Č. 1333.Pozemková reforma: St. poz. úřad může podle § 4 zák. ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. schváliti prodej dříví také podmínečně, t. j. za takových podmínek, aby odpovídal řádné těžbě lesní a neobmezoval právo státu vyplývající ze záborového zákona. K tomu náleží také podmínky, jimiž má býti zabezpečeno řádné hospodaření v lesích a zachování lesa ve stavu dobrém a neztenčeném. Lhostejno je, zda snad by byl dle positivních předpisů zákonných i některý jiný úřad oprávněn ve svém oboru působnosti zakročiti proti straně, která by jednala proti některé z oněch podmínek směřujících k ochraně lesů.(Nález ze dne 28. dubna 1922 č. 5681.)Věc: Dr. Wolfgang H. v K. (adv. Dr. J. Nebesář z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o ustanovení podmínek při prodeji dříví.Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud stanoví podmínky, že kupující jest povinen v případě potřeby část dříví přenechati státu, a že nesmí se dřívím na místě samém a v lesním obvodu obchodovati a dále je zpracovati, zrušuje se pro nezákonnost; jinak zamítá se stížnost jako bezdůvodná.Důvody: Rozhodnutím obvodové úřadovny stpú z — byl st-li schválen hlášený prodej dříví v celkové výši 600 m3 ve smyslu § 4 zák. ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. s těmito výhradami: 1. že event. odpovědnost za požadované ceny před lichevními soudy nese výlučně prodavatel; 2. že do 8 dnů předloženo bude oběma kontrahenty podepsané potvrzení, že prodejní podmínky byly takto doplněny a že budou zachovány; a) ze sečí zmlazovacích musí býti dříví vyváženo s největší šetrností stávajícího mlází a porostů okolních, vývoz smí se díti jen za sněhu vysoko napadlého, b) v případě nutnosti zavazuje se kupující potřebnou část koupených produktů přenechati státu, c) vývoz dříví z lesa smí se díti jen po cestách k tomu určených a musí býti dbáno všech pokynů osob dozorčích, d) kupci je zakázáno další obchodování se dřívím na místě samém, po případě v lesním obvodu dotčeného velkostatku a další jeho zpracování.Stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí, namítající nezákonnost výhrad ke schválení připojených, byla nař. rozhodnutím žal. úřadu zamítnuta s odůvodněním, že výhrady ke schválení připojené mají vesměs účel zajistiti řádnou lesní těžbu a řádné hospodaření lesní a že jsou tedy odůvodněny.O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvažoval nss takto:Stížnost vidí nezákonnost nař. rozhodnutí především v tom, že ke schválení hlášeného prodeje dříví byly vůbec připojeny nějaké výhrady, dovozujíc, že dle ustanovení § 4 zák. ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. je žal. úřad pouze oprávněn prohlásiti hlášený prodej dříví za neplatný, pakliže smlouvami o prodej ten měl by býti zmařen účel záborového zákona, že však ani z tohoto ani z jiných ustanovení cit. zákona nedá se vyvoditi právo žal. úřadu schválení smlouvy o prodej dříví činiti závislým na nějakých výhradách. Tento názor stížnosti nss nesdílí. Uložil-li § 4 cit. zákona osobě na zabraném lesním majetku hospodařící povinnost hlásiti do 14 dnů každý prodej dříví, vyjímaje drobný prodej místní, a vyhradil-li v odst. 2. cit. § stpú právo prohlásiti prodej za neplatný, odporuje-li řádné těžbě lesní neb obmezuje-li právo státu, vyplývající ze záborového zákona, pak nemůže býti právem žal. úřadu bráněno, uzná-li, že prodej ten za podmínek stranami smluvených omezuje řádnou těžbu lesní a právo státu, ze záborového zákona vyplývající, aby prodej ten neprohlásil přímo za neplatný, nýbrž jej schválil za určitých podmínek, za kterých by odpovídal řádné těžbě lesní a neobmezoval svrchu řečené právo státu.Takové podmínečné schválení ohlášeného prodeje obsahuje v sobě vlastně i výrok, že prodej za podmínek hlášených se neschvaluje, t. j. prohlašuje se za neplatný a jen budou-li podmínky ke schválení připojené splněny, za platný se uznává. Stranám je volno podmínkám těm se podrobiti; neučiní-li tak, pak považovati je prodej za neplatný a pak i příslušný výrok úřadu nejeví se ničím jiným, než výrokem kasatorním, t. j. výrokem prohlašujícím ohlášený prodej za neplatný.Zákon ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. nezůstavuje ovšem libovůli úřadu prohlásiti ohlášený prodej dříví za neplatný. Připouští to jen za podmínek v § 4, odst. 2. cit. zák. uvedených, odporuje-li totiž prodej řádné těžbě lesní neb obmezuje-li právo státu vyplývající ze záborového zákona.Může-li tedy ohlášený prodej jen v těchto případech býti prohlášen za neplatný, pak ovšem musí i podmínky, které úřad připojil k svému výroku, že prodej schvaluje a od jichž splnění