Č. 1337.

Užívání pastvin na Slovensku: I. Oprava kompetence úřadů podle vlád. nař. ze dne 27. května 1921 č. 226 sb. z. a n. (a nařízení ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 11. dubna 1919 č. 68/1919—2944/a pres.). — II. Námitku rei judicatae, v písemné stížnosti k nejv. správ. s. neobsazenou, nelze uplatniti teprve při veř. ústním líčení před soudem tím.
(Nález ze dne 4. května 1920 č. 6234.)
Věc: Městská obec R. S. (adv. Dr. M. Reiner z Prahy) proti ministerstvu zemědělství (exposituře pro Slovensko v Bratislavě) a županovi gemermalohontské župy v Rim. Sobotě stran užívání pastvin.
Výrok: Naříkané rozhodnutí ministerstva zemědělství, expositury v Bratislavě, pokud se týká přidělení pastvin, a naříkané rozhodnutí župana v Rim. Sobotě se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím okresního pasienkového výboru v Rimavské Sobotě ze dne 21. dubna 1920 č. — byla ve smyslu § 4 nař. min. s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 11. dubna 1919 č. 68/1919—2944/a pres. přiznána obci Č. pastva na východní části, v rozhodnutí přesní určené, rubaniska velkoklačanského lesa, patřícího obci R. S., ve výměře 200 kat. jiter za náhradu ročních 1300 K na dobu nejméně 1 roku a nejdéle do toho času, kdy bude majitelem resp. uživatelem lesní správou obhospodařování této parcely opět zavedeno, anebo kdy bude ministerským nařízením provedena definitivní úprava užívání pastvin pro obec Č.
Županský úřad v Rim. Sobotě zrušil rozhodnutím z 27. května 1920 č. — podle § 7 nař. min. s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 11. dubna 1919 č. 68/1919—2944/a pres. rozhodnutí okresního výboru pasienkového, poněvadž bylo vydáno nepříslušným úřadem, provedl nové šetření a přidělil pak rozhodnutím ze dne 14. června 1920 č. — ve smyslu § 7 uved. min. nař. obci Č. část rubaniska lesa velkoklačanského, náležejícího městu R. S., ve výměře 200 kat. jiter v hranicích v rozhodnutí určených na dobu 1 roku k pasení rožného dobytka za náhradu 4000 K.
K stížnosti podané do tohoto rozhodnutí měšťanostou R. S. vydalo min. zemědělství expositura pro Slovensko rozhodnutí ze dne 15. března 1921 č. — tohoto obsahu:
»Ačkol'vek vo smysle § 6 nariadenia ministra s plnou mocú pre správu Slovenska ze dňa 11. aprila 1919 č. 68/1919 oproti rozhodnutiu tamojšieho úradu odvolania niet, predca ministerstvo zemědělstva, expositura pre Slovensko v Bratislavě nemóže ze stanoviska lesopolitického a na zá- klade zákona z r. 1879 čl. XXXI. pristúpiť na to, aby dotyčná lesná plocha v budúcnosti opět na užívanie pastvy používaná bola.«
Dne 16. července 1921 vydalo však totéž ministerstvo županskému úřadu v Rim. Sobotě výnos č. — tohoto znění:
»Nariadením vlády republiky Československej zo dňa 27. mája b. r. č. 226. sb. z. a n., ktorým sa upravuje užívanie pasienkov na Slovensku v roku 1921, sa musí tiež zamezit tunajšou expesiturou ministerstva zemědělstva pred vydáním hore citovaného nariadenia vydané rozhodnutie zo dňa 15. marca b. r. č. —, v dósledku ktorého bola obci Č. odejmutá pastva na rubanisku v lese velkoklačanskom městu R. S. patriacim v tom smysle, že dotyčná pastva opat i pre tento rok obci Č. má byť přidělena s výminkou tej plochy, ktorá tejto jari bola zalesnena a za škody na tejto zalesněné ploché pasením spósobené sa obec musí zaručit.
Tamojší županský úřad sa žiada, aby vo smysle tohoto rozhodnutia obci Č. a mestu R. S. nové uzavretie čim skór vydal.«
Na to vydal županský úřad v P. S. st-lce toto rozhodnutí ze dne 2. srpna 1921 č. —:
»Jelikož výrokem ministerstva zemědělství čsl. republiky, expositury pro Slovensko, č. — ze 16. července 1921 (opis přiložen) bylo na základě nařízení vlády ze dne 27. května 1921 č. 226 sb. z. a n. změněno rozhodnutí téhož ministerstva ze dne 15. března 1921 č. —, přiděluji opět i pro tento rok obci Č. pastvu na rubanisku v lese velkoklačanském, patřícím městu R. S., s výjimkou té plochy, která tohoto jara byla zalesněna. Za škody na této zalesněné ploše pasením způsobené ručí obec Č.«
O stížnosti do toho vznesené uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí min. zemědělství expositury pro Slovensko má dvojí obsah:
1. mění dřívější rozhodnutí téhož min. ze dne 15. března 1921 pokud jde o opatření se stanoviska lesněpolicejního,
