Č. 1193.Okresní úředníci: I. I provisorní ustanovení okresního úředníka má se státi na základě konkursu (§ 7, odst. 2 zák. z 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n.). — II. Obsazení místa úřednického bez konkursu může zem. správní výbor zrušiti i z povinnosti úřadu (§ 42, odst. 2 zák. z 3. října 1907 č. 63 z. z. čes.), tedy i ke stížnosti členů okr. správ, komise podané k němu přímo a po uplynutí lhůty § 77 zák. o okr. zast. — Předpisy toho času platné nedávají zem. spr. výboru právo, aby dozorčím rozkazem předepisoval jazykovou kvalifikaci pro žadatele za místa okresních úředníků.(Nález ze dne 28. února 1922 č. 961.)Věc: Okresní správní komise v Žatci proti zemskému správnímu výboru v Praze stran ustanovení Oskara V. provisorním konceptním úředníkem okresu.Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím okresní správní komisi uloženo, aby do konkursů na nově zřízené místo okresního úředníka konceptního pojata byla jako podmínka pro uchazeče znalost státní řeči české, zrušuje se jako nezákonné; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Okresní správní komise v Žatci usnesením z 28. října 1920 přijala absolvovaného právníka Oskara V. od 1. listopadu 1920 jako volontéra do praxe. Usnesením z 26. ledna 1921 systemisovala provisorně na dobu jednoho roku místo konceptního okresního úředníka a ustanovila na místo to provisorně Oskara V. s tím, že o přeměně jeho postavení v definitivní mají platiti ustanovení zákona z 3. října 1907 č. 63 z. z., a že za účelem definitivního obsazení místa toho má svého času býti vypsán veřejný konkurs. Sub pres. 21. února 1921 podali čeští členové okresní správní komise Frant. K. a Lad. V. přímo u zemského správního výboru stížnost, v níž poukazovali na to, že V. je naprosto neznalý státního jazyka českého, že místo bylo obsazeno bez veřejného konkursu, a žádali, aby ustanovení V. bylo zrušeno a na místo uprázdněné vypsán byl konkurs s podmínkou dokonalé znalosti češtiny. Stížnost zaslána výnosem z 28. února č. — k intruování okresní správní komisi, kam došla 8. března 1921. Rozhodnutím z — zemský správní výbor: 1. k podané stížnosti ustanovení Oskara V. provisorním konceptním úředníkem okresní správní komise zrušil, poněvadž dle § 7 zák. o okr. úřednících mohou okresní úředníci ustanoveni býti toliko po provedeném veřejném konkursu; 2. uložil okresní správní komisi, aby do konkursu na ono nově zřízené místo pojala též jako podmínku pro uchazeče znalost státní řeči české, odpovídající zákonu z 29. února 1920 č. 122 sb. z. a n.O stížnosti podané do rozhodnutí toho okresní správní komisí v Žatci nss uvážil:Stížnost vytýká výroku ad 1., že zemský správní výbor nebyl příslušným jej vydati, poněvadž rekurs Frant. K. a Lad. V. do usnesení okresní správní komise ze dne 26. ledna 1921 byl podán opožděně, a nebylo tu tedy podkladu pro instanční rozhodování zemského správního výboru. V tom má stížnost sice pravdu. Přehlíží však, že podle ustanovení § 42, odst. 2 zákona z 3. října 1907 č. 63 z. z. je zemský výbor oprávněn také z povinnosti úřední zrušiti všeliká usnesení okresních orgánů, jež příčí se předpisům zákona o okresních úřednících. Je proto lhostejno, zda stížnost, která byla zemskému správnímu výboru podnětem pro jeho rozhodnutí, byla podána ve lhůtě a v cestě předepsané §em 77 zák. o okr. zast. či nikoli. Ježto pak podle § 7, odst. 2 zák. z 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. okresní úředníky bez ohledu, jde-li o ustanovení definitivní či jen provisorní, ustanovuje okresní výbor