Č. 1219.

Obecní úředníci: Význam slov jmenovacího dekretu obecního úředníka: »Vaše pensionování stane se svého času podle dočasně platných norem pro státní úředníky.«
(Nález ze dne 14. března 1922 č. 3566.)
Věc: Ferdinand S. v L. (adv. Dr. Fr. Nevěřil z Litovle) proti moravskému zemskému výboru v Brně (přísedící Dr. J. Budínský — za zúčastněnou stranu obec L. adv. Dr. Fr. Jüngling z Litovle) stran pensijních požitkův.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl usnesením městského zastupitelstva v L. z 11. června 1896 ustanoven provisorním městským tajemníkem s dodatkem »dass (seine) seinerzeitige Pensionierung, welcher die definitive Ernennung vorgehen muss, nach den jeweiligen für die k. k. Staatsbeamten geltenden Normen stattzufinden habe«. V sezení městského zastupitelstva z 9. července 1897 usneseno uděliti mu místo ono definitivně s příslušnými požitky a »mit der Pensionsfähigkeit nach den jeweiligen diesfalls für die k. k. Staatsbeamten geltenden Normen«. Dekret o tom vydaný z 9. července 1897 č. — praví: »Bezüglich Ihrer seinerzeitigen Pensionierung haben die jeweilig für die k. k. Staatsbeamten geltenden Normen zur Anwendung zu kommen, wobei jedoch bemerkt wird, dass bei der Pensionsbemessung lediglich ihr Jahresgehalt einschliesslich der Quinquenalzulagen zu Grunde zu legen, dagegen der Genuss der Naturalwohnung bzw. der allfällige Quartiergeldbeitrag... bei der Pension nicht in Anschlag zu bringen sein wird.« Usnesením z 11. dubna 1918 byl st-1 ke své žádosti dán na trvalý odpočinek od 1. července 1918, při čemž mu vyměřeno výslužné 70 proc. posledního aktivního služného s kvinkvenálkami úhrnem 2400 = 1680 K. Usnesením z 11. září 1920 poskytnuty st-li ve smyslu zákona z 15. dubna 1920 č. 712 sb. z. a n. drahotní a nákupní přídavky, naproti tomu odepřeno mu zvýšení odpočivných požitků o 80 proc. (ze 1680 K na 3024 K), kterého se domáhal odvolávaje se na ustanovení § 1 zák. ze 17. prosince 1919 č. 3 sb. z. a n. z r. 1920 o zvýšení odpočivných požitků státních zaměstnanců vstoupivších do výslužby před 1. zářím 1919. Odvolání jeho podané v tomto bodě na zemský výbor bylo naříkaným dnes rozhodnutím zamítnuto.
Žal. úřad odmítl názor rekurentův, že mu žádané zvýšení přísluší podle usnesení obecního výboru z 9. července 1897 a dekretu z téhož dne, poněvadž v době, kdy dovolávaný zákon ze 17. prosince 1919 č. 3 ex 1920 vešel v platnost, byl st-1 již v pensi, a nelze ani z usnesení obecního zastupitelstva z 9. července 1897 ani ze znění dekretu z 9. července 1897 vyvozovati úmysl tehdejšího obecního zastupitelstva, že by se odpočivné požitky st-lovy měly říditi dle norem pro státní pensisty vydaných i po vstupu st-lově do pense a po definitivním pravoplatném upravení jeho odpočivných požitků. Naopak z výrazů »Pensionsfähigkeit«, »Pensionierung« třeba prý souditi, že při posouzení a vyměření jeho pensijních požitků jsou výhradně směrodatnými normy platné pro státní úředníky v době pensionování, nikoli také normy, jež stanoveny budou pro státní pensisty později po čas trvání jeho pensijního poměru. O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Zákonem ze 17. prosince 1919 č. 3 sb. ex 1920 byly odpočivné požitky státních úředníků, pokud vstoupili do výslužby před 1. zářím 1919, zvýšeny o 80 proc. s obmezením dále tam uvedeným co do absolutní výše tohoto zvýšení. St-1 domáhá se toho, aby také jeho odpočivné požitky, kterých požívá jako bývalý městský tajemník obce L. na základě usnesení obecního zastupitelstva z 11. dubna 1918, byly podobnou měrou zvýšeny, a opírá tento svůj nárok o znění jmenovacího dekretu z 9. července 1897, z něhož dovozuje, že změny předpisů o odpočivných požitcích úředníků státních působí samy sebou také na výměru pensijních požitků jeho.
Po názoru nss nárok ten není odůvodněn. Na sporu jest v podstatě otázka, má-li st-1 nárok na to, aby změny předpisů o pensijních požitcích státních úředníků, které nabyly působnosti po té době, kdy st-1 vstoupil do výslužby, byly aplikovány na jeho pensijní poměr.
