Č. 1363.

Policejní právo trestní: * Když odvolací stolice trestní shledala čin trestný nikoliv jen v onom skutku, pro který vinníka odsoudila stolice prvá, nýbrž ve skutku tomto a ve skutku dalším, ať již stolice odvolací viděla v činnosti vinníkově kumulaci dvou deliktů či považovala skutkovou podstatu deliktu za danou teprve ve spojení obou skutků, nelze pokládati trestní nález prvé stolice za potvrzený.
(Nález ze dne 17. května 1922 č. 6589.)
Věc: Heřman J. v K. proti splnomocněnému komisaři republiky čsl. pro Ratibořsko v Opavě stran trestního nálezu pro přestupek zákona o sčítání lidu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Okresní politická správa v Hlučíně odsoudila trestním nálezem z — st-le pro přestupek § 12 nař. z 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že čtením »Deutsche Post« po skončené schůzi působil na smýšlení přítomných, aby udávali německou národnost, k peněžité pokutě 200 K, v případě nedobytnosti k vězení na 7 dní a současně k vězení na 5 dnů.
Žal. úřad nař. rozhodnutím, v němž uvedl, že okresní správa politická odsoudila st-le pro přestupek § 12 nař. z 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n., jehož se dopustil tím, že čtením časopisu »Deutsche Post« po skončení schůze a připojenými vlastními poznámkami působil na smýšlení přítomných, aby udávali při sčítání lidu německou národnost, nevyhověl odvolání st-le, poněvadž skutková podstata přestupku jest prokázána; k rozhodnutí jest připojeno poučení, že proti tomuto rozhodnutí není již opravného prostředku.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí ve věci trestní vydal splnomocněný komisař republiky čsl. pro Ratibořsko. Komisař tento vykonává na Hlučínsku příslušnosti politického úřadu druhé stolice, jak byl nss vyslovil již ve svém nálezu ze dne 10. ledna 1922 č. 246 (Boh. č. 1106).
Ve věcech trestních, náležejících do příslušnosti politických úřadů, jest další rekurs proti rozhodnutí politického úřadu druhé stolice dle § 3 nař. min. vnitra z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. vyloučen, když politický úřad II. stolice potvrdil trestní nález úřadu I. stolice.
Nařízení toto platí podle § 3 zák. z 30. ledna 1920 č. 76 sb. z. a n. a § 1 nař. ze 4. května 1920 č. 321 sb. z. a n. od 1. května 1920 také na Hlučínsku.
Dle právního náhledu, který nss vyslovil již ve svém nálezu z 27. prosince 1920 č. 6704 (Boh. č. 639 adm.) a k němuž se ve smyslu § 44 jedn. řádu odkazuje, lze trestní nález považovati za potvrzený ve smyslu § 3 cit. nař. z r. 1860 jen tehdy, když druhá stolice potvrdila jej in toto, t. j. v oněch kusech, jež jsou podstatnými součástkami trestního nálezu.
K podstatě trestního nálezu náleží však jednak zjištění skutkové podstaty trestního skutku, jednak výrok o trestu.
O potvrzení nálezu trestního nelze tudíž mluviti v případě, kdy se výroky obou stolic rozcházejí, pokud jde o skutkovou podstatu trestního skutku, tedy zejména také v případě, kdy vyšší stolice shledává skutkovou podstatu deliktu nikoliv pouze v onom skutku, pro který obviněného odsoudila stolice prvá, nýbrž ve skutku tomto a ve skutku dalším, ať již vyšší stolice viděla v činnosti odsouzeného kumulaci dvou deliktů či spatřovala v dalším skutku odsouzeného jed- nání, jež onen skutek, pro který ho odsoudila I. stolice, teprve kvalifikuje jako skutek trestný.
V daném případě klade sice žal. úřad podle doslovu nař. rozhodnutí st-li za vinu tytéž skutky, jež uvedeny jsou v trestním nálezu I. stolice, jak jest v nař. rozhodnutí reprodukován. Leč ze spisů správních plyne, že trestní nález I. stolice, jak zapsán jest v trestním rejstříku, uznává st-le vinným přestupku § 12 nař. ze dne 30. října 1920 č. 592 sb. z. a n. spáchaného pouze tím, že předčítáním časopisu »Deutsche Post« působil na smýšlení přítomných, aby udávali německou národnost. Jestliže tedy nař. rozhodnutí uvádí, že st-l byl trestním nálezem úřadu I. stolice odsouzen pro přestupek § 12 cit. nař., jehož se dopustil tím, že předčítáním časopisu »Deutsche Post« a připojenými vlastními poznámkami působil na smýšlení přítomných, aby udávali německou národnost, jest tím zřejmě vysloveno, že žal. úřad shledává skutkovou podstatu deliktu nikoliv ve skutku, pro který st-le odsoudila I. stolice o sobě, nýbrž ve skutku tomto a ve skutku dalším.
Rozcházejí se tudíž rozhodnutí obou stolic co do skutkové podstaty deliktu, tudíž v kuse, který podle svrchu uvedeného náleží k podstatným součástkám nálezu trestního.
Dle toho žal. úřad výrok úřadu I. stolice, pokud jde o skutkovou podstatu trestního skutku, nepotvrdil a není tedy další opravný prostředek vyloučen. Vyslovil-li žal. úřad přes to, že nař. rozhodnutí je konečná, dal st-li nesprávné poučení o opravném prostředku. Nss vyslovil však již opětně, že vydal-li politický úřad straně nesprávné poučení v ten smysl, že rozhodnutí jeho jest konečné, a byla-li v důsledku toho stranou podána na místě dalšího opravného prostředku instančního stížnost k nss, jest rozhodnutí opatřené takovým nesprávným poučením stíženo podstatnou vadou formální, pro kterou sluší je dle § 6, odst. 2 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 1363. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 713-715.