Č. 1187.

Zabírání bytů: Zrušeno-li zabrání bytu pro nezákonnost, náleží na úřad podle § 7, odst. 2 zák. o správ. soudě, aby nájemníka do takového bytu obcí dosazeného vypověděl a byt vyklidil a vlastníku domu odevzdal.
(Nález ze dne 22. února 1922 č. 2406.)
Věc: Leopold a Emma T. v Brně (adv. Dr. Hugo Weil z Prahy) proti nájemnímu úřadu pro Velké Brno stran nevrácení bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: —
Zruší-li nejvyšší správní soud nějaké opatření pro nezákonnost, jsou dle § 7, odst. 2 zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ex 1876 úřady správní povinny, aby ve věci učinily další opatření, při čemž jsou vázány právním názorem, z něhož ve svém nálezu vycházel nejvyšší správní soud.
V daném případě, kde úřad nepovolil odložiti výkon záboru až do rozhodnutí o podané stížnosti, kde obec po zamítnutí odporu disponovala se zabraným bytem a byt dala v nájem, bylo nutno, by obec učinila opatřeni, by nejen zábor, ale i další opatření z provedení záboru vzešlá byla uvedena v souhlas s názorem v nálezu tohoto soudu vysloveným, a aby protizákonný stav byl odstraněn.
Zabrala-li obec byt neprávem, zavazuje ji ustanovení § 7, odst. 2 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 z r. 1876, by učinila další přiměřené opatření, v daném případě tudíž — když zabráním odňala vlastníku domu disposici se zabraným bytem — aby jej opět do této disposice uvedla a aby za tím účelem nejen zrušila příděl a vzdala se zabraného bytu, nýbrž i přiděleného nájemníka vypověděla a na základě této výpovědi dle § 1, odst. 12 ex. řádu a § 31 zák. ze dne 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. soudní exekucí vykliditi dala a byt pak vrátila tomu, jenž zabráním byl postižen.
Vzdává-li se totiž obec následkem zdejšího nálezu ze zákonné povinnosti zabraného bytu, má stejnou povinnost, jako když se bytu dobrovolně vzdá.
Dle § 16, odst. 2 musí o vzdání zpraviti majitele domu (podpronajímatele) a ustanoviti zároveň den vrácení bytu, o lhůtě k vrácení bytu jedná § 16, odst. 3, o stavu ve kterém byt vrátiti jest § 17, o náhradě případných nákladů § 18. Dle toho jest na obci, by vrátila byt v době a stavu v zákoně blíže určeném. Nestačí tudíž, když obec dala jen mimosoudní výpověď, ale o vrácení bytu se nepostarala.
Ježto povinnost učiniti vše, aby zabraný byt mohl býti vrácen, plyne z veřejnoprávní normy cit. § 7 zákona o správním soudě, nelze dle § 27, odst. 4 zák. o zab. bytů poukazovati nárok st-lův na pořad soukromého práva a ježto se jedná o likvidaci zabrání, nutno uznati za správné, když st-1 u nájemního úřadu usiloval, aby obci bylo přikázáno učiniti kroky potřebné, by st-li mohl býti vrácen byt neprávem zabraný.
Již z těchto důvodů odporuje nař. rozhodnutí zákonu.
Žal. úřad však nárok st-lův zamítl ze dvou důvodů, popíraje jednak povinnost úřadu k vrácení vůbec, jednak poukazuje k tomu, že zákon z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. jest zrušen. V prvé příčině poukázati jest na hořejší odůvodnění a dodati, že žal. úřad v důvodech svých vychází z nesprávného právního náhledu, že již přidělením zabraného bytu určité osobě vznikne mezi touto a majitelem domu poměr soukromoprávní.
Obec ovšem vstupuje v soukromoprávní poměr k osobě, které byt zabraný pronajme. Vůči expropriátu zůstává poměr její poměrem založeným v právu veřejném. Chtěl-li žalovaný úřad vyřknouti, že v daném případě jsou dány předpoklady § 16, odst. 4, pak jest tento skutkový předpoklad v rozporu se spisy, dle nichž strana vůbec nežádala za schválení smlouvy nájemní s přidělenými nájemníky, naopak stále se domáhala jich vyklizení, ježto byt obývají bez práva.
Ale i druhý názor nař. rozhodnutí, že by obci bylo znemožněno vrácení tím, že zákon z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. přestal působiti, není správný. Podle § 70 zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 sb. z. a n. dnem 30. června 1921 uhaslo jen oprávnění obcí pokračovati v provádění opatření dle § 2 až 31 zákona o zabírání bytů obcemi. Tím zakázáno obci jen prováděti nová opatření a v dřívějších pokračovati, nikoli však dřívější opatření likvidovati a byty zabrané vraceti.
Ježto tudíž naříkané rozhodnutí nelze ze zákona odůvodniti a naopak názory žal. úřadu, jimiž výrok svůj odůvodňoval, příčí se zákonu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 1187. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 333-334.