po provedení veřejného konkursu, je ustanovení úředníka bez veřejného konkursu, jako se stalo v daném případě usnesením z —, v rozporu s tímto zákonem, a zemský správní výbor nedopustil se tedy nezákonnosti, když je zrušil.Naproti tomu neshledal soud zákonným rozkaz ad 2. Nelze sice sdíleti argumentaci stížnosti, která se opírá o ustanovení § 42, odst. 3 zákona z 3. října 1907 č. 63 z. z., dle něhož prováděcí předpisy vydávané zemským výborem k tomuto zákonu nesmějí se vztahovati na jazykovou kvalifikaci žadatelů za místa úřednická, dovozuje, že toto ustanovení, které bylo zákonem z 23. července 1919 č. 444 sb. z. a n. ponecháno v platnosti a tím prý se kvalifikuje jako jazykový předpis z doby po 28. říjnu 1918, nebylo zrušeno ani § 9 jazykového zákona z 29. února 1920 č. 122 sb. z. a n., a čerpá z toho závěr, že zemský výbor nemůže ani konkrétními rozkazy tuto jazykovou kvalifikaci předpisovati. Neboť zákon z 23. července 1919, ač ustanovení onoho nezrušil, přece ho také výslovně nerecipoval, a není tudíž pochybnosti, že tento předpis § 42, odst. 3, druhá věta zákona z 3. října 1907 náleží mezi ony předpisy jazykové, které pocházejíce z doby před 28. říjnem 1918 byly §em 9 jazykového zákona zrušeny.Přes to však jeví se rozkaz onen nezákonným.Z práva sebeurčení, jež je zastupitelským okresům jako samosprávným korporacím zákonně zaručeno, vyplývá, že nadřízený úřad může do právní sféry jejich konkrétními příkazy dozorčími zasahovati jen potud, pokud má v zákoně pro zásah takový oporu.§ 41 zák. z 3. října 1907 č. 63 z. z. dává arciť v odst. 1 zemskému výboru právo vykonávati z úřední moci dohled nad tím, aby bylo tohoto zákona šetřeno. Avšak toto dozorčí právo, jak vyplývá z cit. ustanovení, může býti uplatňováno; jenom v mezích tohoto zákona a za tím účelem, aby předpisy zákona toho jakož i nařízení, vydaných na základě § 42, odst. 3 leg. cit. k jeho provedení, byly uvedeny ve skutek. Dále dozorčí moc zemského výboru nesahá.Zákon z 3. října 1907 sám nemá žádného ustanovení o jazykové kvalifikaci okresních úředníků; a ani prováděcí předpisy k němu vydané v tem směru ničeho neustanovují.Jest sice pravda, že zákonem z 29. února 1920 č. 122 sb. z. a n. v § 3, odst. 1 jest ustanoveno, že samosprávné úřady jsou povinny přijímati ústní i písemná podání, učiněná v jazyku československém, a je vyřizovati, a že úspěšné provádění již této normy, nehledě ani k ostatním ustanovením jazykového zákona, může plně býti zabezpečeno ne-li jediné, tož aspoň nejvhodněji tím způsobem, že se od úředníků samosprávního svazu požaduje znalost jazyka státního. Dlužno také připustiti, že řečený zákon udílí v § 8, posl. odst. vládě široké zmocnění, aby vydala předpisy potřebné k tomu konci, aby se úspěšné provádění jazykového zákona zabezpečilo, a zákonný rámec tohoto zmocnění nebyl by snad překročen (o čemž soudu arci dnes nenáleží rozhodovati), kdyby vláda vydala předpisy o jazykové způsobilosti úředníků samosprávných orgánů a kdyby uložila dozorčím úřadům samosprávným, aby vykonávajíce zákonný dohled na ustanovování úředníků dozíraly stejným způsobem i také na jejich znalost jazyka státního. Leč předpisy takového obsahu nebyly vydány a dozorčí moc zemského výboru může se tedy opírati jen o zákon úřednický svrchu citovaný. Ježto však na půdě tohoto zákona, jak již svrchu řečeno, není normy předpisující jazykovou kvalifikaci okresních úředníků, postrádá dozorčí rozkaz daný okresní správní komisi v naříkaném rozhodnutí sub 2 zákonného podkladu, a bylo jej proto dle § 7 zák. o ss zrušiti.