Č. 1273.Zaměstnanci státní: Svobodný státní zaměstnanec, který se stará o svou neteř, jež mu dříve vedla domácnost, ale nyní má svoji domácnost jinde, opatřujíc tam též část majetku žadatelova, nemá proto nárok na to, aby byl zařazen do 2. rodinného stupně drahotních přídavků.(Nález ze dne 1. dubna 1922 č. 3837.)Věc: Bedřich K. v L. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran zařazení do 2. stupně drahotních přídavků.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: St-li byla ze zásadních důvodů odepřena výplata drahotních příspěvků 2. stupně, jíž se jako státní profesor domáhal z důvodu, že se musí starati o svou neteř, která mu dříve vedla domácnost, a též nyní má část jeho majetku v opatrování.Stížnost naříká toto rozhodnutí pro nezákonnost, dovolávajíc se zákona č. 348 z r. 1919 jako doplňku nař. z 11. září 1918 č. 333 ř. z. a poukazujíc k tomu, že st-l vydržuje domácnost neteře, poněvadž tato má ještě věci jeho v opatrování, on o prázdninách v domácnosti té se stravuje a pouze pro nedostatek bytů v L. nemůže tam společnou domácnost vésti. Z okolností těchto dovozuje stížnost, že poměr ten vyhovuje podmínkám zákona o osobách ženatým na roven postavených.Nss nemohl stížnost tuto uznati důvodnou. Min. nařízením ze dne 11. září 1918 č. 333 ř. z. stanoven státním zřízencům právní nárok na přídavek k služebním platům dle stavu rodiny a zařazeni do 1. třídy svobodní a ovdovělí zřízenci státní, do 2. třídy ženatí zřízenci bez dětí a ovdovělí zřízenci s 1 dítkem. Dle odst. 5. § 4 byli ovdovělí státní zřízenci na roven postaveni ženatým, udržují-li svou domácnost pro své děti, a to tak dlouho, dokud by ještě některé z dětí nedovršilo 12 roků života. Článkem 2. nař. vlád. ze dne 23. června 1919 č. 348 sb. z. a n. rozšířen nárok ten na družky života, jež jsou matkami nemanželských dětí státního zaměstnance, jakož i na nemanželské dítky, schovance, pokud žijí ve společné domácnosti se zaměstnancem a na nemanželské děti státního zaměstnance s jeho svolením v matrice jemu připsané, které sice nežijí s ním ve společné domácnosti, k nimž však on plní vyživovací povinnosti. Dalšího právního nároku zákon nestanovil. V odst. 6 § 4 ustanoveno sice, že svobodní státní zřízenci, jež žijí ve společné domácnosti s prarodiči, rodiči nebo se sourozenci mohou býti na roven pokládáni zřízencům ženatým, bezdětným, uhražují-li následkem právního nebo mravního závazku prokazatelně převážnou částí výživu těchto příbuzných pro jejich nuznost. Z tohoto posléz citovaného ustanovení je nade vši pochybnost zjevno, že v těchto případech ponecháno na uváženou správnímu úřadu, zdali žádosti svobodného státního zřízence o zařazení do 2. stupně drahotních přídavků chce vyhověti, že však tento zřízenec na toto zařazení nemá právního nároku. St-l sám netvrdí, že jeho neteř náleží k osobám, jejichž udržování dle uvedených ustanovení zakládá nárok na zařazení st-le do 2. třídy § 4, rovněž netvrdí, že bývalá správkyně domácnosti st-lovy náleží k osobám, které má uvedený předpis na mysli. Není-li tu však právního nároku, nemůže také býti práva, které nař. rozhodnutím mohlo býti porušeno. Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.