Č. 1159.

Vodní právo: 1. V trestním řízení zavedeném proti obviněnému pro přestupek zákona o právu vodním, spáchaný neuposlechnutím úředního rozkazu, jímž nařízena byla úprava zařízení k čistění odpadních vod cukrovarnických, nemůže se obviněný brániti námitkou, že rozkaz onen vybočuje z mezí konsensu uděleného majiteli vodního díla, když proti rozkazu samotnému opravného prostředku majitelem vodního díla použito nebylo. — 2. Zakládá podstatnou vadu řízení, jestliže úřad v řízení zavedeném pro přestupek zákona o právu vodním opomene vyšetřiti, zda potrestaná osoba nese zodpovědnost za objektivní skutkovou podstatu příslušného trestního činu neb opomenutí. — 3. Trestnost přestupku zákona o právu vodním, spáchaného opomenutím upravovati a udržovati zařízení k čistění odpadních vod cukrovarských dle rozkazu vodoprávního úřadu není vyloučena tím, že zařízení ono bylo dodatečně v době vydání trestního nálezu uvedeno již do stavu odpovídajícího úřednímu nařízení.

(Nález ze dne 6. února 1922 č. 7337.)
Věc: František S. v B. (adv. Dr. Jindř. Rosenberg z Brna) proti zemské správě politické v Brně stran přestupku zákona o právu vodním.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: K oznámení R. e., že řeka Oslava jest znečištěna odpadovými vodami z cukrovaru v O., čímž trubky elektrárenských kondensátorů, jež napájeny jsou vodou z Oslavy, se zanášejí, výkonnost strojů se snižuje, spotřeba uhlí stoupá a jest nebezpečí, že bude nutno dodávku proudu pro město Brno omeziti, ne-li docela zastaviti, vydala okresní správa politická v Brně po komisionelním vyšetření věci výměr ze dne —, řízený správě cukrovaru v O., v němž za účelem částečné odpomoci shledaným závadám při čisticím zařízení bylo nařízeno, aby 1. obě čisticí soupravy cukrovaru byly současně v činnosti, 2. aby čisticí soupravy byly aspoň jednou v týdnu čištěny a 3. aby filtry opatřeny byly aspoň 1 m silnou vrstvou jemného filtračního materiálu, kterou by odpadní vody procházely, jakož i aby čištění filtračních polí dalo se častěji než jednou týdně. Za provedení tohoto nařízení byl ve výměru činěn osobně zodpovědným správce cukrovaru.
Z rozhodnutí toho bylo sice vyhrazeno úřadem prvé stolice správě cukrovaru právo odvolací, zároveň však byl vyloučen odkladný účinek případného rekursu z důvodů všeobecných zájmů veřejných.
Výměr ten byl doručen správě cukrovaru v O. dne 23. listopadu 1920.
Dne 25. listopadu 1920 přesvědčila se osp prohlídkou na místě samém, že čisticí zařízení jest v témže stavu jako při první prohlídce, a že vody odcházejí dosud z cukrovaru naprosto nepročištěny. Zároveň zjištěno, že správce cukrovaru nemůže se vykázati plnou mocí od svého zaměstnavatele ani schválením živnostenského úřadu, a že ani na telefonický dotaz centrály závodu v Brně nedostalo se úřadům odpovědi, kdo za závod jest zodpověděn. Správce cukrovaru sdělil, že nařízení úřadu odevzdal st-li, jenž ničeho dalšího nezařídil.
Výměrem ze dne 26. listopadu 1920 č. — nařídila osp provedení nařízené úpravy čisticího zařízení na náklad cukrovaru, zároveň pak zavedla proti st-li pro neprovedení nařízených úprav trestní řízení, v němž se tento hájil tím, že ono nařízení úřadu přijal od správce cukrovaru N., jenž st-li řekl, že okamžitě nemůže ničeho zaříditi, jelikož by: musel závod zastaviti.
Osp uznala na to st-le dne 26. listopadu 1920 vinným přestupkem § 70 mor. zák. o právu vodním, spáchaného nedodržením nařízení ze dne 21. listopadu 1920 č. — a prokázaného protokoly ze dne 20. a 25. listopadu 1920 a odsoudila st-le k trestu vězení na 14 dní.
