Č. 1347.

Administrativní řízení:* Je nezákonné, odmítne-li I. instance rekurs jako nepřípustný v případě, kde instanční postup není obmezen na jednu stolici.
(Nález ze dne 8. května 1922 č. 6136.)
Prejudikatura: Boh. č. 1284 adm.
Věc: Arnošt P. v E. proti ministerstvu národní obrany a správní komisi náhradního praporu čs. pěš. pl. č. 15 v B. stran služebních požitků. Výrok: Stížnost do rozhodnutí ministerstva národní obrany se odmítá jako nepřípustná; rozhodnutí správní komise se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, záložní praporčík býv. rakouské armády, upadl 21. července 1916 do ruského zajetí, z něhož byl 5. prosince 1919 jako čsl. státní příslušník úřady čsl. republiky převzat. Navrátiv se dne 12. června 1920 do čsl. republiky, žádal 24. června 1920 u min. nár. obrany, aby mu byly přiznány a vyplaceny jeho příslušné požitky za dobu zajetí od 21. července 1916 do 5. prosince 1919. Ministerstvo postoupilo žádost služební cestou k přímému vyřízení, načež byla st-lova žádost vyřízením správní komise náhradního praporu čsl. pěšího pluku č. 15 v B. z — z věcných důvodů zamítnuta. V úvodu vyřízení bylo uvedeno, že se st-l uvědomuje o následujícím vyřízení »na rozkaz ministerstva národní obrany«. Odvolání st-lovo z tohoto výnosu řízené na totéž ministerstvo bylo mu výnosem téže správní komise z — nepředložené vráceno.
Stížnost do těchto obou vyřízení podaná směřuje v prvém případě proti ministerstvu národní obrany jako vydateli onoho rozhodnutí, v druhém případě proti uvedené správní komisi a navrhuje zrušení obou vyřízení pro nezákonost nebo pro vady řízení.
Nss uvážil o ní toto:
Z vylíčeného zpředu děje jest zřejmo a také sám st-l byl si, jak z podaného odvolání lze seznati, vědom toho, že prvé nař. rozhodnutí není rozhodnutím uvedeného ministerstva, nýbrž rozhodnutím prvé stolice, proti němuž je opravný prostředek přípustný.
Ježto nss přezkoumává jen náležitosti, jež byly již správní cestou vyřešeny, tedy poslední přípustnou instancí vyřízeny, zde však v prvém případě o rozhodnutí poslední instance nejde, bylo odmítnouti stížnost do toho podanou dle § 5 zák. o ss jako nepřípustnou.
Jinak má se věc s druhým naříkaným rozhodnutím. Tu jest sice co činiti rovněž toliko s rozhodnutím prvé stolice. Avšak prvá stolice odepřela předložiti vyšší stolici odvolání, proti jehož přípustnosti se staví jen proto, že má za to, že jí bylo rozkazem zemského vojenského velitelství v Brně ze dne — zakázáno předkládati odvolání v otázce přiznání požitků za dobu zajetí.
Ježto pak by prvá stolice vedena jsouc tímto právním názorem i všecky pozdější opravné prostředky proti těmto jejím rozhodnutím dalším této záležitosti se týkajícím nepředkládala, nýbrž vracela a tím straně všecku obranu vůbec znemožnila, ba přímo právo odpírala, nutno přece, aby nss rozhodnutí prvé stolice přezkoumával.
Nař. rozhodnutí samo uvádí, že prvým stolicím zakázáno bylo toliko předkládati žádosti za přiznání požitků za dobu zajetí vyšším stolicím a že jest jim nařízeno, aby samy žádosti ty vyřizovaly.
Žal. úřad nalézaje se v právním omylu, že mu tím zapovězeno předkládati také odvolání z jeho záporných vyřízení, ač tomu tak není, nepředložil neprávem odvolání k příslušnému vyššímu instančnímu rozhodnutí a vrátil je.
Tím porušil zákon, jenž, jak již podotčeno, instanční postup připouští, i bylo zrušiti nař. druhé rozhodnutí správní komise dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 1347. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 679-680.