Č. 1172.

Živnostenské právo: O některých otázkách souvisejících s udělením živnostensko-policejního povolení ke zřízení továrny na nábytek a dřevěný tovar na Slovensku.
(Nález ze dne 17. února 1922 č. 2116.) Věc: Firma C., účastinárská spoločnost v K. (adv. Dr. V. Stern z Prahy) proti ministerstvu obchodu v Praze (odbor. r. Josef Hodač — za stranu zúčastněnou řed. čsl. státních drah v K. min. taj. Dr. Ad. Černý a kom. Dr. J. Rataj) stran živnostensko-policejního povolení továrny na nábytek a dřevěný tovar.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z — žádala st-lka u hlavního policejního kapitána v K. o povolení k postavení parního kotle ve svém továrním podniku na nábytek a dřevěný tovar v K. a dalšími žádostmi o povolení zříditi tento závod.
O žádostech zahájeno ediktální řízení; a při komisionelním jednání namítali zástupci ředitelství českoslov. státních drah v K., že jednání bylo zahájeno aniž žadatelka doložila své žádosti potřebnými pomůckami, z nichž by bylo lze projekt posouditi, a ohradili se proti tomu, že se stavbou továrny bylo započato, aniž byla sousedům dána příležitost, zaujmouti stanovisko k projektu a hájiti své zájmy. Zároveň činili také meritorní námitky a žádali, aby se ve stavbě pokračovalo teprve, až případné schválení nabude moci práva.
Výměrem z — udělil hlavní policejní kapitanát v K. dle §§ 25 a násl. zák. čl. 17 : 1884 povolení k zřízení továrny na nábytek a dřevěný tovar s parním strojem a rámovou pilou, stanovil pro zřízení a provozování podniku určité předpisy a vyslovil, že továrnu lze uvésti v činnost a ve stavbě pokračovati bez ohledu na to, že toto povolení není pravoplatné, poněvadž bratislavská vládní vrchnost telegramem zaslaným županskému úřadu již před místním jednáním povolila bez pravidelného vrchnostenského schválení pokračovati v pracích, které byly svého času zastaveny. Současně byly námitky ředitelství čsl. státních drah zamítnuty.
Městská rada v K. rozhodnutím z — odvolání ředitelství čsl. státních drah v K. nevyhověla a potvrdila rozhodnutí 1. stolice.
K odvolání tohoto ředitelství zrušilo ministerstvo obchodu naříkaným rozhodnutím pro vady řízení rozhodnutí obou nižších stolic, jakož i celé dosavadní řízení provedené následkem žádosti st-lky o schválení řečeného závodu a nařídilo, aby o této žádosti po jejím doplnění bylo znovu pořadem instančním rozhodnuto.
Stížnost firmy C. naříká toto rozhodnutí pro nezákonnost a vady řízení.
Nssoudu bylo se zabývati především námitkou žal. úřadu obsaženou v jeho odvodním spise, že stížnost jest podána pozdě.
Námitka tato jest bezdůvodná, neboť intimát naříkaného rozhodnutí byl dodán st-lce 5. dubna 1921, stížnost pak došla k zdejšímu soudu dne 30. května 1921, tedy před uplynutím 60denní lhůty stanovené v § 14 zákona o ss. Arciť byla stížnost na základě ustanovení 2. odst. § 21 zák. o ss. zdejším usnesením ze dne 6. června 1921 vrácena st-lce k doplnění a po doplnění došla k zdejšímu soudu ve stanovené preklusivní lhůtě dne 18. června 1921, tedy v ten den, který považuje žal. úřad za den podání stížnosti u zdejšího soudu.
Poněvadž tedy st-lka vady odstranila a stížnost ve stanovené lhůtě znovu předložila, není stížnost podána pozdě.
Pokud zástupce stížnosti vznesl při veřejném ústním líčení námitku, že ředitelství čsl. státních drah v K. není sousedem a že nemělo práva rekursního v řízeni administrativním, a dovozoval, že žal. úřad nebyl oprávněn o rekursu zmíněného ředitelství in merito rozhodovati, nemohl nss k této námitce přihlédnouti, poněvadž nebyla v písemné stížnosti jako stížný bod precisována a jest tedy dle § 18 zák. o ss nepřípustná.
