Č. 1346.

Vyvlastnění: O nevyhnutelné potřebě vyvlastňovaného pozemku pro vlastní živnost, hospodářství, dům anebo domácnost expropriáta lze mluviti jen, je-li mezi vyvlastňovaným pozemkem a domácností vlastníka taková souvislost, že by domácnost ta byla bez vyvlastňovaného pozemku ve svém bytí ohrožena. Kdy tomu tak jest, jest otázka skutková po rozumu § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 8. května 1922 č. 5003.)
Věc: Frant. K. a Frant. H. v P. proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemku ke stavbě. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem okresní správy politické v Rakovníku ze dne 26. července 1921 č. — byla k návrhu Josefa Č., zedníka v P., vyvlastněna pro stavbu obytného domku za náhradu 25 h za m2 část pozemku č. kat. — v P. Pozemek ten jest ve vložce — poz. knihy P. jako neplodná půda zapsán do vlastnictví obci P.
Z nálezu toho odvolali se oba st-lé.
Nař. rozhodnutím ze dne 3. prosince 1921 č. — bylo odvolání zamítnuto, náhrada však zvýšena na 50 hal. za m2 a na 200 Kč za stromy na vyvlastněném pozemku.
O stížnosti podané pro vady řízení a pro nezákonnost rozhodnutí, uvážil nss:
Vzhedem k úvodnímu prohlášení stížnosti, že st-lé nevědí, je-li vyvlastněný pozemek č. kat. — totožný s jejich zahrádkami, k vůli nimž si stěžují, dlužno nejprve zjistiti, že žal. úřad vychází na základě šetření na místě samém vykonaného z totožnosti těchto ploch, st-lé tomu nijak neodporují, proto i nss musí dle § 2 zák. o nss a § 6/1 zák. o ss položiti totožnost tu za základ svému rozhodnutí.
St-lé namítají v první řadě, že je řízení neúplné, poněvadž žal. úřad neprovedl důkazy, jež nabídli st-lé o tom, že nabyli vydržením vlastnictví k vyvlastňovanému pozemku jako zahrádkám u svých domků.
Výtka tato není odůvodněná, neboť okolnost, o níž st-lé nabídli důkazy, není v tomto stadiu rozhodná. St-lé mohou se v tomto stadiu věci oním tvrzením domáhati nejvýše práva strany, která by mohla uplatňovati všecky námitky proti vyvlastnění a proti výši náhrady. Toto právo strany žal. úřad st-lům přiznal vycházeje ze správného právního názoru, že vyvlastnění připuštěno jest zákonem o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. nejen proti vlastníku, ale i proti uživateli vyvlastňovaného pozemku.
Proto jest dále sahající okolnost, vydrželi-li st-lé již právo vlastnické, v tomto stadiu nerozhodná a nebylo třeba prováděti o ní důkazy, když dále st-lé ani nenamítali, že jsou tu obecní pozemky, jež by bylo dle § 3, odst. 2 cit. zák. vyvlastniti dříve, než se sáhne k jejich pozemkům soukromým.
Rovněž není tu vytýkané další neúplnosti řízení, že nebyly provedeny důkazy o tom, že st-lé potřebují vyvlastňovaných zahrádek nezbytně pro svoji domácnost, poněvadž zahrádky ty jsou taktéž zdrojem části živobytí st-lů jako lidí chudých. Nař. rozhodnutí vedle jiného ještě zde na váhu nepadajícího důvodu zamítlo námitku této nepostradatelnosti zahrádek proto, že nepostradatelnost ve smyslu zákona není prokázána. A v tomto výroku není odporu se zákonem. Žal. úřad vychází tu ze skutkového zjištění, že tu jde o pozemek v celkové výměře 561 m2, zapsaný v parcelním protokole a v pozemkových knihách jako půda neplodná, o bývalé obecní rumiště, na němž stojí asi 25 celkem špatných stromů nevalné ceny a vyvlastňuje z tohoto pozemku jen část ve výměře 300 m2.
Zákon o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. v § 3, posl. odst. vylučuje ovšem z vyvlastnění nemovitosti, jichž vlastník potřebuje nevyhnutelně pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům anebo domácnost. Tu má zákon na mysli takovou souvislost mezi vyvlastňo- vaným pozemkem a domácností vlastníka, že by domácnost ta byla bez vyvlastňovaného pozemku ve svém bytí ohrožena.
Zdali v tom kterém případě je tomu tak, jest otázka skutková, kterou může nss přezkoumávati jen se stanoviska § 6, odst. 2 zákona o ss, totiž se stanoviska vadnosti zjištění.
Ani odvolání, ani stížnost hořejšímu zjištění žádných vad nevytýká, nýbrž obmezily se jen na tvrzení, že výnos ovocných stromů je částečně zdrojem živobytí st-lů. Také nss sám neshledal vad řízení, k nimž z moci úřední by bylo hleděti.
Stížnost souhlasně s odvoláním uplatňuje nezákonost z toho důvodu, že jde o půdu úrodnou, a že je proto dle cit. § 3 vyvlastnění vyloučeno, ježto jsou v obci 4 stavební místa. Také tyto okolnosti jsou součástí skutkového zjištění a platí o nich po stránce přezkoumání totéž, co bylo právě uvedeno o nevyhnutelné potřebě pro domácnost. Žal. úřad předpokládá na základě místního šetření provedeného za součinnosti st-lů bez jejich odporu, že ona čtyři stavební místa pro svoji polohu nejsou k zastavění způsobilá. Proti tomuto zjištění není rovněž námitek, ježto se stížnost obmezuje na pouhé opakování obsahu odvolání, že by sice bylo třeba na pozemcích těch jakési planýrky, té že se však vyvlastňovatel musí podrobiti. Jest tedy i nss zjištěním nezpůsobilosti těchto míst k zastavění vázán.
Ježto pak cit. zákon v § 3 zapovídá sáhnouti vyvlastněním k úrodné půdě jen tenkráte, když je po ruce neúrodná půda, která jest k zastavění způsobilá, nelze shledati nezákonnost v nař. rozhodnutí, když zjistivši, že neúrodná půda, na kterou st-lé ukázali, není k zastavění způsobilá, povolilo vyvlastnění půdy úrodné.
Konečně ani námitka proti výši náhrady není odůvodněna. Stížnost shledává náhradu 50 h za čtvereční metr jen proto příliš nízkou, že na zahrádkách stojí stromy a plot. Stromy byly však v nař. rozhodnutí oceněny odděleně a proti této zvláštní náhradě stížnost ničeho nenamítá. Ze skutkové okolnosti, že na pozemcích je plot, vychází vzhledem k obsahu místního šetření i žal. úřad; že za plot nepřisoudil zvláštní náhradu, má patrně svůj důvod v tom, že plot nebyl do vyvlastnění pojat a že tedy mohl býti st-li z vyvlastněného pozemku odstraněn. Proto nejsou ani námitky proti náhradě odůvodněny.
Z těchto všech důvodů bylo zamítnouti stížnost jako neodůvodněnou.

Citace:

Č. 1346. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 677-679.