Č. 1437

.
Úředníci státní: O započítání soukromé služby, která není podmínkou pro přijetí do státní služby, do této služby.
(Nález ze dne 23. června 1922 č. 9046.)
Věc: Václav K., vrchní berní správce v B., proti ministerstvu financí v Praze stran započítání soukromé služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemské finanční ředitelství v Praze výnosem z — nevyhovělo žádosti st-lově, aby mu byla započtena doba od 15. července 1898 do 30. listopadu 1899, kterou strávil jako český korespondent ve službě u firmy Velímská továrna na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky, pro postup do vyšších požitků, poněvadž tato služba není co do výkonu rovnocenná službě berní (§ 16. nař. vlády republiky čsl. z 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n.).
Ministerstvo financí zamítlo stížnost jako bezdůvodnou.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou.
§ 4 zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. z. a n. o propočítání služební doby státních zaměstnanců vyhradil zvláštnímu nařízení ustanovení o tom, pokud se započítají léta ztrávená v jiné službě než státní (pragmatikální).
K provedení zákona toho vydáno bylo nař. vlády republiky čsl. z 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n., které ve svém § 16 ustanovuje: 666/1920 sb., § 16, při čemž však podle lit. b) téhož paragrafu se soukromá služba, jež není podmínkou pro přijetí do státní služby, započítává dvěma třetinami jen tenkráte, 666/1920 sb., § 16.lit.b
Započítání soukromé služby, jež není podmínkou pro přijetí do státní služby, vázáno je tedy na trojí předpoklad: 1. že služba ta je se službou státní rovnocenná co do výkonu, 2. co do vzdělání, 3. že poskytla tolik praktických zkušeností, že přichází pak ve státní službě státní správě k dobru.
V daném případě popřel žal. úřad již první z těchto zákonných předpokladů, vysloviv, že soukromá služba st-lova není co do výkonu rovnocenná službě berní. Stížnost po této stránce nař. rozhodnutí neodporuje, nýbrž dovozuje toliko, že v době, kdy st-l vstoupil do soukromé služby, byly co do vzdělání požadavky této služby s berní službou úplně rovnocenné a že stát ze soukromé služby st-lovy těží, totiž, že zkušenosti, jež st-l službou tou získal, přicházejí státní službě k dobru. Okolnosti ty nejsou však v konkrétním případě jedině rozhodny, když zákon vyžaduje výslovně jako podmínku započítatelnosti soukromé služby její rovnocennost se službou státní i co do výkonu, když nař. rozhodnutí tuto kvalifikaci soukromé služby st-lovy popřelo, a když st-l opak ani netvrdí, totiž že by jeho služba byla i co do výkonu rovnocenná službě berní.
St-l při veřejném ústním líčení sice nepřímo naznačil, že soukromá jeho služba byla i co do výkonu rovnocenná se službou berní. Než nss nemohl se přes to otázkou tou zabývati, poněvadž by byl st-l musil ve smyslu § 18. zák. o ss námitku tu uplatňovati již v písemné stížnosti, což, jak uvedeno, neučinil.
Nedostává-li se však podle toho jednoho ze zákonných předpokladů pro započtení soukromé služby st-lovy, nelze v nař. rozhodnutí shledati nezákonnost, pročež slušelo stížnost jako neodůvodněnou zamítnouti.

Citace:

č. 1437. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 875-876.