Ve příčině kompetence žal. úřadu k rozhodování o živnostensko-úředním schválení závodu, o nějž jde, namítá stížnost, že k vydání nař. rozhodnutí nebylo povoláno ministerstvo obchodu, nýbrž ministr s plnou moci pro správu Slovenska. Námitka tato měla by oprávnění, kdyby se zakládala na nějaké zákonné normě. Po této stránce jest poukázati k tomu, že dle ustanoveni § 166, bod 3. zák. čl. 17: 1884 byl uherský ministr orby, průmyslu a obchodu živnostenským úřadem 3. stolice. Vznikem samostatného, státu čsl. přešla tato kompetence dle zákona ze dne 2. listopadu 1918 č. 2 sb. z. a n. jímž byly zřízeny nejvyšší správní úřady, na úřad pro správu průmyslu, obchodu a živností (§ 1 bod 6). Od 4. listopadu 1918, kdy tento zákon nabyl účinnosti, resp. od 28. října 1918 jest tedy ministerstvo obchodu, průmyslu a živností živnostenským úřadem 3. stolice pro celou oblast čsl. republiky.
Od této doby zajisté mohla by změna kompetence nastati na základe zákona, jenž by přikazoval výlučnou kompetenci ve věcech živnostenských úřadu jinému; takový zákon však vydán nebyl. Normu tohoto obsahu nelze shledati ani v zákoně ze dne 10. prosince 1918 č. 64 sb. z. a n. o mimořádných přechodných ustanoveních na Slovensku, jenž v § 14 stanoví, že vláda čsl. republiky jest oprávněna dáti některému svému členu plnou moc, aby vydával nařízení a konal vše na udržení pořádku, na konsolidování poměrů a na zabezpečení řádného státního života.
Z tohoto zákona samo o sobě tedy nikterak ještě nevyplývá, že by kompetence ve věcech živnostenských byla přešla s ministra obchodu na ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, nýbrž bylo by zapotřebí zvláštního usnesení vlády. V daném případě však min. rada jednala o této věci dne 1. července 1920 k zakročení min. železnic a odkázala spor výslovně na min. obchodu jako nejvyšší úřad živnostenský.
Pokud stížnost namítá, že st-lce dostalo se živnostensko-úředního povolení od min. s plnou mocí pro správu Slovenska a dovolává se na doklad tohoto svého tvrzení telegramu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska, stačí poukázati k obsahu tohoto telegramu, dle něhož bylo ještě před komisionelním jednáním povoleno bez pravidelného vrchnostenského schválení pokračovati ve všech pracích za účelem zřízení a provozu továrny do té doby, až bude o jejím povolení pravoplatně rozhodnuto.
Z toho jest patrno, že ministr s plnou mocí pro správu Slovenska ani neměl úmyslu uděliti živnostensko-policejní povolení k zřízení továrny, nýbrž učinil pouze prozatímní opatření, které nemělo předbíhati rozhodnutí kompetentního úřadu o živnostensko-policejní přípustnosti projektované továrny.
Rovněž jest bezdůvodnou námitka, že povolení k zřízení továrny bylo uděleno min. radou. Z protokolu o schůzi min. rady, na níž se jednalo o této věci vzhledem k žádosti min. železnic o odklad stavby až do konečného instančního rozhodnutí, vychází na jevo, že min. rada prohlásila, že nemůže do, dotyčného rozhodnutí zasahovati a odkázala min. železnic na pořad instancí, zejména na min. obchodu jako nejvyšší úřad živnostenský. Námitka, že k zřízení továrny, o niž jde, není vůbec třeba živnostensko-policejního povolení, jest v odporu se zákonem.