Z tohoto nálezu podal st-l jednak odvolání, jednak žádal za prominutí nebo přeměnu trestu v cestě milosti. O těchto podáních rozhodla zsp výnosem ze dne 4. února 1921 č. — v tom smyslu, že sice nevyhověla odvolání st-lovu, jelikož prý skutková podstata přestupku za vinu mu kladaného jest prokázána, změnila však k žádosti st-lově trest vězení v pokutu peněžitou 2,00 K.
Ve stížnosti do tohoto rozhodnutí k nss podané st-l uvádí, že ve svém odvolacím spisu činil nař. rozh. tyto výtky:
1. St-l není zodpověděn za provoz cukrovaru v O. a není k závodu tomu v žádném jiném vztahu, než že jest členem správní rady akciové společnosti, jež jest majitelkou tohoto cukrovaru a má dosud své sídlo ve Vídni; st-l sám jest jako centrální ředitel středomoravských cukrovarů tak zaměstnán, že by ani dozor nad podnikem v O. převzíti nemohl. Úřady jej dosud také správně za zodpovědného zástupce uvedeného cukrovaru nepovažovaly, neboť mu žádných úředních výměrů cukrovaru toho se týkajících dosud nikdy nedoručovaly.
2. Obsah výměru ze dne 21. listopadu 1921 dostal se st-li k vědomosti jen náhodou, když se při jízdě do Vídně zastavil v cukrovaru a správce cukrovaru mu sdělil, že obdržel od úřadu rozkazy o čištění odpadních vod. Když se dne 26. listopadu z Vídně vrátil, byl povolán k osp, kde mu uložen byl trest vězení, aniž vůbec věděl, že nějaké nařízení úřední nebylo splněno.
3. Přestupek předpisů zákona o právu vodním mohl by nastati jen tenkráte, kdyby nebylo dbáno ustanovení obsažených v konsensu ze dne 14. dubna 1892. Povinnost uložená správě cukrovaru rozkazy osp z 21. listopadu 1920 č. — přesahuje onu míru, jež vyplývá z konsensu ze dne 14. dubna 1892, a nemůže tedy o nějakém přestupku býti řeči.
4. Rozkazu osp bylo ihned vyhověno, aspoň v době, kdy trestní nález byl vydán, byla veškerá nařízeni osp již splněna. Tyto námitky přednesené st-lem v odvolám rekursní instance prý vůbec neocenila, nýbrž pouze vyslovila, že skutková podstata přestupku jest dokázána. Jak průkaz ten byl podán, není v rozhodnutí ani zmínky.
5. Konečně uvádí stížnost, že pro týž přestupek byl trestán také správce cukrovaru Jan N. a vytýká, že jest vyloučeno, aby pro týž přestupek trestány byly osoby dvě.
Rozhodnutí své o této stížnosti založil nss na této úvaze:
Stížnost jednak vytýká, že úřad nezaujal stanovisko k jednotlivým námitkám st-lovým již v řízení správním vzneseným a nevyslovil v rozhodnutí svém, z čeho čerpal průkaz skutkové podstaty přestupku st-li za vinu kladeného, když nevzal zřetele k námitkám jeho, jednak přivádí k platnosti námitku novou sub 5. uvedenou.
Námitku tuto sice st-l v řízení správním neuplatňoval, také však uplatňovati nemohl, neboť potrestání správce cukrovaru stalo se až poté, kdy st-li uplynula lhůta k podání odvolání proti nálezu prvé stolice. Třeba však námitku tuto nebylo lze odmítnouti podle § 5 zák. o ss, přec nemohl na ni nss vejíti již z toho důvodu, že správní řízení trestní nevylučuje možnost, aby pro určitý trestní čin neb opomenutí trestáno bylo subjektů několik, pokud v daném případě všecky tyto subjekty nesou zodpovědnost za objektivní skutkovou podstatu určitého trestního činu ve smyslu příslušných ustanovení zákonných. Není tedy výrok o trestu st-lově nezákonným již proto, že mimo. st-le pro totéž opomenutí trestána byla ještě osoba jiná.
Stížnost vytýká dále, že úřad neuvažoval o námitkách, jež st-l vznesl v řízení správním, a spatřuje v opomenutí tom důvod pro zrušení nař. rozhodnutí.
