařazení ve vlastnosti prostého vojína.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím .... byla přihláška justičního nadporučíka Dra Emila D. o přijetí do čsl. armády jako gažisty v neaktivním stavu dle § 1 zák. ze dne 19. března 1920 č. 194 sb. z. a n. zamítnuta, a byl jmenovaný podle § 2 bran. zákona ze dne 19. března 1920 č. 193 sb. z. a n. zařazen jako prostý vojín v záloze do čsl. vojska k pěšímu pluku č. 10.
Stížnost do rozhodnutí tohoto podaná vytýká jemu nezákonnost z těchto důvodů:
1. Přihláška o převzetí v hodnosti nadporučíka auditora neměla býti odmítnuta, poněvadž st-l vykonal dne 1. března 1921 přísahu jako gažista. a ve výměru čsl. domobraneckého velitelství č. 15 v Opavě ze dne 10. února 1920, jímž byl vyzván ke složení této přísahy, bylo výslovně řečeno, že se st-l podle vydaného výnosu považuje za gažistu, poněvadž podal přihlášku o přijetí do čsl. armády;
2. nebyla-li již st-li důstojnická hodnost přiznána, pak neměl býti zařazen jako vojín do zálohy, neboť st-l byl odveden a nadporučíkem auditorem v záloze jmenován jen na dobu války, nemůže tedy býti považován za vojína ani za záložníka, nýbrž jen za osobu branné povinnosti sice podléhající, ale dosud neodvedenou.
O stížnosti této uvážil nss následující:
Přejímání bývalých rakousko-uherských, rakouských a uherských vojenských gažistů do vojenských služeb čsl. republiky jako čsl. vojenských gažistů upravuje jedině § 1. zák. ze dne 19. března 1920 č. 194 sb. z. a n., jenž pověřuje přejímáním tím ministerstvo národní obrany a dává mu výslovně právo, aby v té příčině rozhodovalo podle vlastního uvážení. Tento předpis zákonný neposkytuje tedy jmenovaným gažistům žádného subjektivního právního nároku na to, aby byli převzati jako gažisté do čsl. vojska (§ 2 zák. o ss).
Podobný nárok nemůže býti ani jinak ze zákona vyvozován. Neprávem vyvozuje stížnost tento nárok z okolností, že byl st-l podle výměru domobraneckého velitelství z 10. února 1920 výslovně za gažistu považován z důvodu, že podal přihlášku o přijetí do čsl. armády za gažistu, a z okolnosti, že byl jako gažista do přísahy vzat, neboť tento výrok i toto vzetí do přísahy na základě dosud nevyřízené přihlášky nemohlo prejudikovati rozhodnutí ministerstva o skutečném převzetí za gažistů, o němž úřad mohl a musil rozhodovati jedině podle zákona ze dne 19. března 1920 č. 194 sb. z. a n., i měly a mohly míti okolnosti ty pouze význam zatímního vedení v evidenci, jak to dodatečně stanoví § 7, posl. odst. nař. vlády ze dne 27. července 1920 č. 470 sb. z. a n. předpisem, že ti, kteří se přihlásili jako vojenští gažisté, jejichž přihláška však ještě nebyla vyřízena, mají býti prozatím dále vedeni v evidenci jakožto vojenští gažisté a že po vyřízení přihlášky má s nimi býti naloženo jako s ostatními vojenskými gažisty stejného poměru podle předchozích ustanovení.
Z těchto předchozích ustanovení pak padá vzhledem k druhé námitce stížnosti v úvahu jednak předpis § 2 branného zákona ze dne 19. března 1920 č. 193 sb. z. a n., dle něhož branná povinnost jest všeobecná a stejná pro všechny státní občany čsl. republiky, obsahuje povinnost odvodní a služební, tuto jednak k presenční službě, jednak ke službě v záloze a počíná rokem, v němž občan dokončí 20. a přestává — vyjímaje vojenské osoby z povolání — rokem, v němž končí 50. rok věku, — jednak předpis § 62, odst. 1 branného zákona, že domobrana ročníků 1897 a starších, kteří jsou podle poslední platné klasifikace k vojenské službě se zbraní schopni, pokládají se za odvedené a budou převedeni do zálohy, a konečně předpis § 7, odst. 1 a 2 cit. nařízení vlády, dle něhož ti, kteří byli za mobilisace a ve válce jmenováni domobraneckými vojenskými gažisty, pokud nebyli jako gažisté převzati a branné povinnosti dle § 2 br. zákona ještě podléhají, vřadí se do zálohy jako prostí vojíni.
Že st-l na dobu války jako domobranec odveden byl, stížnost doznává. Že by pak uvedené podmínky §§ 2 a 62 bran. zákona, zejména pokud jde o věk a schopnost ke službě se zbraní nebyly v daném případu v době vydání nař. rozhodnutí splněny, stížnost ani netvrdí.
Jest tedy stížnost v obojím směru neodůvodněna i bylo ji zamítnouti.

Stejně nález z téhož dne č. 5676.

Citace:

Č. 1334. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 650-652.