učinil tedy platnost prodeje závislou, sledovati týž cíl, totiž buď zabezpečení řádné těžby lesní neb zabezpečení práva státu vyplývajícího ze záborového zákona.Stížnost vytýká, že výhrady k schválení prodeje dříví připojené vybočují z mezí cílem tím daných jednak proto, poněvadž se týkají okolností, které nesouvisejí ani s těžbou lesní ani s právy státu, vyplývajícími ze záborového zákona, jednak proto, poněvadž jsouce rázu lesnicko-policejního nespadají vůbec v okruh úvah žal. úřadu, který má pečovati o řádnou těžbu lesní jen potud, pokud by les byl kácen nad míru přípustnou a tak hodnota lesa uměle byla snižována.Názor stížnosti, že stpú dle § 4 cit. nař. rozhoduje o prodeji dříví, může řádnou těžbu lesní vzíti v úvahu jen potud, pokud by les byl kácen nad přípustnou míru a tím znehodnocován, nss nesdílí. Dle názoru nss je okruh úvah v příčině té rozsáhlejší.Již § 6 zábor. zák. stanoví, že osoby, které podle práva občanského jsou oprávněny hospodařiti na zabraném majetku, pokud nebude státem převzat, jsou na příště povinny hospodařiti na něm řádně. Dozírati na řádné hospodaření na majetku zabraném, ale posud nepřevzatém, přísluší dle § 7 č. 2 zák. ze dne 11. června 1920 č. 390 sb. z. a n. stpú. Co se rozumí řádným hospodařením, stanoveno je v § 1 zák. ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n., dle něhož náleží k pojmu řádného hospodaření zejména i, aby majetek sám se vším příslušenstvím byl udržován stále v dobrém stavu a neztenčený. Ustanovení o povinnosti hlásiti prodej dříví a o právu stpú prohlásiti prodej za neplatný, obsaženo je v § 4 právě cit. zákona. Z toho je usuzovati, že stpú rozhoduje o platnosti neb neplatnosti ohlášeného prodeje dříví je oprávněn uvážiti nejen, zda prodej ten proto, že by vzhledem na prodané množství dříví les nad přípustnou míru byl kácen, odporuje těžbě lesní a zkracuje právo státu ze záboru nabyté, nýbrž i zda prodejem tím v jiných směrech neutrpí řádné hospodaření v lesích a tím ovšem i právo státu převzíti zabrané lesy ve stavu dobrém a neztenčeném. Pak ovšem může i k schválení prodeje dříví připojiti podmínky, jež zabezpečiti mají řádné hospodaření v lesích a zachování lesa ve stavu dobrém a neztenčeném, aniž by tím překročil meze, dané mu zákonem ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n.Stížnost nepopírá, že se výhrady svrchu pod 2, a), c) uvedené skutečně týkají řádného hospodaření v lesích, připouštějíc, že by orgány lesnicko- policejní měly právo příkazy takové vydati event. dbáti toho, aby byly zachovány. Dovozuje pak z toho, že žal. úřad zasáhl do kompetence jiného úřadu, nezákonnost těchto výhrad.Dle názoru nss nelze však v doložení těchto výhrad shledávati zasažení do kompetence jiného úřadu. Žal. úřad neosobil si nijak práva, příslušející jinému úřadu státnímu, nýbrž připojil výhrady ony ke svému schválení hlášeného prodeje v mezích vlastního svého působení, k němuž, jak dovozeno, náleží i dozor nad tím, aby zabraný majetek udržován byl ve stavu dobrém a neztenčeném. Příslušelo-li by snad i jiným úřadům na základě positivních zákonných předpisů právo zakročiti proti straně, jednající proti některé z těchto podmínek, směřujících k ochraně lesů, nemůže okolnost ta znemožniti žal. úřadu, aby schvaluje hlášený prodej, učinil tak s výhradami, spadajícími v okruh úvah, zda uležení výhrady té nevyžaduje udržení zabraného majetku lesního ve stavu dobrém.Vycházeje z těchto úvah shledal nss bezdůvodnou námitku stížnosti, pokud směřuje proti výhradám pod 2. a), c) uvedeným.Ze svrchu uvedených úvah vyplývá ovšem, že okruh úvah žal. úřadu při rozhodování dle § 4, odst. 2. zák. ze dne 12. února 1920 č. 118 sb. z. a n. je omezen účelem tohoto zákona, kterým je zabezpečiti řádné hospodaření na zabraném, ale posud nepřevzatém majetku nemovitém. Že z tohoto okruhu vymykají se výhrady pod 2. b) a d) uvedené, je zřejmo. Jestliže tedy žal. úřad potvrdil i tyto výhrady úřadem I. stolice ke schválení prodeje připojené, je nař. rozhodnutí v těchto bodech nezákonným. K vývodům odvodního spisu v té příčině se podotýká, že ne hájení jakéhokoli zájmu veřejného je žal. úřadu při rozhodování o platnosti hlášeného prodeje dříví uloženo, nýbrž právě jen hájení těch zájmů státu, které spadají v rámec zákona o zabezpečení řádného hospodaření na zabraných statcích.Proto muselo nař. rozhodnutí, pokud schválilo hlášený prodej i s výhradami, že v případě nutnosti přenechá kupitel potřebnou část koupených produktů státu a že kupiteli se zakazuje obchodování s dřívím na místě samém po případě v lesním obvodu dotčeného velkostatku a další jeho zpracování, býti zrušeno jako nezákonné.