Míní-li tímto st-l vytýkati, že žal. úřad nevyřídil námitky, jeho vznesené v řízení správním, pak jest tato námitka jeho bezpodstatná, neboť žal. úřad zamítnuv odvolání st-lovo, vyřídil tím zamítavě také všechny jeho námitky.
Obrací-li se stížnost touto námitkou pouze proti nedostatku odůvodnění zamítavého vyřízení jednotlivých námitek, nutno ovšem konstatovati, že nař. rozh. postrádá odůvodnění pro zamítnutí jednotlivých námitek, vada ta však v daném případě není vadou podstatnou, když st-l v dalším provádění svého odporu proti trestnímu nálezu nebyl nikterak zkrácen.
O jednotlivých námitkách st-lových uvážil nss takto:
Ad 4. Tvrzení st-lovo, že v době vydání trestního nálezu bylo již rozkazům vodoprávního úřadu vyhověno, nemá pro otázku trestnosti st-le významu. V daném případě nešlo o trest jako prostředek exekuční, za účelem donucení st-le k provedení určitého výkonu jemu uloženého, jehož použití by provedením nařízeného výkonu musilo odpadnouti, nýbrž o trest v pravém slova smyslu. Trestnost st-le nastala již tehdy, když st-l byl s plněním jemu uloženým in mora, a nepřestala ani tehdy, když plnění dodatečně bylo provedeno.
Zamítl-li tedy úřad uvedenou námitku st-lovu, nelze v tom shledávati nezákonnost.
Totéž platí o námitce ad 3. Úřed trestal totiž st-le dojista proto, že nevyhověl jeho vykonatelnému rozkazu stran řádného čištění odpadních vod cukrovarských, maje za to, že již pouhé neuposlechnutí jeho rozkazu zakládá delikt, pro, který st-l byl trestán. Názor ten sdílí i nss. Zde uvedená výtka čelí svým obsahem vlastně jen proti zmíněnému rozkazu vodoprávního úřadu k čištění odpadních vod, i bylo věcí majitelky cukrovaru, aby sama v cestě instanční proti tomuto rozkazu se bránila.
Ad 2. Předpokládaje, že by st-le skutečně stíhala zodpovědnost za řádné a zákonu odpovídající vedení cukrovaru v O., nebylo by lze v okolnosti, že úřední nařízení osp nebylo doručeno k rukám st-le, spatřovati podstatné vady řízení, když st-l, jak sám doznává, o nařízeni úřadu ještě týž den, kdy bylo správě cukrovaru doručeno, se dozvěděl a je dle své protokolární výpovědi od správce cukrovaru přijal.
Ad 1. Důvodnou však shledal nss stížnost, pokud vytýká nedostatek řádného řízení o té námitce st-lově, kterou tento popírá, že by on byl subjektem, jejž stihá po zákonu zodpovědnost za vedení cukrovaru O. ve shodě s ustanovením zákona o právu vodním, uváděje, že není v žádném jiném vztahu k cukrovaru O., než že je členem správní rady akciové společnosti, jejíž cukrovar jest majetkem, a v této své vlastnosti zmíněné zodpovědnosti nemá.
Úřad přes námitku tuto zamítl odvolání s-lovo, aniž konal šetření o důvodnosti této námitky a aniž st-le k tomuto šetření přibral a jemu poskytl příležitost, aby se vyjádřil o výsledku tohoto šetření. Teprve ve svém odvodním spise uvádí úřad, že okolnost, že st-l jest členem správní rady akciové společnosti, jež jest majitelkou cukrovaru, nebyla pro úřad rozhodnou při zkoumání trestní zodpovědnosti st-lovy, nýbrž ta skutečnost, že st-l jest centrálním ředitelem akciové společnosti středomoravských cukrovarů a hospodářství v Brně, jež až do nostrifikace akciové společnosti rakouských cukrovarů ve Vídni vede správu cukrovarů této společnosti, tedy také správu cukrovaru O. a že stěžovatel v této své vlastnosti jest zodpovědným subjektem za zachovávání předpisů zákona o právu vodním v cukrovaru O.
O těchto okolnostech v odvodním spise uváděných úřad však st-le ve správním řízení neslyšel, a tím znemožnil st-li, aby se mohl proti tomuto skutkovému zjištění úřadu brániti.
Opomenutí to zakládá podstatnou vadu řízení, i bylo nutno nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 1159. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 265-269.