Č. 1413

.
Administrativní řízení: Podmínky pro obnovu řízení.
(Nález ze dne 10. června 1922 č. 8360.)
Věc: František T. v Ž. proti nájemnímu úřadu v Ž. stran ustanovení výše nájemného.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 23. února 1921 žádal Dr. Heřmon J., majitel domu čp. — v 2. u nájemního úřadu města 2. za místní ohledání v uvedeném dojně za účelem stanovení výše nájemného po skončení rozsáhlých oprav.
Žal. úřad uznal rozhodnutím z 12. března 1921 zvýšení ročního nájemného z bytu Františka T. v domě tom na 1674 K od 1. května 1921 přípustným.
Před vypravením tohoto usnesení dostavil se majitel domu k žal. úřadu dne — a oznámili, že žalovaný úřad dospěl k ustanovenému obnosu 1674 K na základě neporozumění návrhu Dra. J., poněvadž tento vůbec nežádal o zvýšení nájemného s Františkem T. smluveného, nýbrž o ustanovení či určení nájemného vůbec, ježto mezi ním a Františkem T. až do dnes žádné nájemné smluveno nebylo, a poukázal dále na to, že nájemní úřad vycházel z mylného předpokladu, že nájemní hodnota bytu v přízemí domu se nacházejícího a matkou Dra J. obývaného, počítána byla obnosem 3000 K. T. nastěhoval prý se do domu roku 1917, kdy Dr. J. konal válečnou službu a bratr jeho smluvili s T. nájemné přibližným penízem 1100 K za byt, jenž se skládal tehdy jenom ze dvou pokojů a kuchyně; k těmto byly pak v srpnu 1920 přibrány další místnosti, takže byt nyní sestavil ze 4 pokojů a kuchyně s příslušenstvím. T. prý opětovně Dr. J. žádal výslovně, aby tento přece jednou dal výši nájemného úředně určiti. Odvolávaje se na rozpočet předložený a poukazuje na to, že prý účty o opravách a znovuzřízeních, jakož i o výlohách ročně se opakujících byly T-em při jednání dne — uznány správnými, navrhl Dr. J. jako majitel domu obnovu řízení za účelem odstranění vytčených vad a nastalého nedorozumění.
Žal. úřad na to pozval Dra J. a st-le T. na den 26. března 1921 k sezení nájemního úřadu.
St-l svým dopisem ze dne — žádal za doručení písemného vyhotovení rozhodnutí z 12. března 1921, ježto jím byla tato věc nájemní proti němu již rozhodnuta, a prohlásil, že neshledává důvodů k tomu, aby se ještě osobně v této záležitosti zúčastnil jednání.
K tomuto jednání dostavil se toliko majitel domu Dr. J.
Nař. rozhodnutím uznal žal. úřad na základě jednání ze dne 26. března 1921 právem, že se nájemné z bytu najatého Františkem T. v domě čp. — v Ž. určuje ročním obnosem 3530 K 83 h počínaje od 1. května běžného roku, avšak již od doručení tohoto rozhodnutí, pakli by proti němu řečený nájemník podal opravný prostředek.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nájemníkem Františkem T. podané uvážil nss toto:
Stížnost naříká rozhodnutí nájemního úřadu ze dne 26. března 1921, vydané dne 30. března 1921, především proto, že nájemní úřad rozhodl znovu přes to, že v téže záležitosti rozhodl řádně a platně již dne 12. března 1921, že rozhodl jinak než po prvé a že nájemní úřad obnovil řízení jen z toho důvodu, že prý při prvním jednání nastalo nedorozumění stran výpočtu pronajímatelova a stran jeho návrhu, aniž některá ze stran rozhodnutí prvému odporovala.
Stížnost mylně klade váhu na okolnost, že proti rozhodnutí ze dne 12. března 1921 nikým nebyl podán rozklad. Neboť předpisy nesporného řízení jsou dle § 15, odst. 3 zákona o ochraně nájemníků ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. směrodatny jen pro řízení až včetně k rozhodnutí, proti rozhodnutí samému jest však díle § 18 cit. zák. výslovně vyloučen každý opravný prostředek, tedy také opravný prostředek rozkladu dle § 9 pat. o nesp. řízení.
