Č. 1336.

Administrativní řízení: Opětovné rozhodnutí úřadu v téže věci (bez podmínek obnovy řízení), odkazující na pravoplatné rozhodnutí dřívější, nelze bráti v odpor. Nadřízený úřad nemá odvolání podané z tohoto druhého rozhodnutí vyřizovati meritorně, protože tomu brání právní moc prvého rozhodnutí.
(Nález ze dne 3. května 1922 č. 6080.)
Věc: Marie S. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze o zařadění do druhé rodinné třídy pro drahotní přídavky.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-lka jest učitelkou obecné školy v P., jest svobodná a zařazena dnem 1. září 1919 do VII. hodn. třídy 1. stupně s přeslužbou tří měsíců. Patrně na základě pouhého výnosu okresní školní rady v P. z — požívala drahotního příspěvku dle II. třídy rodinného stavu penízem 3348 Kč. Dne 4. července 1920 žádala st-lka, aby jí byl z téhož důvodu, že žije společně s matkou a ji vydržuje, přiznán též nákupní příspěvek dle II. třídy rodinného stavu. Rozhodnutím zemské školní rady z — ve shodě se zemským správním výborem v Praze nebyly st-lce z věcného důvodu povoleny ani drahotní přídavek, ani nákupní příspěvek dle II. třídy rodinného stavu. Zároveň bylo nařízeno, aby byl drahotní přídavek dle II. třídy ihned zastaven a přebraný peníz ve lhůtách vrácen. Okresní školní rada v P. zastavila dnem 1. března 1921 onen drahotní přídavek 3348 Kč a poukázala jej dle I. třídy penízem 1920 Kč. Vrácení přebraného zatím nenařídila. St-lka žádala opětně o drahotní přídavek dle II. rod. tř. Rozhodnutím zemské školní rady z — byla její žádost »o povolení drahotního přídavku a nákupního příspěvku dle II. rod. tř., pokud se týče o prominutí vrácení přebraného« zamítnuta s výslovným odvoláním na důvod uvedený v prvém rozhodnutí z —. Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lčino proti tomu vznesené zamítnuto, poněvadž jí nepřísluší právní nárok na vyšší přídavky než dle I. tř. a poněvadž tu není také pozoruhodných poměrů pro žádané vyšší přídavky.
O stížnosti uplatňující vady řízení a nezákonnost rozhodnutí uvážil nss toto:
Prvé zamítavé rozhodnutí zemské školní rady z —, nařizující i vrácení přebraného drahotního přídavku a odpovídající v celém obsahu návrhu zemského správního výboru v Praze jako zástupce nositele tohoto osobního nákladu na školu, nabylo právní moci.
Druhé rozhodnutí z — není novým věcným rozhodnutím, jež by znovu podléhalo všem po zákonu přípustným opravným prostředkům, nýbrž jest jen opakováním prvého rozhodnutí a tím vlastně pouhým poukazem na jeho právní moc. Vždyť o opětné žádosti nebylo konáno nové šetření, zemský správní výbor nebyl po svém mínění tázán, jak by se státi musilo, když by byla zemská školní rada zamýšlela vydati nové, věcné rozhodnutí, a rozhodnutí nebylo opatřeno samostatnými důvody, nýbrž odkazovalo prostě k důvodům prvotním.
Druhé rozhodnutí nebylo však ani rozhodnutím o obnově řízení, poněvadž nová žádost důvodů pro obnovu neobsahovala, ba ani co do své prosby nedosahovala rozsahu žádosti prvé.
Pro nastalou právní moc dřívějšího rozhodnutí nebyl vlastně opravný prostředek proti druhému rozhodnutí přípustný a žal. úřad měl tedy odvolání jako opožděné odmítnouti. Žal. úřad ovšem se pustil do merita věci. Tím však účinky nastalé pravomoci již proto nemohl odčiniti, poněvadž z prvotního zamítnutí nároku a z výroku, že třeba vrátiti přebraný obnos, nabyl vydržovatel školy zastupovaný zemským správním výborem práv, jež mu mimo případ přípustné obnovy řízení nemohla bez jeho souhlasu býti odňata.
Ježto nss musí dle § 2 zák. o nss a § 21 zák. o ss k této překážce hleděti z moci úřadu, bylo odmítnouti stížnost jako nepřípustnou.

Citace:

Č. 1336. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 653-655.