Jak st-1 sám uznává, nebyla tato otázka, dnes sporná, předmětem soudního sporu mezi ním a obcí L., který došel zakončení rozsudkem vrchního zemského soudu v Brně ze dne — č. —; i kdyby tedy tento soud byl projevil mínění, že pro pensijní nároky st-lovy jsou směrodatny předpisy platné vždy v tu kterou dobu o pensijních požitcích úředníků státních, nemohl by tento projev, vyslovený toliko v důvodech rozsudku a netýkající se věci tehdy na soudy vznesené a in judicio jsoucí, zakládati rem judicatam pro nárok, který je předmětem rozhodnutí dnes naříkaného. Pro posouzení důvodnosti tohoto nároku zůstává rozhodným jedině obsah dekretu z 9. července 1897, jímž st-1 ustanoven definitivním obecním úředníkem a formulovány jeho pensijní nároky. Dlužno proto obsah a rozsah těchto nároků zjistiti interpretací onoho dekretu. Příslušný pasus dekretu zní, jak uvedeno výše, takto: »Bezuglich Ihrei seinerzeitigen Pensionierung haben die jeweilig für die k. k. Staatsbeamten geltenden Normen zur Anwendung zu kommen«. Slovem »Pensionierung« lze podle přirozeného významu slova toho (§ 6 o. z. o.) rozuměti toliko akt, kterým se úředník v činné službě dává ať k vlastní žádosti ať z moci úřední do výslužby a kterým se tedy zakládá právní poměr úředníka ve výslužbě, nikoli však tento pensijní poměr sám. Není také žádné opory pro to, aby — jak uvádí stížnost — slovo »Pensionierung«, které má svůj již vžitý právnicko-technický význam, bylo identifikováno se slovem »Pensionsansprüche« a vykládáno tak, že se jím rozumí opětující jednotlivé nároky z onoho poměru vyplývající. Že v uvedeném přirozeném smyslu užito slova »Pensionierung« také v citovaném dekretu, tomu svědčí i znění usnesení obecního zastupitelstva z 9. července 1897, na jehož základě dekret onen vydán, které na místo slova »Pensionierung« užívá slova »Pensionsfähigkeit«, a stanoví tím tedy jen, že předpisy platné pro úředníky státní jsou směrodatny pro otázku, má-li st-1 nárok na to, aby byl dán do výslužby. Není také pro výklad dekretu z 9. července 1897 bez významu, že téhož slova »Pensionierung« užívá také již dekret o provisorním ustanovení stěžovatele z 11. června 1896; že však tento dekret má na mysli jenom akt dání do výslužby, založení pensijního poměru, plyne nepochybně z toho, že se jím stanoví, kterak jednou pensionování má se státi (»stattzufinden habe«). Užívá-li se v konkursu, vypsaném na základě usnesení obecního zastupitelstva z 5. května 1896, obratu »Zusicherung der Pensionsanspüúche wie bei Staatsbeamten«, nemá to významu, poněvadž znění konkursu je pro obsah právního poměru st-le, pro který přichází v úvahu toliko znění dekretů jemu vydaných, irelevantní. Posléze nelze opak dedukovati ani ze slova v dekretu použitého »die jeweilig... geltenden Normen«. Neboť význam toh. slova nelze zjistiti nežli ve spojitosti s celou dikcí; a není možno z okolností, že se ho jinak užívá arciť z pravidla k vyznačení celé řady časových momentu po sobě následujících, usuzovati, že tehdy, když ho bylo použito se vztahem na jediný časový moment, totiž na akt založení poměru pensijního, byl slovem, vyznačujícím tento jediný moment, vyjádřen pojem jiný, nežli který se jím obvykle rozumí. Interpretací směrodatných slov dekretu z 9. července 189 podává se tedy smysl jeho ten, že pro založení pensijního poměru st-le jsou rozhodný ony pensijní normy platné pro státní úředníky, které budou platiti v onu dobu, kdy k založení poměru toho dojde, a že tedy tento moment bude rozhodným jak pro otázku, jsou-li tu předpoklady pro založení pensijního poměru, tak i pro obsah a rozsah práv st-le na výměru pensijních požitků. Nemůže proto st-1 důvodně vyvozovati z něho nárok, aby také všechny ony změny těchto předpisů, které v nich nastaly resp. nastanou po té době, kdy pensionování jeho provedeno, byly na jeho pensijní poměr aplikovány a dle toho upraveny jeho pensijní požitky, a nemůže se tudíž právem ani domáhati 80 proc. zvýšení svých pensijních požitků ve smyslu zákona ze 17. prosince 1919 č. 3 sb. ex. 1920.
Otázkou, je-li výslužné jeho přiměřeno službám, které obci konal a nepříčí-li se zamítavé stanovisko žal. úřadu ohledům ekvity, nemohl se nss zabývati, poněvadž jest mu podle § 2 zák. o ss. přezkoumávati toliko zákonitost naříkaného rozhodnutí. Pokud však st-1 námitkami právě uvedenými chce dovoditi, že rozhodnutí odporuje předpisům práva občanského, dlužno k tomu podotknouti, že po názoru nss služební poměr st-lův i před platností zákona z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. již na základě § 31, odst. 2 ob. zř. mor., jakožto služební poměr »zvláštního« úředníka obecního byl poměrem veřejnoprávním, který se nezakládal na soukromoprávní smlouvě služební, a že tedy nelze na poměr st-lův k obci předpisů občanského zákona přímo použíti.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1219. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 399-402.