Přes to však jest uvedená námitka obsahující v sobě námitku věci rozhodnuté důvodná.
Ve spisech správních není jednacího protokolu o jednání konaném u žal. úřadu dne 26. března. 1921. Je tam jen záznam spisový, podepsaný toliko předsedou nájemního úřadu. Dle tohoto záznamu bylo přísedícím před jednáním sděleno, že dosavadní řízení bylo obnoveno, resp. jednání nařízeno, ježto rozhodnutí dne 12. března 1921 ústně prohlášené pro zúčastněné strany nemůže míti v zápětí ani právních následků ani povinností, poněvadž vydáno bylo následkem mylného pojetí jak návrhu Drem J. učiněného, tak výpočtu Drem J. podaného; dále že František T. se k jednání nedostavil a dle svého dopisu ze dne 25. března 1921 žádal za vydání písemného vyhotovení zmíněného rozhodnutí; konečně, že dostavivší se Dr. J. trvá při svém návrhu, jak tento dne 17. března od něho byl předsedou přijat.
Jak v tomto záznamu, tak na několika místech nař. rozhodnutí označil žal. úřad svůj výrok ze dne 12. března 1921 za rozhodnutí, dne 12. března 1921 ústně prohlášené.
Z obsahu tohoto záznamu, jakož i z důvodů nař. rozhodnutí jest patrno, že žal. úřad návrh Dra J. ze dne 17. března 1921 nepokládal za návrh na změnu rozhodnutí ve smyslu § 18 zákona o ochraně nájemníků ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n., nýbrž podle znění jeho za návrh na obnovu řízení v technickém slova smyslu a podle toho dále postupoval, pokládaje za dostatečný důvod povolení obnovy řízení jednak mylné pojetí povahy a obsahu návrhu pronajímatelova, znějícího nikoliv na zvýšení, nýbrž na určení nájemného, jednak nedorozumění nájemního úřadu, týkajícího se výpočtu, jejž při prvním jednání učinil Dr. J. o nájemném za byt své matky.
Podle všeobecných zásad platných pro řízení správní jest obnova řízení k návrhu strany přípustná tehdy, když k platnosti jsou přiváděny takové nové závažné skutkové okolnosti, jež za dosavadního řízení, tedy jmenovitě před vydáním rozhodnutí vůbec známy nebo poznatelny nebyly. O okolnostech, které žal. úřad pokládá za dostatečné k povolení obnovy řízení, nelze však tvrditi, že by nebyly bývaly rozhodujícímu úřadu známy neb poznatelny, kdyby byl úřad předepsané řízení a šetření správně a přesně provedl. Neboť mylné pojetí povahy a obsahu návrhu pronajímatelova nebo rozpočtu a účtů předložených jest jen chybou úřadu a nedostatkem náležitého šetření, jež mohou strany napraviti toliko opravnými prostředky, pokud se týče stížnostmi jim dle zákona příslušejícími, jež však neopravňují úřad, aby sám odstranil své vlastní mylné rozhodnutí cestou obnovy řízení a vydání nového rozhodnutí v téže věci, totiž o témž návrhu původním.
Neprávem odůvodňuje žal. úřad nař. rozhodnutí také tím, že ustanovení § 1388 o. z. o. a § 419 c. ř. s. platí i pro řízení procesní, čímž patrně míní vlastně řízení administrativní Neboť i tato ustanovení netýkají se chyb, přihodivších se úřadu rozhodujícímu při pojímání návrhů a přednesů stran co, do povahy a celkového obsahu jejich, netýkají se tedy právní povahy věci a právního posuzování, nýbrž jen chyb a nesprávností v psaní nebo v počtech, pokud se týče patrných nesprávností v označeních, tedy chyb manuelních a aritmetických.
Již tím, že žal. úřad bez zákonného podkladu obnovil řízení o původním návrhu pronajímatelově, totiž o návrhu ze dne 23. února 1921 a vydal na základě tohoto neoprávněně obnoveného řízení dne 30. března 1921 v téže věci nové rozhodnutí — jedině naříkané — od původně vyhlášeného rozhodnutí ze dne 12. března 1921 odchylné, porušil žal. úřad zákon a bylo proto nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušiti, aniž bylo zapotřebí obírati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 1413. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 828-830.