Č. 1332.

Úředníci státní: * Není-li o určitém bytu příslušným správním úřadem zjištěno, že je bytem služebním, dlužno jej pokládati za byt naturální ve smyslu § 12, odst. 1 zák. z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z. a prov. nař. ze dne 14. května 1873 č. 74 ř. z.
(Nález ze dne 27. dubna 1922 č. 5813.)
Věc: Jindřich W. v L. proti ministerstvu financí v Praze o zaplacení části aktivního přídavku za naturální byt zadržené. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Byv výnosem zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 21. března 1905 přeložen jako přednosta k hlavnímu celnímu úřadu v Ch., nastěhoval se st-l, jak sám tvrdí, do bytu naturálního, kterého již předchůdce jeho užíval, v budově, kde umístěn byl hlavní celní úřad. Za byt ten srážena mu po celou dobu jeho služby u tohoto celního úřadu od května 1905 až do srpna 1909 polovice aktivního přídavku. V roce 1916 žádal st-l od min. financí ve Vídni vrácení oné poloviny aktivního přídavku, trvaje na tom, že byt ten dlužno pokládati za služební byt, a že z důvodů služebních do bytu toho nastěhovati se musel a že nevydal revers o vzdání se poloviny aktivního přídavku. Tato žádost byla zemským finančním ředitelstvím v Praze zamítnuta a zamítnuto i odvolání st-lovo, což stížnost naříká jako nezákonné.
Nss uznal stížnost za neodůvodněnou.
Podle § 12 zák. ze dne 15. dubna 1873 č. 47 ř. z. obdrží úředníci, kterým přísluší byt naturální, toliko polovici přídavku aktivního nebo funkčního, jinak jim příslušejícího. Tohoto ustanovení nelze upotřebiti u úředníků, kteří za příčinou své služby musí použíti bytu úředního.
Spor jde tedy v podstatě o to, zda byt st-lův v budově celního úřadu v Ch. byl bytem naturálním či bytem úředním (služebním).
O tom, má-li nějaký byt úředníkem užívaný povahu bytu naturálního nebo bytu služebního, není v zákonných předpisech bližšího ustanovení. Dle čl. IV. prov. nař. ze 14. května 1873 č. 74 ř. z. měli v každém oboru správním býti výslovně označeni oni úředníci, kteří za příčinou služby své povinni jsou nastěhovati se do úředního bytu; rozhoduje tedy o této povaze bytu příslušný úřad administrativní.
Jak z administrativních spisů vychází, určila finanční správa byt v celní úřední budově v Ch. st-li jako byt naturální, na srážku poloviny aktivního přídavku. Jest tím tedy vzhledem ke shora uvedenému zákonnému předpisu vyloučen výklad, že finanční správa považovala tento byt za byt služební.
St-l si také po celou dobu, po kterou bytu toho užíval, nechával srážeti polovinu aktivního přídavku. Dle toho není rozhodným, zdali st-l byt ten pokládal za byt služební proto, že v témž domě v přízemních úředních místnostech pod řečeným bytem umístěna byla železná pokladna s úředními penězi a valné množství poštovních balíků a mimo to ve skladišti zboží k vyclívání velkou hodnotu representující, a že proto st-l skoro každou noc vstával a revidoval dvéře do úředních místností. Rovněž jest bezvýznamné, že st-l neobdržel platební příkaz o služebních požitcích a že od něho nebyl vyžádán revers o tom, že uznává dotyčný byt za byt naturální. Za tohoto právního a skutkového stavu a vzhledem k tomu, že st-l ani netvrdí, že příslušným úřadem správním označen byl jako úředník, který se musí za příčinou služby nastěhovati do služebního bytu, nelze seznati nezákonnosti v tom, že žal. úřad považoval byt st-le v Ch. za byt naturální, za jehož užívání st-l měl pouze nárok na polovinu aktivního přídavku a že důsledkem toho zamítl žádost st-lovu za vrácení druhé polovinu aktivního přídavku za byt zadržené...

Citace:

Č. 1332. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 646-647.