Č. 1157.

Administrativní řízení: Nedostatek odůvodnění výroku správního úřadu, který znemožnil straně seznati právní stanovisko úřadu a odňal jí možnost řádné obrany, je podstatnou vadou řízení, jež nemůže býti napravena teprve v řízení před nejv. správ, soudem.
(Nález ze dne 3. února 1922 č. 11283/21.)
Prejudikatura: nál. č. 40, 365, 368 a 520.
Věc: Dr. Václav S. v P. proti min. nár. obrany stran započtení služební doby. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Žádosti st-le, aby mu 6měsíční dovolená bez požitků od 1. listopadu 1902 do 30. dubna 1903 započtena byla do pořadí, resp. aby nebyla odečítána, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí neuvádí ani výslovně, ani jinak nenaznačuje důvody, které žal. úřad vedly k zamítnutí jasné a určité žádosti st-lovy. Stížnost vytýká tento nedostatek jako podstatnou vadu řízení a nepostrádá po té stránce oprávněnosti. Ačkoliv není výslovného předpisu zákona, který by zavazoval úřad, aby k rozhodnutí svému připojil také rozhodovací důvody, náleží přece k všeobecným a stálou judikaturou tohoto soudu uznaným zásadám správního řízení, aby straně byly sděleny podstatné důvody rozhodnutí do té míry, aby jí poskytovaly možnost svých práv náležitě hájiti, a že tedy jest podstatnou vadou řízení, když nedostatek důvodů způsobuje, že strana nemůže bezpečně seznati právní stanovisko úřadu a nemůže se pak proti němu dostatečně hájiti. St-l sice vytušil, že nař. rozhodnutí se opírá o výnos min. nár. obrany ze dne 16. října 1920 č. 163000/8, uveřejněný pod č. 593 ve věstníku tohoto ministerstva, a potírá výnos ten námitkou, že se neopírá o žádný zákon a že není tudíž právně závazný. Avšak — jak jde na jevo z odvodního spisu žal. úřadu — min. nár. obrany opřelo svůj zamítavý výrok také o názor, že vzhledem na § 1 zák. ze dne 19. března 1920 č. 194 sb. z. a n. jest oprávněno podle vlastního uvážení stanoviti pořadí vojenských gážistů do vojenských služeb čsl. republiky převzatých. Toto právní stanovisko zůstalo st-li neznámým a tím mu bylo znemožněno, aby se proti němu ve stížnosti účinně bránil a je učinil předmětem stížného bodu své stížnosti. V tom spočívá podstatná vada řízení, která nemohla býti odčiněna tím, že žal. úřad vyložil v odvodním spise obšírně důvody pro svůj výrok. Neboť jednak nemůže býti pro procesní postavení strany lhostejné, znala-li právní náhled žal. úřadu již před podáním stížnosti, či zvěděla-li jej teprve v řízení před nss, a nemůže-li tudíž k němu stanovisko zaujmouti již ve stížnosti (§ 18 zák. o ss), jednak jest administrativní řízení, které jest nss-u přezkoumati, uzavřený celek, jehož nedostatky nemohou teprve v řízení před tímto soudem býti doplňovány a sanovány.
Z porovnání stížnosti a odvodního spisu vychází, že strana neměla úplné jasno o tom, o jaké skutkové okolnosti a právní normy nař. rozhodnutí se opírá a že jí tudíž nebyla poskytnuta možnost, aby eventuelní jednotlivé stížné body proti důvodům rozhodnutí buď precisovala, neb opomenutím toho na jevo dala, že jest s nimi srozuměna.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti pro vadnost řízení.

Citace:

Č. 1157. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 263-264.