Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): 1. Předpisu § 5, odst. 3 česk. ř. dávk. — že při vyšetřování přírůstku hodnoty nemá býti hleděno k ceně (hodnotě) příslušenství — sluší dbáti z povinnosti úřední, jakmile je z údajů strany patrno, že s nemovitostí zcizeno bylo i příslušenství. — 2. Oznámí-li úřad straně ve smyslu odst. 2 § 18 ř. dávk., jakou hodnotu nemovitosti pokládá za přiměřenou, nesmí v hodnotě této býti obsažena i hodnota příslušenství, mají-li stranu po případě stihnouti účinky prekluse.

(Nález ze dne 4. ledna 1922 č. 17796/21.)
Věc: Marie E. v 2. (adv. Dr. A. Ráž z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Notářským spisem z — postoupila st-lka své nemovitosti, zejména mlýnskou usedlost v Ž. s veškerým příslušenstvím, zvláště se zařízením mlýna, svému synu Karlu E. a jeho manželce Antonii za 28000 K, vyhradivši si při tom výměnek a právo užívání jednoho domku. Zemský inspektorát pro dávky vyžádal si od berního úřadu v M. data sloužící za základ pro vyměření poplatků, ustanovil podle reální hodnoty berním úřadem sdělené per 120000 K zcizovací hodnotu v den 6. června 1918 a oznámil hodnotu tuto st-lce ve smyslu § 18, odst. 2 dávk. ř. s doložkou dle § 18, odst. 4 dávk. ř. a s podotknutím, že tuto hodnotu vzal též berní úřad za základ k vyměření poplatků. Ježto st-lka v zákonné lhůtě 14denní nepodala námitek, byla dávka na základě hodnoty úředně předpokládané vyměřena za polovici usedlosti postoupenou Antonii E. penízem 7027 K 12 h.
V rekursu vytýká st-lka platebnímu rozkazu rozpor s předpisem § 5, odst. 3 dávk. ř., dle něhož se při vyšetření hodnoty nemovitosti nehledí k ceně příslušenství § 296 o. z. o.; v hodnotě st-lkou pro vyměření poplatků z převodu přiznané 120000 K jest však obsaženo příslušenství a zařízení mlýnské, jehož cena činí 32000 K. Stížnost byla nař. rozhodnutím zamítnuta. O stížnosti podané proti rozhodnutí tomu uvážil nss:
Dle § 5, odst. 3 dávk. ř. nemá při vyšetřování přírůstku hodnoty hleděno býti k ceně (hodnotě) příslušenství (§ 296 o. z. o.), nýbrž jen k ceně nemovitosti samé. Tohoto imperativního předpisu dlužno dbáti z povinnosti úřední, jakmile z údajů strany jest patrno, že s nemovitostí nabyto neb zcizeno bylo i příslušenství.
V tomto případě st-lka předložila s přiznáním k dávce opis notářského spisu z —, v němž výslovně uvedeno, že se nemovitosti postupují se vším příslušenstvím, zejména i s mlýnským zařízením a jest z obsahu notářského spisu patrno, že cena příslušenství jest zahrnuta v celkové ceně zcizovací.
§ 18 řádu dávk. pro Čechy z 29. prosince 1915 obsahuje předpisy o tom, jak se vyhledá hodnota nemovitosti samé. Oznámí-li úřad straně ve smyslu odst. 2 § 18, jakou hodnotu nemovitosti pokládá za přiměřenou, nesmí v hodnotě této obsažena býti i hodnota příslušenství a musí také straně sděliti podklad pro své ocenění; jen v tom případě mohou stranu stihnouti účinky prekluse, že úřad má právo vyměřiti dávku na základě hodnoty jím předpokládané.
Žal. úřad má za to, že úřad straně sdělil hodnotu nemovitostí jím. předpokládanou bezpříslušenství. Potom však by úřad vyměřující musil míti dostatečný podklad pro to, že hodnota převedených nemovitostí v době zcizení činila bez příslušenství 120000 K. Podkladu takového však nemohl míti v pouhém sdělení berního úřadu, že za základ pro vyměření poplatku převodního vzata byla reální hodnota stranou doznaná sumou 120000 K.
Úřad však opomenul dle povinnosti své §em 5 mu uložené vyšetřiti, je-li v hodnotě té obsažena i hodnota příslušenství a v případě kladném po zjištění, kolik hodnota ta činí, vyloučiti ji z celkové sumy a straně sděliti jen hodnotu nemovitosti samé. St-lka v rekursu svém k žal. úřadu tvrdila, že v úhrnné reální hodnotě postoupených nemovitostí u poplatkového úřadu přiznané sumou 120000 K jest obsažena i cena všeho příslušenství ve smyslu § 296 o. z. o. Je-li tomu tak, pak neměl vyměřovací úřad podkladu pro to, aby předpokládal, že hodnota nemovitosti bez příslušenství činí 120000 K a pro nedostatek podkladu nemohly by účinky prekluse stranu stihnouti. Žal. úřad měl tedy důvodnost námitky té vyšetřiti a po výsledku vyšetření pak o stížnosti věcně rozhodnouti.
Protože tak neučinil, vyžaduje skutková podstata doplnění a bylo proto nař. rozhodnutí pro tuto vadu dle odst. 2 § 6 zák. o. ss zrušiti.

Citace:

Č. 1095. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 129-131.