§ 25 zák. čl. 17: 1884 praví výslovně, že závody v tomto § vyjmenované lze zříditi jen na základě živnostensko-úředního povolení. V tomto seznamu nejsou arciť uvedeny továrny na nábytek a dřevěný tovar s mechanickým pohonem, avšak dle 3. odst. tohoto § může býti seznam těchto závodů změněn ministrem orby, průmyslu a obchodu ve shodě s min. vnitra. Taková změna skutečně nastala, neboť bývalý uherský ministr obchodu nařízením ze dne 8. srpna 1899 č. 49545, uveřejněným ve sbírce »Rendeletektára« pod č. 208, vyslovil, že továrny na nábytek s mechanickým pohonem jsou podrobeny závodnímu povolení dle §§ 25 a násl. zák. čl. 17: 1884. Jest zřejmo, že tu o takový závod jde a že k zřízení jeho jest tudíž potřeba živnostensko-úředního povolení. Toto povolení nenahrazuje ústní informace u úřadu, třeba zněla v ten smysl, že tohoto povolení netřeba.
Další námitka, že min. obchodu mělo odmítnouti a limine odvolání ředitelství čsl. stát. drah proti rozhodnutí živnostenského úřadu 2. stolice, jest bezdůvodná.
Stížnost má za to, že proti rozhodnutím živnostenských úřadů není dalšího opravného prostředku; tento názor není však správný a stačí tu poukázati na § 2 zák. čl. 20: 1901. V tomto zákonitém ustanovení jest sice vysloveno, že proti rozhodnutí druhého stupně, které se v podstatě srovnává s rozhodnutím prvého stupně, dalšího odvolání není, avšak dle odst. 2 lit. c) nevztahuje se ono omezení práva odvolacího na rozhodnuti 2. stolice, která byla vydána v záležitostech živnostenských, obchodních a na ochranu vzorků. Z toho plyne, že z rozhodnutí, které vydal živnostenský úřad 2. stolice ve věcech týkajících se schvalování živnostenských provozoven, jest v řádném instančním postupu přípustný rekurs k živnostenskému úřadu 3. stolice a že teprve rozhodnutím 3. stolice jest řádný pořad instanční pro strany vyčerpán.
Co se týče merita věci, byla nař. rozhodnutím zrušena rozhodnutí obou nižších úřadů živnostenských a celé posavadní řízení, poněvadž nebyl předložen řádný projekt na zřízení továrny, který by umožnil živnostenským úřadům posouzení otázky její přípustnosti z ohledů živnostensko-policejních. Tvrdí-li stížnost naproti tomu, že žádost o živnostensko-úřední povojení závodu byla opatřena patřičnými doklady, odporuje tvrzení toto spisům.
§ 26 zák. čl. 17: 1884 stanoví, že ten, kdo se uchází o živnostensko-úřední povolení k založení některého pod § 25 náležejícího závodu, jest povinen zároveň se žádostí podati živnostenskému úřadu správný nákres, obšírný popis a přesné objasnění závodu, budov, které na něm mají býti postaveny a jejich vnitřního zařízení.
Projekt třeba předložiti za tím účelem, aby bylo lze do něho veřejně nahlížeti a aby živnostenskému úřadu byl dán podklad pro posouzení přípustnosti živnostenské provozovny.
Ze spisů jde na jevo, že byly předloženy 2 náčrtky; na jednom z nich jest naznačen toliko půdorys 11 místností; ve 4 z nich jest naznačeno několik obráběcích strojů, není však zřejmo, kde má býti umístěna rámová pila, která byla předmětem námitek. Na druhém plánku je znázorněna situace továrny ke skladišti dříví a spojení jeho úzkokolejnou dráhou. Jiných pomůcek technických st-lka ani ke svým žádostem o povolení závodu, ani v instančním řízení nepřipojila, zejména ne obšírný popis a přesné objasnění závodu a jeho vnitřního zařízení, jak zákon předpisuje.
Jestliže za tohoto stavu věci žal. úřad, maje na mysli na jedné straně právo sousedů a interesentů nahlížeti do projektu, na druhé straně svoji povinnost posuzovati na základě tohoto materiálu přípustnost živnostenské provozovny, nař. rozhodnutí zrušil a nařídil, aby bylo provedeno nové řízení na základě doplněného projektu a aby bylo ve věci znovu pořadem instancí rozhodnuto, nemohl nss shledati, že by nař. rozhodnutí bylo v odporu se zákonem.

Citace:

Č. 1172. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 297-301.