Č. 1166.

Zabírání budov: Aby vyhověl předpisu § 2 zák. z 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n., musí úřad již v nálezu zabíracím přikázati potřebné konkrétní místnosti náhradní.
(Nález ze dne 13. února 1922 č. 1010.)
Prejudikatura: srovn. nál. č. 349, 413 a j.
Věc: Max. B. v N. proti vládnímu referátu pro veřejné práce při ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran zabrání budovy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Když majitel domu Alexandr B. a uživatel místností Max. B. v N. souhlasili, aby první a druhé patro dojmu č. p. — v N. bylo přenecháno družstvu invalidních stolařů v N., zabral županský úřad v N. výměrem z — podle zákona ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. i přízemek budovy té pro veřejné účely, totiž pro umístění uvedeného družstva, a nařídil, že až do opatření přiměřených náhradních místností je družstvo povinno, trpěti kancelář uživatele na dosavadním místě.
Odvolání st-le bylo vládním referátem pro veřejné práce při ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska usnesením z — zamítnuto, protože st-l nepotřebuje zabraných místností k provozování hospodářské činnosti a tudíž mohou býti dle § 1 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. pro veřejné účely zabrány, zejména když zabráním bude mnoha rodinám invalidů a válečných poškozenců pomoženo. Zároveň prohlásil žal. úřad, že v náhradu toho budou st-li županským úřadem přiděleny místnosti jiné.
O stížnosti — — uvážil nss toto:
Zábor vyslovený županským úřadem podle zák. ze dne 11. června 1919 č. 332 sb. z. a n. nebyl ještě pravoplatný v době, kdy nabyl účinnosti zákon ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. z. a n. Podle § 13 t. z. dlužno zabrání budov a místností, pokud o nich nebylo ještě s konečnou platností rozhodnuto, posuzovati podle tohoto nového zákona.
Zákon ten stanoví v § 2, odst. 1, že uživatelé zabraných budov neb místností, je—li jejich umístění v zabraných budovách neb místnostech a zároveň uspokojení účelu, pro nějž se zabírá, i při nejhospodárnějším jich využití nemožné, mohou žádati, aby jim byly přiděleny náhradní místnosti, kteréž by vyhověly účelům, jež v nich byly sledovány, pokud možno v dřívějším rozsahu.
Zákon předpisuje pak v § 3, odst. 6, že zabírací nález musí obsahovati mimo jiné opatření o ubytování dosavadních uživatelů neb o náhradních místnostech pro, účel, jenž byl v zabraném předměte sledován (č. 4), a případný výrok, že straně přísluší pouze peněžitá náhrada podle § 2, odst. 4 cit. z. (č. 5).
Byl-li žal. úřad povinen, posuzovati sporný případ podle ustanovení nového zákona, nevyhověl kogentnímu předpisu zákona tím, že zamítaje odvolání nař. rozhodnutím vyslovil, že uživateli zabraných místností budou dodatečně v náhradu zabraných místností županským úřadem přiděleny místnosti jiné.
Prostý odkaz, že budou straně po vydání zabíracího nálezu příště opatřeny náhradní místnosti, nestačí, naopak úřad musí ještě před vydáním svého výroku za součinosti stran zjistiti náhradní místnosti a musí již ve svém nálezu straně přikázati konkrétní místnosti, odpovídající předpisu § 2 cit. z.
Okolnost, že po vydáni naříkaného rozhodnutí byly st-li v náhradu za zabrané skladištní místnosti přikázány nějaké místnosti, o kterých st-l nad to tvrdí, že mu naprosto nestačí k uložení zboží, jest bez významu, poněvadž nss zkoumá zákonitost naříkaného rozhodnutí, jak bylo vydáno.
Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 1166. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 286-287.