2. vyslovuje, že v důsledku vlád. nař. ze dne 27. května 1921 č. 226 sb. z. a n. půda musí býti přidělena i na rok 1921 obci Č., a žádá županský úřad, aby ve smyslu tohoto rozhodnutí vydal stranám nové usnesení.
ad 1. Po této stránce namítal zástupce stížnosti při veřejném ústním líčení, že žal. úřad nebyl oprávněn sua sponte měniti své dřívější rozhodnutí, když nabylo právní moci a když nebylo naříkáno stížností u nss. Tato námitka jest nepřípustná, poněvadž nebyla uplatňována v písemné stížnosti (§ 18 zák o ss) a jest tedy nyní opožděna.
ad 2. Ačkoliv by poukaz, daný ministerstvem županu poukazoval sám o sobě k tomu, že ministerstvo pokládalo županský úřad za příslušný k rozhodnutí ve smyslu vlád. nař. č. 226 z r. 1921, musil přece nss ve výroku, »že dotyčná pastva má opět i pro tento rok obci Č. býti přidělena« shledati již meritorní rozhodnutí, jímž se měl županský úřad říditi a jímž se také skutečně pokládal za vázána, jak jest z rozhodnutí jeho patrno. K vydání takového rozhodnutí nebylo však ministerstvo kompetentní ani podle nař. min. s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 11. dubna 1919 č. 68/1919-2944/a pres. ani podle vlád. nař. ze dne 27. května 1921 č. 226 sb. z. a n. a jest tedy rozhodnutí to nezákonné.
Pokud jde o nař. rozhodnutí županského úřadu v Rimavské Sobotě, uvážil nss takto: Nař. rozhodnutí županského úřadu opírá se o vlád. nař. z 27. května 1921 č. 226 sb. z. a n. Podle 1. odst. čl. I. tohoto nařízení jsou majitelé (pachtýři, uživatelé) půdy, kteří v pastevním období 1920 ponechali majitelům dobytka užívání pastvy na této půdě, povinni ponechati ji k pastvě i v r. 1921. Podle 3. odst. téhož článku rozhodne v případě neshody o všech sporech na základě uvedeného nařízení vzešlých v řízení upraveném nařízením min. s plnou mocí pro správu Slovenska o používání a o úpravě pastvy ze dne 11. dubna 1919 č. 69/1919—2944/a pres. okresní výbor pro pasienky, zřízený podle předpisů nařízení toho. Ustanovení 1. odst. obsahuje pouhou všeobecnou normu právní. Podrobí-li se jí zúčastněné strany dobrovolně a dohodnou-li se samy o dalším užívání pastviny i v roce 1921, odpadá ovšem všeliká rozhodovací činnost úřadů. Nedojde-li však k takovéto dohodě mezi zúčastněnými stranami, nýbrž vzejde-li mezi nimi spor následkem toho, že ten, kdo v roce 1920 půdy k pastvě dobytka užíval, na užívání tom trvá i v r. 1921, ale vlastník (pachtýř, uživatel) půdy popírá, že jsou v konkrétním případě splněny předpoklady povinnosti nařízením všeobecně stanovené, jest k rozhodnutí sporu toho podle 3. odst. čl. I. povolán výhradně okresní výbor pro pasienky, a to podle § 4 uved. nař. min. k žádosti příslušné obce a náleží pak podle § 6 tohoto nař. županskému úřadu rozhodnutí jen, když některá ze stran se k němu z výroku okresního výboru pasienkového odvolá. Jinak jest rozhodovací činnost županského úřadu o povinnosti majitele půdy dáti půdu k pastvě i v r. 1921 vyloučena.
Županský úřad nemůže tedy o povinnosti té přímo, t. j. v I. stolici rozhodovati zejména ani na základě § 7 uved. nař. min. s plnou mocí pro správu Slovenska, poněvadž tento § přiznává mu kompetenci jediné co do vyrovnání pastvin takto přikázaných mezi sousedními obcemi různých okresů. Předpokládá tedy § 7, že buď došlo k dohodě o užívání pastvin (§ 3), nebo že o povinnosti k ponechání půdy na pastvu bylo pravoplatně podle §§ 4 až 6 rozhodnuto a že jde již jen o výměnu pastvin, jež obce jedním z uvedených způsobů vytčených v § 3 nebo v § 4 a 6 již získaly.
V předloženém případě přidělil županský úřad pastvu na rubanisku v lese velkoklačanském, patřícím městu R. S., s výjimkou plochy na jaře zalesněné i pro rok 1921, ačkoliv o povinnosti k ponechání pastvy té i na tento rok, obcí R. S-ou neuznané a tedy sporné, první stolicí, t. j. okresním výborem pro pasienky dosud nebylo rozhodnuto. Rozhodoval tedy županský úřad jako první stolice, k čemuž však podle uvedeného nařízení nebyl příslušný. Následkem toho je rozhodnutí jeho zmatečné a tedy nezákonné, pročež je slušelo zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo lze zabývati se věcnými námitkami ve stížnosti uplatňovanými.

Citace:

Č. 1329. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 638-640.