Č. 1441

.
Vyučování (Čechy): V řízení o povolení stavby obecné školy má postavení strany toliko jednak místní školní rada jako zástupce školy nebo školní obce, jednak obecní zastupitelstvo přiškolených obcí, nikoli však jednotlivý poplatník.
(Nález ze dne 26. června 1922 č. 10695/21.)
Věc: Josef C.-M. v D. proti ministerstvu školství a národní osvěty v Praze stran stavby nové školy v O.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Místní školní rada v O. usnesla se dne 29. března 1914, aby pro obecnou školu tamže postavena byla nová budova osmitřídní. Odvolání st-le jako virilního člena místní školní rady a vlastníka velko- statku bylo postupně okresní i zemskou školní radou a nakonec i žalovaným úřadem zamítnuto, a to v poslední stolici proto, že podle ustanovení zákonů ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z. čes. a ze dne 11. září 1880 č. 85 z. z. čes. v záležitostech věcného nákladu na školy národní, tedy i ve věci stavby budov školních, přísluší právo stížnosti toliko přiškoleným místním obcím, které jedině jsou konkurenčními činiteli, nikoliv jednotlivým poplatníkům, byť i byli tito členy obecního zastupitelstva některé z přiškolených obcí.
Stížnost vytýká vadnost řízení a nezákonnost v těchto směrech:
Nss neuznal ji však důvodnou vycházeje z těchto úvah:
Jelikož žal. úřad zamítl odvolání pro nedostatek legitimace st-le, může se nss zaměstnávati toliko otázkou, zda se tento výrok úřadu v mezích výtek stížností činěných srovnává se zákonem.
Podle zákona ze dne 24. února 1873 č. 16 z. z. čes., § 2, náleží obci školní zejména též zříditi budovu školní, a obstarává místní školní rada agendy z toho vznikající; podle § 10 téhož zákona jest obec školní povinna hraditi náklad ve smyslu § 2 nutný, tedy i náklad na novostavbu školní budovy, pokud není uhrazen zvláštními příspěvky podle §§ 5, 6 a 7 zákona, a jest podle § 11 věcí místní školní rady, aby rozpočet nákladu sdělila — po případě po provedené repartici na obce přiškolené — obecnímu zastupitelstvu.
Dále stanoví § 12, že obecní zastupitelstvo, nečiní-li do měsíce proti rozpočtu nebo repartici námitek — je povinno postarati se o úhradu z prostředků obecních; konečně praví § 14, že nadřízené úřady školní rozhodují o sporech mezi místní školní radou a obecním zastupitelstvem.
Z toho plyne, že jedině obce vystupují ve věcech věcného nákladu na školy národní — kam spadá též zřízení novostavby pro školu — proti úřadům školním jako faktory konkurenční a že úřadové školští rozhodují toliko o závazcích obcí ve věcech staveb školních, nikoliv však o závazcích jednotlivých poplatníků; tito pak mohou býti přidržováni k platům pro věcné potřeby školní toliko v podobě všeobecných příspěvků na úhradu potřeb obce podle předpisů daných obecním zřízením pro úhradu potřeb obce vůbec, nejsou tedy v přímém poměru k úřadům školským.
Jest ovšem pravda, že jednotlivý poplatník má faktický interes na tom, jakým způsobem řeší se otázka umístění školy, poněvadž řešení to ve svých důsledcích vede nebo může vésti k tomu, že jemu vzejdou náklady. Tento interes jest však společný všem poplatníkům a jest souhrnně zastoupen zákonnou representací obce.
Podle toho nezasahuje výrok školských úřadů o stavbě školy sám o sobě již do práv jednotlivého poplatníka, naopak dotýká se práv jeho teprve opatření učiněné obcí za účelem úhrady nákladu jí v důsledku stavby školy uloženého.
V řízení o povolení stavby školy má proto postavení strany jenom jednak místní školní rada jako zástupce školy nebo školní obce, jednak obecní zastupitelstvo přiškolených obcí, nikoliv však jednotlivý poplatník. Jako samostatná strana mohl by jednotlivý poplatník v tomto řízení vystupovati jenom tehdy, kdyby se mohl dovolávati nějakého svého zvláštního, na samostatném titulu spočívajícího práva, odlišného od shora zmíněného všeobecného interesu všech poplatníků, který právě zastupován jest obecním zastupitelstvem. Takového zvláštního práva se stížnost však nedovolává.
Poukazuje-li stížnost na to, že st-l je největším poplatníkem, jest tím dáno jenom kvantitativní sesílení jeho zájmu, nikoliv však kvalitativní odlišení jeho zájmů od obsahově stejných zájmů poplatníků ostatních, které — jak již uvedeno — zastoupeny jsou v tomto řízení jedině zákonným representantem obce a její členů, t. j. obecním zastupitelstvem.
Pokud pak se stížnost dovolává toho, že by bylo účelnějším a jednodušším, aby jednotlivý poplatník, který se bude moci brániti proti způsobu, jakým politická obec náklad za stavbu školy na ni vypadající uhradí, resp. na svoje členy rozvrhne, mohl nastupovati ihned přímo proti samotnému rozhodnutí školních úřadů o povolení stavby školy, stačí poukázati na shora uvedené předpisy zákona a vývody z nich učiněné a na to, že postavení jednotlivého poplatníka co do přispívání na potřeby obce podle zřízení obecního jest zcela odlišné od jeho postavení vůči úřadům školským v otázce věcného nákladu na veřejné školy národní.
Pokud pak stížnost konečně poukazuje na to, že jest v zájmu všeobecném, aby každý poplatník mohl uplatniti vliv na obecní hospodářství, stačí rovněž poukázati na předpisy obecního zřízení, které postavení a práva členů obce v tomto směru upravují.
Vzhledem k tomu není výrok žal. úřadu, upírající st-li legitimaci ve směru shora uvedeném, v rozporu se zákonem.
Není-li však st-l legitimován vystupovati v řízení jako strana, nemá ani nároku na to, aby řízení provedeno bylo určitým způsobem; jest tedy i námitka neúplnosti řízení ve stížnosti uplatněná bezdůvodná...

Citace:

č. 1441. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 886-888.